Kivi okaritský

Pták náleží do rodu kivi (Apteryx), čeledi kiviovití (Apterygidae) a řádu kiviové (Apterygiformes). V rámci celého řádu kiviů se rozlišuje pouze pět žijících druhů ve dvou skupinách: kiviové hnědí (brown kiwis; kivi hnědý, kivi okaritský a kivi jižní) a tečkovaní (spotted kiwis; kivi Owenův a kivi Haastův).[2]

Kivi okaritský byl popsán až v roce 2003. Už nejméně od 50. let 20. století se nicméně vědělo, že v pralese Okarito (odtud kiviho druhové jméno) na Západním pobřeží ve střední části Jižního ostrova žije populace kiviů, kteří jsou odlišní od kiviů jižních (jediný druh ze skupiny hnědých kiviů na Jižním ostrově; kivi hnědý žije na Severním ostrově). U kiviů z okaritského lesa byly zaznamenány jak morfologické, tak etologické a dokonce parazitické odlišnosti[3] (kiviové okaritští jsou unikátním hostem vši Apterygon okarito[4]).

S populací kiviů z okaritského lesa se v průběhu 2. poloviny 20. století nakládalo někdy jako se samostatným druhem, jindy jako s poddruhem kiviho jižního. Samotné Ministerstvo památkové péče v 90. letech populaci kiviů okaritských hodnotilo jako samostatný druh, nicméně kivi stále nebyl formálně popsán. Toho úkolu se v roce 2003 chopil tým vedený paleontologem Alanem Tennysonem z wellingtonského muzea Te Papa. Tennysonův tým nový druh pojmenoval jako Apteryx rowi. Druhové jméno rowi je lidové označení pro kivie z oblasti okaritského lesa.[3]

Podle výsledků rozborů DNA se kivi okaritský vydělil z hlavní linie kiviů již před cca 6,2 miliony lety. Nejbližším příbuzným kiviho okaritského přitom není kivi jižní, jak bylo dříve usuzováno na základě geografické blízkosti, ale kivi hnědý ze Severního ostrova.[5] Zatímco geneticky je kivi okaritský nejblíže kivimu jižnímu, etologicky (chováním) je blíže spíše kivimu jižnímu.[6]

Je to monotypický druh, tzn. netvoří žádné poddruhy.[7]

Jedná se o středně velký druh kiviho s tělem dlouhým kolem 40 cm. Váha kiviů může mít poměrně velký rozptyl. Samec váží kolem 1,6–2,3 kg a samice kolem 2–3,6 kg. Zobák samců dosahuje délek kolem 95 mm, u samic kolem 126 mm. Kivi má velmi jemné opeření, které je převážně šedohnědé s podélným, tmavě hnědým až černým, nepříliš výrazným proužkováním. Hlava, krk a břicho jsou spíše do šeda. Dlouhý tenký zobák je slonovinově bílý, při jeho kořenu se nachází tenké jemné vousky. Nohy a prsty jsou narůžovělé až světle nahnědlé, drápy jsou do běla. Kolem 60 % populace má na hlavě (hlavně po stranách obličeje) bílé peří různého rozsahu počínaje jedním bílým perem a konče velkými bílými fleky.[3] Samec i samice si jsou velmi podobní. Spolehlivým rozlišovacím znakem je délka zobáku, který je u samic podstatně delší než u samců.[8]

Vzhledem ke geograficky omezené oblasti výskytu kiviů okaritských lze k záměně s jinými ptáky dojít jen těžko. Vzhledově nejpodobnější si jsou s kivimi jižními, oproti kterým jsou menší a jejich opeření je světlejší.[9]

Těžiště výskytu druhu leží v nížinatém pralese Okarito, kde jsou kiviové běžní. Tento původní les se nachází při západním pobřeží střední části Jižního ostrova. Menší, introdukované populace se nachází na novozélandských malých ostrovech bez predátorů v oblasti Cookova průlivu, konkrétně Mana, Motuara a Ōruawairua.[10] V roce 2018 došlo k vypuštění 25–30 jedinců v pohoří Omoeroa, jižně od ledovce Franz Josef.[12]

