Želivský klášter

Želivský klášter se nachází v obci Želiv, asi 11 km západně od Humpolce a asi 14 km severně od Pelhřimova. Byl založen v roce 1139 Soběslavem I., po požárech několikrát obnoven, nejvýznamněji v letech 1713–1720 J. B. Santinim. V letech 1950–1956 sloužil jako tzv. internační sběrný tábor, kde komunistický režim po tzv. Akci K zadržoval celkem 464 kněží a řeholníků.

Želivský klášter
Želivský klášter
Lokalita
StátČesko Česko
KrajKraj Vysočina
MístoŽeliv
Souřadnice49°31′46,4″ s. š., 15°12′54,8″ v. d.
Základní informace
ŘádPremonstráti (pův. benediktini)
Založení1211
Mateřský klášterpůvodně Sázavský klášter (benediktini), poté od roku 1149 Klášter Steinfeld (premonstráti)
PředstavenýJaroslav Jáchym Šimek
Odkazy
Kód památky14691/3-3358 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V současnosti se v areálu kláštera také nachází hotel, restaurace a klášterní pivovar.

Historie

Klášter s biblickým názvem Siloe (podle pramenů Siloe (Silvan) nedaleko hory Sion, německy Seelau) založil Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského kláštera Steinfeld (v oblasti Eifel), odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter (Sion) v Praze. Klášter dobře prosperoval, takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku i ženské kláštery v Louňovicích pod Blaníkem (1149) a Dolních Kounicích (1181 založen, 1183 osazen).[1]

Roku 1375 klášter vyhořel, po obnově byl dvakrát vypálen husity (1420 a 1424). Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku 1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní část kláštera přestavěli na tzv. Trčkův hrad. Klášterní obec obnovil strahovský opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové z Lípy. Od roku 1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645–1646 byl poškozen Švédy a od roku 1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela ve stylu barokní gotiky.[1] V této době zde jako řeholník působil hudební skladatel Josef Leopold Václav Dukát.

Další požár jej stihl roku 1907, poté byl opět opraven.

Internační klášter

Roku 1950 byl klášter zrušen a v následujících šesti letech sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo celkem 464. Byli mezi nimi např. pozdější kardinál František Tomášek, královéhradecký biskup (arcibiskup-osobní titul) Karel Otčenášek, spirituál olomouckého semináře Antonín Šuránek (kandidát na blahoslavení – beatifikaci), někdejší provinciál jezuitů Leopold Škarek nebo viceprovinciál téhož řádu Antonín Zgarbík. V roce 2011 zde byl obětem komunistického režimu odhalen památník. Vězněné duchovní připomíná jedna stěna v ambitech kláštera, na které jsou ručně napsaná jména všech kněží a řeholníků, kteří zde nuceně pobývali.[2] Na začátku srpna 2019 se zde konal další ročník Smírné pouti (v roce 880. výročí založení kláštera (1139) a 870. výročí příchodu premonstrátů do Želiva (1149)), při níž byl odhalen památník – bronzová socha Ježíše Krista na kříži. Její předlohou byla socha Ježíše Krista, která v roce 2003 stála v Bratislavě na pódiu při beatifikaci mučednice, řeholní sestry Zdenky Schelingové tehdejším římským papežem Janem Pavlem II. Autorem památníku je slovenský architekt Svetozár Ilavský. Jeho obětní stůl byl v roce 2018 instalován v želivském klášterním kostele Narození Panny Marie. Součástí místní expozice je i tzv. Okurková monstrance, kterou věznění kněží potají vyrobili ze skleněného dna lahve a z plechovek od okurek.

Po roce 1954 zde byla pobočka psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a budovy silně zchátraly. Roku 1990 byl klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. 8. února 2010 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[3]

