Klášter Kiranc

Klášter Kiranc (arménsky Կիրանց Վանք Kiranc vank) je bývalý klášter Arménské apoštolské církve v arménské provincii Tavuš.[1] Je významnou ukázkou středověké arménské architektury. Klášter byl založen ve 13. století.[2]

Klášter Kirants
Základní informace
Sloh	arménská architektura
Poloha
Adresa	Kirants, Arménie Arménie
Souřadnice	41°0′42,82″ s. š., 44°59′25,21″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter se nachází na levém břehu řeky Kunen přibližně dvanáct kilometrů jihozápadně od obce Kiranc uprostřed rozsáhlých lesů.[1]

Půdorys kláštera. Nahoře hlavní kostel s připojenými halami a kostely, dole refektář.

Reprezentace evangelisty na jednom ze čtyř pendetivů

Klášterní komplex byl obklopen obrannými zdmi, které jsou dnes z velké části zničeny. Střed komplexu je přístupný na jihozápadě bránou s velkým obloukem.[2] Uvnitř jsou tři kostely, dvě haly, refektář a několik obytných a hospodářských prostorů. Jako jeden z mála arménských klášterů je postaven z větší části z cihel. Pouze malá část kláštera je z jemně vyřezávaného pevného pískovce.[1]

Hlavní kostel je křížovým klenutým kostelem s dvoupodlažními bočními kaplemi na obou stranách půlkruhové oltářní apsidy.[2] Je dlouhý 11,04 metrů a široký 10,5 metrů. Kostel byl postaven výhradně z cihel, a proto je v Arménii jedinečný. Jako typický příklad arménské církevní architektury je malý středový chrámový prostor korunován kupolí s osmiúhelníkovým tamburem. Ten spočívá na vyvýšených obloucích (lancetových obloucích), které spojuje dvojice sloupů s rohy apsidy.[3]

Vně je tambur zdobený mozaikou barevných a tvarovaných dlaždic, které tvoří geometrické vzory.[1] Ve středu každé z osmi stran tamburu jsou protáhlé okenní otvory, kterými vstupuje světlo do budovy. Tambur je zakončen špičatou valbovou střechou.[3]

Dva vchody do kostela jsou přístupné přes dvě klenuté haly na západě a na jihu. Interiér kostela je omítnutý vápnem a zdobený freskami. Kopule zobrazuje Nanebevstoupení Krista. Vnitřek tamburu zobrazuje scény ze Starého zákona a na pendetivech, sférických trojúhelnících mezi podpůrnými sloupy, jsou malby čtyř evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana.[2] Přední část oltáře a vnitřní strana vstupní zdi jsou zdobeny přírodními a geometrickými motivy.[3]

Na západ a na jih od hlavního kostela jsou postaveny dva jednolodní halové kostely. Byly také postavené z cihel. Stejně jako v hlavním kostele jsou na omítnuté vnitřní stěně menších kostelů fragmenty fresek ze 13. století. Dveře jsou zdobeny komplikovanými řezbami s květinovými a geometrickými vzory.[1]

Refektář kláštera se nachází asi 10 metrů západně od hlavního kostela. Je 17,9 metrů dlouhý a 9,5 metrů široký a byl postaven z kombinací vyřezávaných pískovcových a říčních kamenů ve formě dlažebních kostek. Jídelna je jednou z nejvýznamnějších památek středověké arménské architektury[2] a je považována za jeden z největších refektářů své doby.[3] Vnější stěny budovy obklopují velký sál s půlkruhovou klenbou rozdělenou třemi oblouky, které zase spočívají na třech dvojicích sloupů. Vchod byl pravděpodobně v dnes zbořené západní zdi. Klenuté jsou i sousední místnosti refektáře. Stejně jako v kostelech jsou v jídelně zachovány zbytky fresek s gruzínskými a řeckými nápisy na stěnách.[1] Tyto nápisy naznačují, že klášter, stejně jako mnoho jiných klášterů v severní Arménii ve 13. století nepatřil arménské apoštolské církvi, ale církvi chalcedonské.[1]

Klášterní hřbitov se nachází východně od hlavního kostela. Nejvýznamnějším náhrobkem je archimandritův (= představený kláštera) Mamii z roku 1698.[1]