Šimon Stock

Simon Stock, v počeštěné podobě Šimon Stock (1164? Aylesford16. května 1265 Bordeaux), byl anglický poustevník, později generál řádu karmelitánů. Proslul zejména viděním, při němž mu Panna Maria předala hnědý škapulíř, jenž symbolizuje příslib spásy pro křesťana, který jej nosí. V římskokatolické církvi je uctíván jako světec, svátek má 16. května.

Svatý
Šimon Stock, OCarm.
Panna Maria dává sv. Šimonovi škapulíř (obraz z 18. století)
poustevník, generál řádu
Datum narození1164?
Místo narozeníAylesford (v hrabství Kent)
Datum úmrtí16. května 1265
Místo úmrtíBordeaux
Svátek16. května
Místo pohřbeníBordeaux, od roku 1951 Aylesford
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributyhnědý škapulíř
Patronemkarmelitánského řádu a města Bordeaux
Panna Maria se svatým Šimonem a s andělem (mozaika z 19. stol.)
Blahoslavený Isidor Bakanja (1889–1909) s karmelitánským škapulířem na prsou

Život

O jeho životních osudech je známo velmi málo spolehlivých údajů. Narodil se pravděpodobně v roce 1164[1][pozn. 1] v obci Aylesford, která leží na jihovýchodě Anglie v hrabství Kent. Jeho otec byl hradním správcem. Když mu bylo dvanáct let,[3] odešel po neshodách s bratrem do ústraní, stal se poustevníkem a učinil slib čistoty.[1] Pobýval třicet let v dutině starého stromu[3] a odtud snad pochází i jeho příjmení (Stock = pařez), které je však známo až z doby po jeho smrti.[2]

Někdy po roce 1200 se připojil ke karmelitánům, které muslimové vyhnali ze Svaté země; rozhodli se proto přesídlit do Evropy a přišli i do Anglie. Zapůsobila na něj jejich mariánská úcta a přísná askeze. Žil potom v klášteře a studoval na Oxfordské univerzitě. Jako koadjutor (pomocník) generálního představeného cestoval v roce 1226 do Říma pro papežské potvrzení karmelitánského řádu.[4] Pak vedl několik let přísný kající život v pohoří Karmel,[1][3] ale muslimský nátlak ho přinutil k návratu do Evropy.

V roce 1245 se stal generálním představeným karmelitánského řádu[4] a v této funkci se staral o rozšíření řádu v Anglii i v ostatní Evropě. Zmíněný úřad zastával až do své smrti, která ho zastihla 16. května 1265 na vizitační cestě v Bordeaux; tam byl též pochován. V roce 1951 se jeho ostatky dostaly do Aylesfordu.[2]

Vidění Panny Marie

Karmelitánský řád musel čelit muslimskému útlaku i pomluvám, které o něm šířili jeho nepřátelé. Šimon Stock s úzkostí pozoroval nebezpečí, které řádu hrozilo, a prosil Nejsvětější Pannu o pomoc. V noci z 15. na 16. červenec 1251[5][pozn. 2] uviděl Pannu Marii v průvodu andělů. Podle svědectví Šimonova zpovědníka předala Panna Maria světci hnědý škapulíř s těmito slovy: „Milovaný synu, přijmi tento škapulíř tvého řádu jako znamení mého bratrství; je to znamení pro tebe a privilegium pro všechny děti z hory Karmel. Kdo v tomto šatu zemře, bude uchráněn věčného ohně. Hleď, je v něm znamení spásy, ochrana v nebezpečí a záruka pokoje a věčné smlouvy."[4][5]

Škapulířem se původně nazývala součást řeholního, hlavně mnišského oděvu. Je to pás látky, asi 40 cm široký s otvorem pro krk a hlavu, který splývá z ramen vpředu i vzadu. Tento velký škapulíř[8] nosí někteří řeholníci (např. benediktini, karmelitáni, dominikáni a jiní) přes svůj svrchní šat.[9] Malý škapulíř jsou dva malé, čtyřhranné, tkanicemi spojené kousky látky, které věřící z nábožnosti nosívají pod svým normálním oblekem na krku tak, že jedna část jim splývá na prsou a druhá na zádech. Jde vlastně velmi zmenšený škapulíř řeholní, který je určen pro laiky, nečleny řádu. Zhotoven má být z téže tkaniny, jako škapulířové roucho příslušné řehole; proto karmelitánský škapulíř je z hnědé vlněné látky.[10] Na jednom kousku látky bývá obraz Matky Boží a na druhém obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.[11][pozn. 3] Věřící tento škapulíř přijímají při zvláštním zasvěcujícím obřadu[8] z rukou kněze.[13] Už Šimon Stock začal rozšiřovat škapulíř i mezi laiky.[4]

Na počátku 14. století se Panna Maria zjevila papeži Janu XXII. a v tomto vidění přislíbila všem, kdo nosí karmelitánský škapulíř, další mimořádnou milost, totiž že je v první sobotu po jejich smrti osobně vyvede z očistce do ráje.[8][14][15] Jan XXII. pak 3. března 1322 vydal bulu „Sacratissimo uti culmine", v níž potvrdil tento příslib Matky Boží, který bývá označován jako „sobotní privilegium."[pozn. 4]

