Šimon Stock

Simon Stock, v počeštěné podobě Šimon Stock (1164? Aylesford – 16. května 1265 Bordeaux), byl anglický poustevník, později generál řádu karmelitánů. Proslul zejména viděním, při němž mu Panna Maria předala hnědý škapulíř, jenž symbolizuje příslib spásy pro křesťana, který jej nosí. V římskokatolické církvi je uctíván jako světec, svátek má 16. května.

Svatý
Šimon Stock, OCarm.
Panna Maria dává sv. Šimonovi škapulíř (obraz z 18. století)
poustevník, generál řádu
Datum narození1164?
Místo narozeníAylesford (v hrabství Kent)
Datum úmrtí16. května 1265
Místo úmrtíBordeaux
Svátek16. května
Místo pohřbeníBordeaux, od roku 1951 Aylesford
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributyhnědý škapulíř
Patronemkarmelitánského řádu a města Bordeaux
Panna Maria se svatým Šimonem a s andělem (mozaika z 19. stol.)
Blahoslavený Isidor Bakanja (1889–1909) s karmelitánským škapulířem na prsou

Život

O jeho životních osudech je známo velmi málo spolehlivých údajů. Narodil se pravděpodobně v roce 1164[1][pozn. 1] v obci Aylesford, která leží na jihovýchodě Anglie v hrabství Kent. Jeho otec byl hradním správcem. Když mu bylo dvanáct let,[3] odešel po neshodách s bratrem do ústraní, stal se poustevníkem a učinil slib čistoty.[1] Pobýval třicet let v dutině starého stromu[3] a odtud snad pochází i jeho příjmení (Stock = pařez), které je však známo až z doby po jeho smrti.[2]

Někdy po roce 1200 se připojil ke karmelitánům, které muslimové vyhnali ze Svaté země; rozhodli se proto přesídlit do Evropy a přišli i do Anglie. Zapůsobila na něj jejich mariánská úcta a přísná askeze. Žil potom v klášteře a studoval na Oxfordské univerzitě. Jako koadjutor (pomocník) generálního představeného cestoval v roce 1226 do Říma pro papežské potvrzení karmelitánského řádu.[4] Pak vedl několik let přísný kající život v pohoří Karmel,[1][3] ale muslimský nátlak ho přinutil k návratu do Evropy.

V roce 1245 se stal generálním představeným karmelitánského řádu[4] a v této funkci se staral o rozšíření řádu v Anglii i v ostatní Evropě. Zmíněný úřad zastával až do své smrti, která ho zastihla 16. května 1265 na vizitační cestě v Bordeaux; tam byl též pochován. V roce 1951 se jeho ostatky dostaly do Aylesfordu.[2]

Vidění Panny Marie

Karmelitánský řád musel čelit muslimskému útlaku i pomluvám, které o něm šířili jeho nepřátelé. Šimon Stock s úzkostí pozoroval nebezpečí, které řádu hrozilo, a prosil Nejsvětější Pannu o pomoc. V noci z 15. na 16. červenec 1251[5][pozn. 2] uviděl Pannu Marii v průvodu andělů. Podle svědectví Šimonova zpovědníka předala Panna Maria světci hnědý škapulíř s těmito slovy: „Milovaný synu, přijmi tento škapulíř tvého řádu jako znamení mého bratrství; je to znamení pro tebe a privilegium pro všechny děti z hory Karmel. Kdo v tomto šatu zemře, bude uchráněn věčného ohně. Hleď, je v něm znamení spásy, ochrana v nebezpečí a záruka pokoje a věčné smlouvy."[4][5]

Škapulířem se původně nazývala součást řeholního, hlavně mnišského oděvu. Je to pás látky, asi 40 cm široký s otvorem pro krk a hlavu, který splývá z ramen vpředu i vzadu. Tento velký škapulíř[8] nosí někteří řeholníci (např. benediktini, karmelitáni, dominikáni a jiní) přes svůj svrchní šat.[9] Malý škapulíř jsou dva malé, čtyřhranné, tkanicemi spojené kousky látky, které věřící z nábožnosti nosívají pod svým normálním oblekem na krku tak, že jedna část jim splývá na prsou a druhá na zádech. Jde vlastně velmi zmenšený škapulíř řeholní, který je určen pro laiky, nečleny řádu. Zhotoven má být z téže tkaniny, jako škapulířové roucho příslušné řehole; proto karmelitánský škapulíř je z hnědé vlněné látky.[10] Na jednom kousku látky bývá obraz Matky Boží a na druhém obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.[11][pozn. 3] Věřící tento škapulíř přijímají při zvláštním zasvěcujícím obřadu[8] z rukou kněze.[13] Už Šimon Stock začal rozšiřovat škapulíř i mezi laiky.[4]

