Želivský klášter
Želivský klášter se nachází v obci Želiv, asi 11 km západně od Humpolce a asi 14 km severně od Pelhřimova. Byl založen v roce 1139 Soběslavem I., po požárech několikrát obnoven, nejvýznamněji v letech 1713–1720 J. B. Santinim. V letech 1950–1956 sloužil jako tzv. internační sběrný tábor, kde komunistický režim po tzv. Akci K zadržoval celkem 464 kněží a řeholníků.
Želivský klášter | |
---|---|
Želivský klášter | |
Lokalita | |
Stát | Česko |
Kraj | Kraj Vysočina |
Místo | Želiv |
Souřadnice | 49°31′46,4″ s. š., 15°12′54,8″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | Premonstráti (pův. benediktini) |
Založení | 1211 |
Mateřský klášter | původně Sázavský klášter (benediktini), poté od roku 1149 Klášter Steinfeld (premonstráti) |
Představený | Jaroslav Jáchym Šimek |
Odkazy | |
Kód památky | 14691/3-3358 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V současnosti se v areálu kláštera také nachází hotel, restaurace a klášterní pivovar.
Historie
Klášter s biblickým názvem Siloe (podle pramenů Siloe (Silvan) nedaleko hory Sion, německy Seelau) založil Soběslav I. na soutoku Želivky a Trnavy jako odnož benediktinského kláštera na Sázavě, ale už v roce 1149 byl z podnětu olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka nově osídlen premonstráty z porýnského kláštera Steinfeld (v oblasti Eifel), odkud byl roku 1142 osazen i Strahovský klášter (Sion) v Praze. Klášter dobře prosperoval, takže mohl zakládat další pobočky v rakouském Geras a Pernegg a 1187 v Milevsku i ženské kláštery v Louňovicích pod Blaníkem (1149) a Dolních Kounicích (1181 založen, 1183 osazen).[1]
Roku 1375 klášter vyhořel, po obnově byl dvakrát vypálen husity (1420 a 1424). Mezi radikálními husitskými kazateli vynikl bývalý zdejší mnich Jan, zvaný Želivský. Po husitských válkách klášterní majetky obsadili místní šlechtici a roku 1467 je dostal čáslavský hejtman Burian Trčka z Lípy. Trčkové pak západní část kláštera přestavěli na tzv. Trčkův hrad. Klášterní obec obnovil strahovský opat Jan Lohel roku 1590 patrně v Jihlavě, až roku 1622 Želiv koupil od Marie Trčkové z Lípy. Od roku 1643 byl klášter opět samostatný, v letech 1645–1646 byl poškozen Švédy a od roku 1680 začala velká rekonstrukce. Roku 1712 opět vyhořel a v letech 1713–1720 byl přestavěn podle plánů Jana Blažeje Santiniho-Aichela ve stylu barokní gotiky.[1] V této době zde jako řeholník působil hudební skladatel Josef Leopold Václav Dukát.
Další požár jej stihl roku 1907, poté byl opět opraven.
Internační klášter
Roku 1950 byl klášter zrušen a v následujících šesti letech sloužil jako internační tábor pro politicky nepohodlné kněží a řeholníky, kterých tu žilo celkem 464. Byli mezi nimi např. pozdější kardinál František Tomášek, královéhradecký biskup (arcibiskup-osobní titul) Karel Otčenášek, spirituál olomouckého semináře Antonín Šuránek (kandidát na blahoslavení – beatifikaci), někdejší provinciál jezuitů Leopold Škarek nebo viceprovinciál téhož řádu Antonín Zgarbík. V roce 2011 zde byl obětem komunistického režimu odhalen památník. Vězněné duchovní připomíná jedna stěna v ambitech kláštera, na které jsou ručně napsaná jména všech kněží a řeholníků, kteří zde nuceně pobývali.[2] Na začátku srpna 2019 se zde konal další ročník Smírné pouti (v roce 880. výročí založení kláštera (1139) a 870. výročí příchodu premonstrátů do Želiva (1149)), při níž byl odhalen památník – bronzová socha Ježíše Krista na kříži. Její předlohou byla socha Ježíše Krista, která v roce 2003 stála v Bratislavě na pódiu při beatifikaci mučednice, řeholní sestry Zdenky Schelingové tehdejším římským papežem Janem Pavlem II. Autorem památníku je slovenský architekt Svetozár Ilavský. Jeho obětní stůl byl v roce 2018 instalován v želivském klášterním kostele Narození Panny Marie. Součástí místní expozice je i tzv. Okurková monstrance, kterou věznění kněží potají vyrobili ze skleněného dna lahve a z plechovek od okurek.