Karmelitánský škapulíř nosila řada významných osobností: král Ludvík IX. Francouzský, jeho matka Blanka Kastilská, anglický král Eduard II., císař Fridrich III. Habsburský a mnoho jiných;[4] od dětství ho nosil i Jan Pavel II.[14]

Úcta

Šimon Stock nebyl nikdy formálně kanonizován, v karmelitánském konventu v Bordeaux však byl již záhy po smrti uctíván jako světec a úcta k němu se rozšířila po celém řádu. Byl zapsán i do Římského martyrologia, oficiálního seznamu světců římskokatolické církve.[16] Jeho kult byl povolen pro karmelitánský řád, pro Anglii, Irsko a pro Bordeaux.[2] Svátek má 16. května.[1]

Jeho atributem je škapulíř a často bývá znázorňován, jak ho přijímá od Panny Marie. Je patronem karmelitánského řádu a města Bordeaux.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. Toto datum je nejisté, v literatuře jsou uváděna i jiná data, např. „kolem roku 1200".[2]
  2. V kterém roce se vidění uskutečnilo, není ve zdrojích uváděno jednotně. Kromě roku 1251, který převažuje, se udává i rok 1263[6] nebo 1246.[7]
  3. Škapulířem je tkanina (hnědá vlněná látka), obrázek na ní bývá, ale nemusí být.[12]
  4. Někteří církevní historikové považují zjevení Panny Marie Šimonu Stockovi za legendu z pozdější doby a pochybují i o hodnověrnosti uvedené buly papeže Jana XXII.[8]

Reference

  1. VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Svazek 3. Praha: Ladislav Kuncíř, 1931. 322 s. cnb000785222. Kapitola „Sv. Šimon Stock", s. 70–71.
  2. SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1994. 702 s. ISBN 80-85527-75-8. Kapitola „Šimon Stock", s. 230.
  3. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. Svazek 3. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. cnb002475310. Kapitola „Slavnost Panny Marie Karmelské", s. 195.
  4. MAYER, Thomas. Již více než 750 let škapulíře Panny Marie Karmelské. Světlo: týdeník Matice cyrilometodějské. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 3. 8. 2003, roč. XI, čís. 31, s. 4–5.
  5. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 3. (slovensky)
  6. EKERT, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích. Svazek 3. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s. cnb002475310. Kapitola „Slavnost Panny Marie Karmelské", s. 196.
  7. Patero svatých škapulířů: Svaté Trojice, sedmibolestné Panny Marie, Karmelitánský, neposkvrněného Početí, hořkého umučení a nejsvětějších Srdcí Pána Ježíše a Panny Marie, aneb: Červený škapulíř. Brno: Tiskem knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1891. 90 s. Dostupné online. cnb002174841. Kapitola „Arcibratrstvo sv. škapulíře Karmelitského", s. 36.
  8. Panna Mária Karmelská (Škapuliarska). MariannuM: týždenník Rímskokatolickej farnosti Vranov nad Topľou – Čemerné. 14. 07. 2012, roč. IV, čís. 34, s. 3–4. Dostupné online. (slovensky)
  9. STROM, Josef. Knížečka o odpustcích, pateronásobném škapulíři a svatém růženci. V Brně: Tiskem a nákladem benediktinské knihtiskárny, 1913. 52 s. cnb000634139. Kapitola „O pateronásobném škapulíři", s. 19.
  10. STROM, Josef. Knížečka o odpustcích, pateronásobném škapulíři a svatém růženci. V Brně: Tiskem a nákladem benediktinské knihtiskárny, 1913. 52 s. cnb000634139. Kapitola „O pateronásobném škapulíři", s. 19–20.
  11. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 7. (slovensky)
  12. Patero svatých škapulířů: Svaté Trojice, sedmibolestné Panny Marie, Karmelitánský, neposkvrněného Početí, hořkého umučení a nejsvětějších Srdcí Pána Ježíše a Panny Marie, aneb: Červený škapulíř. Brno: Tiskem knihtiskárny benediktinů rajhradských, 1891. 90 s. Dostupné online. cnb002174841. Kapitola „Arcibratrstvo sv. škapulíře Karmelitského", s. 50.
  13. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 5. (slovensky)
  14. ZAWADA, Marian; FEDUŠ, Marián. Posvätný škapuliar, dar Matky Božej. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavatelské družstvo, 2011. 64 s. ISBN 978-80-7114-856-2. S. 4. (slovensky)
  15. COULOMBE, Charles A. Náměstkové Kristovi: životopisy papežů. Praha: BB art, 2004. 526 s. ISBN 80-7341-374-4. S. 320.
  16. Martirologio Romano. Riformato a norma dei decreti del Concilio ecumenico Vaticano II e promulgato da papa Giovanni Paolo II. Città del Vaticano: Libreria editrice vaticana, 2004. 1138 s. Dostupné online. S. 402–403. (italsky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.