Klášter Milevsko

Klášter založil mezi lety 1184 až 1187 pán Jiří z Milevska.[1] Na výstavbě kláštera se podílel i budoucí první opat milevského kláštera Jarloch se svými řeholníky.[1]

V roce 1191 klášter vyhořel, byl ale opět obnoven. K jeho vysvěcení došlo 1. října 1201.[2] Opat Jarloch zemřel v Milevsku roku 1228 a byl zde pohřben.[2] Později sídlilo v klášteře až 30 řeholníků, kteří se kromě duchovní správy věnovali i hospodářským činnostem, pěstovali víno, obilí, chmel.[3] Když byl 23. dubna 1420 klášter přepaden husity, bylo Jarlochovo tělo odneseno řeholníky na Zvíkov a tam pohřbeno na neznámém místě.[2] Část mnichů odešla do toužimského proboštství, které klášteru patřilo.[4] V době husitských válek byl klášter zpustošen.[5] Tehdejší opat kláštera veškeré cennosti odvezl na hrad Příběnice, ale po dobytí tohoto hradu, došlo i ke zničení ukrytých cenností.[5]

V 15. století jej vlastnili Rožmberkové, po nich Švamberkové. Kryštof I. ze Švamberka klášter v 16. století prodal pánům z Hodějova. Za jejich působení byl klášter částečně opravován, byla obnovena hráz rybníka, byly vytvořeny nové příkopy a hradby. Zvláštní péče byla věnována důkladnějším zpevněním hrází rybníka. Po Bílé Hoře byl pánům z Hodějova zkonfiskován majetek, včetně Milevského kláštera. Klášter byl zpustošený a okolní vesnice opuštěné a podle slov kronikáře v Milevsku vše zelo chudobou, bídou a lidským pláčem.[5] Císařským rozhodnutím byl klášter přidělen premonstrátskému klášteru v Praze na Strahově. Opět začala další snaha o znovuobnovení původní slávy kláštera. V době církevních reforem císaře Josefa II. se museli premonstráti vrátit do Prahy, avšak nakonec se jim podařilo zajistit, aby byl klášter přidělen ke klášteru Strahovskému; nemalou měrou se o to přičinil opat Strahovského kláštera Václav Josef Mayer v roce 1786.[6]

Hlavní branou z roku 1885 se vstoupí na klášterní nádvoří.[7] Uprostřed prostranství nádvoří se nachází kašna z roku 1855, která původně stávala na hlavním milevském náměstí a do kláštera byla přenesena v roce 2008.[8] Po pravé straně vchodu na první nádvoří je budova bývalé latinské školy. Jednalo se o nejstarší školu v kraji, která se připomíná již v roce 1543.[9]

Dnes v dolní částí sídlí charita a v prvním patře ve velkém sále se pořádají přednášky a výstavy, v druhé místnosti je trvalá expozice barokní knihovny, s knihami zapůjčenými ze Strahova.

Bazilika Navštívení Panny Marie

Dnešní štíhlá silueta průčelí klášterní baziliky Navštívení Panny Marie se dvěma výraznými věžemi byl původně nevelký románský kostel z roku 1187, založený v době vzniku kláštera;[1] velká část stavby chrámu byla provedena za opata Jarlocha.[2] Ve 13. století byl raně goticky přestavěn se zachovaným románským vstupem, přičemž vstupní brána a hradební zeď jsou zbytky někdejšího opevnění. Další přestavba v 19. století dala kostelu novorománskou podobu. Nyní je po celkové rekonstrukci.

Jižní strana baziliky je organicky napojena na budovy starého klášterního konventu.[3] Jsou též novorománské, stejně tak budova sakristie a části ambitů. Konvent má uzavřený čtvercový tvar, uprostřed bývala rajská zahrada. V jeho areálu bývaly vystaveny archeologické nálezy z města, kláštera a dobová platidla. Budovy děkanství, konvent, oltáře, obrazy a i hrobky byly za husitských bouří poškozeny.[5]

Na druhém klášterním nádvoří býval pivovar, cukrovar a hospodářské budovy.[11] Pivovar byl postavený roku 1691 opatem Vítem Seipelem místo již zaniklého původního pivovaru. Pivovar fungoval do roku 1907, kdy byl zrušen.[11] Opat Seipel také dostavěl hospodářské budovy.

Hřbitovní kostel svatého Jiljí v roce 2018

Kostel sv. Jiljí s románskou věží

Původně románský kostel svatého Jiljí stojící uprostřed současného hřbitova, dle archeologických výzkumů pochází z poslední třetiny 12. století. Od svého vzniku do založení kláštera sloužil jako vlastnický kostel Jiřího z Milevska. Na počátku 15. století byl goticky přestavěn s architektonicky cennou síťová klenba tzv. milevského typu, který se stal vzorem při výstavbě kostela svatého Víta v Českém Krumlově. Z původní románské stavby je zvenku patrná pouze věž ze žulových kvádrů s dřevěnou střechou napojená ke kostelu na západní straně. Po založení zdejšího kláštera začal kostel sv. Jiljí plnit funkci farního kostela, zatímco chrám Panny Marie v klášterním areálu sloužil potřebám řeholníků. V roce 1785 byla funkce farního kostela přenesena do chrámu Panny Marie a kostel sv. Jiljí postupně chátral; až do roku 1883 byl uzavřen a o jeho obnovu se přičinil strahovský opat Zikmund Antonín Starý.[12]

Okolo kostela se nachází hřbitov; ten se svého posledního rozšíření dočkal roku 1899, kdy byl i nově vysvěcen.[13] Od osmdesátých let 20. století kostel sv. Jiljí slouží jako smuteční síň.

V současné době i nadále spadá Milevský klášter pod správu Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Žije zde pět bratří, kteří spravují 14 farností (21 kostelů) pastoračního obvodu Milevsko (dvě farnosti – Milevsko a Sepekov jsou inkorporované (pod patronací strahovského kláštera). Jejich hlavní náplní je:

• společný život a společná modlitba
• služba farnostem v okolí kláštera
• duchovní a kulturní centrum
• doprovázení na cestě víry
• svátostná služba, biblické hodiny, katecheze, společenství
• zázemí pro duchovní obnovu a odpočinek

Prohlídka s průvodcem, dva okruhy:

1. Sakrální stavby – bazilika Navštívení Panny Marie, opatská kaple, rajská zahrada a kostel sv. Jiljí
2. Ze života bratří premonstrátů – barokní prelatura (4 pokoje a kaple opata) a latinská škola s knihovnou