Klášter Panny Marie Karmelské (Haifa)

Klášter Panny Marie Karmelské „Stella Maris“ je karmelitánský klášter v Haifě na hoře Karmel.

Klášter Panny Marie Karmelské
Klášter v roce 1898
Místo
StátIzrael Izrael
ObecHaifa
Lokalitahora Karmel
Souřadnice32°49′36″ s. š., 34°58′13″ v. d.
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
ProvincieJeruzalémský patriarchát
DiecézeLatinský patriarchát jeruzalémský
VikariátPatriarchální vikariát izraelský
Architektonický popis
Výstavba18231867
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Hora Karmel, ruiny kláštera na rytině z roku 1666 (vpravo nahoře s číslem 5)
Pomník padlých vojáků Napoleonovy armády

Místo hory Karmel je spojeno s postavou biblického proroka Elijáše, klášter zde vznikl již v byzantském období. V křižáckém období se několik zdejších jeskyní ukázalo jako místa příhodná pro rozvoj poustevnického a řeholního života. Na hoře vzniklo bratrstvo poustevníků pod vedením Bertolda z Kalábrie, které dostalo od jeruzalémského patriarchy Alberta v letech 1207–1209 první pravidla, potvrzená papežem Honoriem III. roku 1226. Nově vzniklý řád karmelitánů dostal výrazný impulz od poustevníka a posléze svého prvního generálního představeného, svatého Šimona Stocka. Po obsazení Jeruzaléma sultánem Saladinem v roce 1187 se sem stáhli mnozí poustevníci. Po roce 1291 byli karmelitáni i všichni ostatní zdejší křesťané vyhnáni osmanskými Turky[1]. V letech 1630–1631 se vrátili a svůj klášter na hoře Karmel obnovili. Nemohli užívat původní jeskyni, ve které se usadila muslimská sekta Mamelúků, kteří se nazývali žáky proroka Eliáše. V roce 1761 byli karmelitáni z Haify opět vyhnáni muslimy, pro něž svatyně Bahai v Haifě představovala důležité středisko víry. V roce 1799 se zde vylodilo vojsko císaře Napoleona Bonaparta a zřídilo v troskách staveb polní nemocnici. Mniši se znovu usadili ve městě v roce 1823.

Klášterní budovy

Francouzští karmelitání za podpory francouzského krále Karla X. od roku 1823 do roku 1836 vybudovali nejprve impozantní kostel s kupolí a do roku 1846 také budovy nového kláštera, který se nazývá „Stella Maris“ (česky: "Mariina hvězda"). Propojili své území s majákem v přístavu, v němž mniši zavedli svou službu. Klášter se školou se stal základnou pro všechny další komunity karmelitánů a karmelitánek v jihovýchodním Turecku, Sýrii, Libanonu a Palestině. Na místě je činná také ženská větev řádu. Po roce 1948 se klášter stal celosvětovým centrem karmelitánské spirituality.

Kostel Panny Marie Karmelské

Oltář Stella Maris se sochou Panny Marie, která podává škapulíř sv. Šimonu Štokovi
Malba v kupoli kostela

Dominantou komplexu staveb kláštera v horní části města je chrám Panny Marie Karmelské. Tato papežská bazilika minor je řešena jako patrová stavba na terasách. Má horní kostel s menší jeskyní Panny Marie a spodní kostel propojený s legendární Eliášovou jeskyní (ve které měl bydlet prorok Eliáš). Spodní jeskyně je nyní využívána jako synagoga. Kolem kláštera jsou situovány zahrady.

Interiér kostela s hlavním oltářem a sochou Panny Marie Karmelské

Odkazy

Reference

  1. Jotischky, 2002, s. 8-15

Literatura

  • MAJERNÍK, Ján; SCHEIDOVÁ, Leopoldína. Spoznávajme Svätú zem pohľadom archológov a biblistov. 1. vyd. Bratislava: Rímskokatolícky farský úrad v Zákamennom, 2005. 801 s. ISBN 80-968861-9-3. S. 516–518. (slovensky)
  • KROLL, Gerhard. Po stopách Ježíšových. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 486 s. ISBN 80-7192-711-2.
  • GIORDANO, Silvano. Karmel ve Svaté zemi od počátků až po současnost. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 222 s. ISBN 80-7192-695-7.
  • JOTISCHKY, Andrew: The Carmelites and Antiquity: Mendicants and their Pasts in the Middle Ages. Oxford University Press 2002, s. 8-15.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.