Plánek kláštera

Popis

  • Kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi v průčelí je původně románský z let před rokem 1250, přestavěn jako gotické trojlodí se třemi chóry počátkem 14. století, částečně obnoven před rokem 1462, opraven patrně italským architektem a znovu vysvěcen rou 1630. V letech 1713–1720 přestavěn Santinim a do roku 1736 vzniklo i vnitřní zařízení. Dnes je to síňové trojlodí se širší střední lodí, velmi dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Presbytář má 4 pole křížové klenby, loď se třemi páry gotických pilířů má valenou klenbu se štukovou nápodobou bohaté pozdně gotické klenby. Nad bočními loděmi jsou tribuny, spojené s kruchtou, s bohatou sítí štukových žeber. Oblouky mezi pilíři jsou rozděleny visutými konzolami. V presbytáři raně gotické sanktuárium z počátku 14. století, mramorová deska hlavního oltáře nese datum 1462. Velmi cenné barokní zařízení (chórové lavice, boční oltáře, sochy) od jihlavského řezbáře F. Hoebbela a humpoleckého F. Netha, křtitelnice z roku 1629 a obrazy od F. A. Maulbertsche, V. J. Noseckého a další. Barokní varhany od J. Dvorského z roku 1719.[4]
  • Ke kostelu přiléhá jednopatrový konvent čtvercového půdorysu z konce 17. století od G. A. de Maggiho. Kolem nádvoří zasklené arkády, v přízemí severního traktu refektář s freskami žáka V. J. Noseckého Jana Kaliny z let 1726–1729, v patře rozlehlá knihovna s freskami téhož autora. Konvent je patrovou chodbou spojen s budovou opatství, přestavěnou po roce 1907 v novobarokním slohu.
  • Dále na západ navazuje tzv. Trčkův hrad, prostá pozdně gotická a renesanční palácová budova, upravená po roce 1907, v patře místnosti s freskami B. Dvořáka a V. Häuslera. Ještě západněji k soutoku obou řek zahrada se sochou Madony od A. Bílka a náhrobními kameny opata Jindřicha (1370) a Siarda Falka (1676). Dále barokní hospodářské budovy a celé klášterní hospodářství.
  • Na východ od kláštera je hřbitov s románským kostelem svatého Petra a Pavla, patrně pozůstatek nejstaršího založení z roku 1139. Obdélná loď s plochým stropem, pětiboký klenutý presbytář, cenné raně barokní zařízení.[5]
  • Památník internovaným kněžím a řeholníkům v klášteře[6]
  • Památník pronásledovaným kněžím a řeholníkům v kostele Narození Panny Marie[7]
  • Pamětní deska Bohumilu Vítu Tajovskému v klášteře[8]

Současnost kláštera

Návštěvnost zámku[9]
RokPočet návštěvníků
201510 141
20167 777
20177 445

Opatem kláštera je PhDr. ThLic. Jaroslav Jáchym Šimek, O.Praem. (zvolen roku 2013). Ke kanonii patří 33 řeholníků, kteří žijí v klášteře samotném nebo na farách nacházejících se nejčastěji v královéhradecké diecézi.

V objektu kláštera sídlí hostel a klášterní pivovar. 8. dubna 2016 se v klášteře udála 49.synoda Starokatolické církve v ČR. Na ní byl jejich novým (v pořadí čtvrtým) zvolen Pavel Benedikt Stránský, do té doby farář starokatolické farní obce ve Zlíně.

Místa působení želivských premonstrátů v současnosti

Diecéze královéhradecká
  • klášter a farnost Želiv
  • farnost – arciděkanství Trutnov I
  • farnost – děkanství Humpolec
  • farnost – děkanství Nové Město nad Metují (od 2018)
  • farnost Kaliště
  • farnost Sádek
  • farnost Lomnice nad Popelkou
  • farnost Úsobí
  • farnost Jiřice
Diecéze českobudějovická
  • farnost Chvojnov
  • farnost Počátky
  • farnost Lukavec
  • farnost Božejov
  • farnost Červená Řečice
Arcidiecéze pražská
Diecéze litoměřická

Galerie


Odkazy

Reference

  1. Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
  2. Jména vězněných připomenou temné časy želivského kláštera, denik.cz, 13. 8. 2011
  3. http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=19003
  4. E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 412n,
  5. E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 417.
  6. Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
  7. Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
  8. Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
  9. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 41. Dostupné v archivu.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
  • E. Poche (red.), Umělecké památky Čech IV. Praha: Academia 1982.
  • Charouz, Jindřich Zdeněk: Premonstrátský Želiv včera a dnes; Želiv, 1996
  • Charouz, Jindřich Zdeněk: Šest hrdinských let. Internační tábor Želiv 1950–1956; Želiv, 2008 ISBN 978-80-254-3847-3

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.