Na počátku 14. století se Panna Maria zjevila papeži Janu XXII. a v tomto vidění přislíbila všem, kdo nosí karmelitánský škapulíř, další mimořádnou milost, totiž že je v první sobotu po jejich smrti osobně vyvede z očistce do ráje.[8][14][15] Jan XXII. pak 3. března 1322 vydal bulu „Sacratissimo uti culmine", v níž potvrdil tento příslib Matky Boží, který bývá označován jako „sobotní privilegium."[pozn. 4]

Karmelitánský škapulíř nosila řada významných osobností: král Ludvík IX. Francouzský, jeho matka Blanka Kastilská, anglický král Eduard II., císař Fridrich III. Habsburský a mnoho jiných;[4] od dětství ho nosil i Jan Pavel II.[14]

Úcta

Šimon Stock nebyl nikdy formálně kanonizován, v karmelitánském konventu v Bordeaux však byl již záhy po smrti uctíván jako světec a úcta k němu se rozšířila po celém řádu. Byl zapsán i do Římského martyrologia, oficiálního seznamu světců římskokatolické církve.[16] Jeho kult byl povolen pro karmelitánský řád, pro Anglii, Irsko a pro Bordeaux.[2] Svátek má 16. května.[1]

Jeho atributem je škapulíř a často bývá znázorňován, jak ho přijímá od Panny Marie. Je patronem karmelitánského řádu a města Bordeaux.[2]

Odkazy

Poznámky
  1. Toto datum je nejisté, v literatuře jsou uváděna i jiná data, např. „kolem roku 1200".[2]
  2. V kterém roce se vidění uskutečnilo, není ve zdrojích uváděno jednotně. Kromě roku 1251, který převažuje, se udává i rok 1263[6] nebo 1246.[7]
  3. Škapulířem je tkanina (hnědá vlněná látka), obrázek na ní bývá, ale nemusí být.[12]
  4. Někteří církevní historikové považují zjevení Panny Marie Šimonu Stockovi za legendu z pozdější doby a pochybují i o hodnověrnosti uvedené buly papeže Jana XXII.[8]

Reference
  1. VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Svazek 3. Praha: Ladislav Kuncíř, 1931. 322 s. cnb000785222. Kapitola „Sv. Šimon Stock", s. 70–71.
  2. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8. Kapitola „Šimon Stock", s. 230.
  3. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. Svazek 3. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. cnb002475310. Kapitola „Slavnost Panny Marie Karmelské", s. 195.
  4. MAYER, Thomas. Již více než 750 let škapulíře Panny Marie Karmelské. Světlo: týdeník Matice cyrilometodějské. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 3. 8. 2003, roč. XI, čís. 31, s. 4–5.
  5. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 3. (slovensky)
  6. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. Svazek 3. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. cnb002475310. Kapitola „Slavnost Panny Marie Karmelské", s. 196.
  7. Patero svatých škapulířů: Svaté Trojice, sedmibolestné Panny Marie, Karmelitánský, neposkvrněného Početí, hořkého umučení a nejsvětějších Srdcí Pána Ježíše a Panny Marie, aneb: Červený škapulíř. Brno: Tiskem knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1891. 90 s. Dostupné online. cnb002174841. Kapitola „Arcibratrstvo sv. škapulíře Karmelitského", s. 36.
  8. Panna Mária Karmelská (Škapuliarska). MariannuM: týždenník Rímskokatolickej farnosti Vranov nad Topľou – Čemerné. 14. 07. 2012, roč. IV, čís. 34, s. 3–4. Dostupné online. (slovensky)
  9. STROM, Josef. Knížečka o odpustcích, pateronásobném škapulíři a svatém růženci. V Brně: Tiskem a nákladem benediktinské knihtiskárny, 1913. 52 s. cnb000634139. Kapitola „O pateronásobném škapulíři", s. 19.
  10. STROM, Josef. Knížečka o odpustcích, pateronásobném škapulíři a svatém růženci. V Brně: Tiskem a nákladem benediktinské knihtiskárny, 1913. 52 s. cnb000634139. Kapitola „O pateronásobném škapulíři", s. 19–20.
  11. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 7. (slovensky)
  12. Patero svatých škapulířů: Svaté Trojice, sedmibolestné Panny Marie, Karmelitánský, neposkvrněného Početí, hořkého umučení a nejsvětějších Srdcí Pána Ježíše a Panny Marie, aneb: Červený škapulíř. Brno: Tiskem knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1891. 90 s. Dostupné online. cnb002174841. Kapitola „Arcibratrstvo sv. škapulíře Karmelitského", s. 50.
  13. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 5. (slovensky)
  14. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 4. (slovensky)
  15. COULOMBE, Charles A. Náměstkové Kristovi: životopisy papežů. Praha: BB art, 2004. 526 s. ISBN 80-7341-374-4. S. 320.
  16. Martirologio Romano. Riformato a norma dei decreti del Concilio ecumenico Vaticano II e promulgato da papa Giovanni Paolo II. Città del Vaticano: Libreria editrice vaticana, 2004. 1138 s. Dostupné online. S. 402–403. (italsky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.