Po roce 1954 zde byla pobočka psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě a budovy silně zchátraly. Roku 1990 byl klášter obnoven a v následujících letech důkladně opraven. 8. února 2010 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[3]
Popis
- Kostel Narození Panny Marie se dvěma věžemi v průčelí je původně románský z let před rokem 1250, přestavěn jako gotické trojlodí se třemi chóry počátkem 14. století, částečně obnoven před rokem 1462, opraven patrně italským architektem a znovu vysvěcen rou 1630. V letech 1713–1720 přestavěn Santinim a do roku 1736 vzniklo i vnitřní zařízení. Dnes je to síňové trojlodí se širší střední lodí, velmi dlouhým presbytářem a dvěma věžemi v průčelí. Presbytář má 4 pole křížové klenby, loď se třemi páry gotických pilířů má valenou klenbu se štukovou nápodobou bohaté pozdně gotické klenby. Nad bočními loděmi jsou tribuny, spojené s kruchtou, s bohatou sítí štukových žeber. Oblouky mezi pilíři jsou rozděleny visutými konzolami. V presbytáři raně gotické sanktuárium z počátku 14. století, mramorová deska hlavního oltáře nese datum 1462. Velmi cenné barokní zařízení (chórové lavice, boční oltáře, sochy) od jihlavského řezbáře F. Hoebbela a humpoleckého F. Netha, křtitelnice z roku 1629 a obrazy od F. A. Maulbertsche, V. J. Noseckého a další. Barokní varhany od J. Dvorského z roku 1719.[4]
- Ke kostelu přiléhá jednopatrový konvent čtvercového půdorysu z konce 17. století od G. A. de Maggiho. Kolem nádvoří zasklené arkády, v přízemí severního traktu refektář s freskami žáka V. J. Noseckého Jana Kaliny z let 1726–1729, v patře rozlehlá knihovna s freskami téhož autora. Konvent je patrovou chodbou spojen s budovou opatství, přestavěnou po roce 1907 v novobarokním slohu.
- Dále na západ navazuje tzv. Trčkův hrad, prostá pozdně gotická a renesanční palácová budova, upravená po roce 1907, v patře místnosti s freskami B. Dvořáka a V. Häuslera. Ještě západněji k soutoku obou řek zahrada se sochou Madony od A. Bílka a náhrobními kameny opata Jindřicha (1370) a Siarda Falka (1676). Dále barokní hospodářské budovy a celé klášterní hospodářství.
- Na východ od kláštera je hřbitov s románským kostelem svatého Petra a Pavla, patrně pozůstatek nejstaršího založení z roku 1139. Obdélná loď s plochým stropem, pětiboký klenutý presbytář, cenné raně barokní zařízení.[5]
- Památník internovaným kněžím a řeholníkům v klášteře[6]
- Památník pronásledovaným kněžím a řeholníkům v kostele Narození Panny Marie[7]
- Pamětní deska Bohumilu Vítu Tajovskému v klášteře[8]
Současnost kláštera
Rok | Počet návštěvníků |
---|---|
2015 | 10 141 |
2016 | 7 777 |
2017 | 7 445 |
Opatem kláštera je PhDr. ThLic. Jaroslav Jáchym Šimek, O.Praem. (zvolen roku 2013). Ke kanonii patří 33 řeholníků, kteří žijí v klášteře samotném nebo na farách nacházejících se nejčastěji v královéhradecké diecézi.
V objektu kláštera sídlí hostel a klášterní pivovar. 8. dubna 2016 se v klášteře udála 49.synoda Starokatolické církve v ČR. Na ní byl jejich novým (v pořadí čtvrtým) zvolen Pavel Benedikt Stránský, do té doby farář starokatolické farní obce ve Zlíně.
Místa působení želivských premonstrátů v současnosti
- klášter a farnost Želiv
- farnost – arciděkanství Trutnov I
- farnost – děkanství Humpolec
- farnost – děkanství Nové Město nad Metují (od 2018)
- farnost Kaliště
- farnost Sádek
- farnost Lomnice nad Popelkou
- farnost Úsobí
- farnost Jiřice
- farnost Chvojnov
- farnost Počátky
- farnost Lukavec
- farnost Božejov
- farnost Červená Řečice
Galerie
- Panoramatický snímek areálu kláštera - Opaství (vlevo), kostel Narození Panny Marie (uprostřed), úřednický dům (vpravo)
- Detail průčelí klášterního kostela Narození Panny Marie
- Kněžiště kostela Narození Panny Marie
- Zadní část Narození Panny Marie od jihovýchodu
- Interiér kostela Narození Panny Marie
- Klenba v kostele Narození Panny Marie
- Socha sv. Konstantina
- Socha sv. Metoděje
- Opatství
- Opatství, venkovní schodiště
- Opatství
- Severní vjezd
- Opatská zahrada s opatstvím a Trčkovým hradem
- Barokní obytný dům a Trčkův v severozápadní části hospodářského dvora
- Zrestaurované fresky na fasádě Trčkova paláce
- Věže klášterního kostela z Opatské zahrady
- Stará prelatura
- Úřednický dům
- Nádvoří kláštera s klášterním kostelem a úřednickým domem
- Zahradní domek
- Pohled na klášter přes Opatský rybník
- Konvent, severní průčelí
Odkazy
Reference
- Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
- Jména vězněných připomenou temné časy želivského kláštera, denik.cz, 13. 8. 2011
- http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=19003
- E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 412n,
- E. Poche, Umělecké památky Čech IV. str. 417.
- Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
- Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
- Pamětní místa na komunistický režim [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Želivo. Sv. 27, str. 795
- E. Poche (red.), Umělecké památky Čech IV. Praha: Academia 1982.
- Charouz, Jindřich Zdeněk: Premonstrátský Želiv včera a dnes; Želiv, 1996
- Charouz, Jindřich Zdeněk: Šest hrdinských let. Internační tábor Želiv 1950–1956; Želiv, 2008 ISBN 978-80-254-3847-3
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Želivský klášter na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Želivo v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Oficiální stránky kláštera Želiv
- Historie obce Želiv
- Informace z průzkumu hrobek v kostele v Želivě