Velikost populace kiviů se k roku 2018 odhaduje na cca 600 jedinců.[9] Část populace představují velmi staří jedinci, kteří se již nepáří.[13]

Původní areál výskytu kiviho okaritského před lidským osídlením Nového Zélandu není zcela jasný. Kosti kiviů jsou hojně nalézány v maorských sídlištích po celém Jižním ostrově, avšak drtivá většina těchto kostí není přiřazena konkrétnímu druhu kiviho.[3] Na základě menší části identifikovaných kosterních pozůstatků kiviů okaritských však lze usuzovat, že kiviové okaritští mohli být kdysi rozšířeni po většině Jižního ostrova a jejich původní areál výskytu kdysi zasahoval i na Severní ostrov na sever nejméně k bažině Poukawa do Hawke's Bay.[10][8]

Mládě kiviho v rukách pracovnice chovného centra kiviů The West Coast Wildlife Centre

Někdy od 19. století byla populace kiviů okaritských soustředěna pouze v pralese Okarito. Důvod pro drastické zmenšení jejich areálu rozšíření zůstává neznámý. Populace kiviů v pralese Okarito pomalu klesala až do 90. let 20. století následkem lovu mláďat a juvenilních jedinců introdukovanými hranostaji a částečně i následkem srážek s auty a usmrcením psy. K roku 1995 se celková populace kiviů okaritských odhadovala na pouhých 160 ptáků. V 90. letech se však započalo s intenzivním managementem populace skrze „Program hnízdní vejce“ (Operation Nest Egg, odtud zkratka ONE). Tento program spočívá v tom, že se odeberou vejce kiviů z divoké přírody a umístí se do inkubátorů v chovných zařízeních, kde dojde k vyklubání mláďat, která se přemístí na bezpredátorový ostrov Motuara (sever Jižního ostrova). Ten poskytuje kiviům dočasné útočiště do doby, než dosáhnou váhy kolem 1,2 kg, jelikož v této velikosti se již dokáží ubránit hranostajům, a jsou přemístěni zpět do lesa Okarito. Někdy dochází i k přemístění již vyklubaných mláďat z divokého přírody do umělých chovů. Díky programu ONE populace kiviů k roku 2000 narostla na cca 200 jedinců a do roku 2012 na 375 ptáků.[10][8]

Všichni kiviové jsou na Novém Zélandu chráněni. Les Okarito patří mezi pět Přírodních rezervací kiviů (Kiwi sanctuaries), čili chráněných území ve zvláštním ochranném režimu, které byly založeny Ministerstvem památkové péče v roce 2000.[14]

Přírodní rezervace Okarito má rozlohu kolem 10 tisíc hektarů. Mezi lety 2001–2006 zde probíhal intenzivní odchyt predátorů pomocí pastí v terénu. Program odchytu predátorů měl za cíl otestovat, zda pasti v terénu budou úspěšnější než zmíněný program ONE na umělý odchov mláďat. Ve zmíněném pětiletém období bylo odchyceno 2144 hranostajů a 11 331 krys. Program ONE v omezené míře pokračoval i v tomto období, aby byl zajištěn odchov alespoň několika kiviů. I přes intenzivní odchyt hranostajů tyto šelmy dokázaly zdecimovat populaci mladých kiviů. Věku 6 měsíců se dožilo jen 15 % mláďat, přičemž s programem ONE to je až 98 %. Odhadovaný nárůst populace v tomto období byl kolem 0,6 % za rok, přičemž s programem ONE to je až 10 % za rok.[11]

K vyhynutí kiviů okaritských v průběhu 19. a 20. století nedošlo jen díky extrémně vysoké míře přežití dospělců, kterou lze přičíst na vrub tomu, že v pralese Okarito se nenachází psi ani fretky, které jsou známy tím, že dokáží ulovit i velké dospělé kivie. Např. v Přírodní rezervaci kiviů Whangarei je očekávaný věk dožití kiviů hnědých pouze 14 let, jelikož zde dochází k usmrcení kiviů fretkami a volně pobíhajícími psi z okolních farem.[11]