Kerhartice (Ústí nad Orlicí)

Kerhartice se skládají z Kerhartic a Gerhartic. První písemná zmínka o Gerharticích pochází z roku 1292 v darovací listině krále Václava II. zbraslavskému klášteru ze dne 10. srpna 1292. První zmínka o Kerharticích pochází 1506 na tržní listině Jana Kostky z Postupic. Sloučení vsí Kerhartice (ves brandýského panství) a Gerhartice (ves lanšperského panství) proběhlo roku 1848, kde po dohodě občanů obou vsí byl ustaven úřední název sjednocené obce – Kerhartice.

Roku 1866 byla ústeckým obchodníkem Františkem Benešem založena v Kerharticích továrna na výrobu textilu (valcha), kde textilní stroje tehdy byly poháněny jenom vodním kolem (dnes UOtex). Roku 1873 bylo otevřeno na tehdejším katastrálním území Kerhartic vlakové nádraží – tranzito. Obecní úřad v Kerharticích se tehdy obrátil na rakouské vedení drah o zřízení názvu nádraží Kerhartice, což bylo zamítnuto (v roce 1925 rozhodl zemský soud o vyčlenění zmíněného nádraží z kerhartického katastru a včleněno do katastru Ústí nad Orlicí).

Roku 1902 byla otevřena místní obecní škola. V roce 1906 se konala na zahradě místní školy stromková slavnost, kde byly zasazeny dvě lípy. V roce 1907 byl otevřen v objektu hostince tehdejšího starosty pana Kutiny c. k. poštovní úřad. Nad obcí se nachází kapli z roku 1911, která byla vysvěcena byla až v roce 1912. Z roku 1921 pochází místní památník národního osvobození (v sousedství místního hřbitova). Roku 1924 byla postavena sokolovna. V roce 1925 bylo v sokolovně zřízeno Bio kino, kde se již promítaly ozvučené filmy, které navštěvovali diváci až z Trutnova a Náchoda. V roce 1928 byla k objektu sokolovny přistavěna restaurace. Zřízení kina a restaurace sloužilo Sokolu k úhradě dluhu na stavbu sokolovny. V roce 1925 byli v zahradě u sokolovny vysázeny lípy. V roce 1929 byl povolen nový název Kerhartice nad Orlicí. Roku 1942 byly Kerhartice poprvé sloučeny německými úřady s městem Ústím nad Orlicí. V květnu roku 1945 se Kerhartice opět osamostatnily, což trvalo až do 31. prosince 1948, kdy opět nedobrovolně byly sloučeny s městem Ústí nad Orlicí s úředním názvem Ústí nad Orlicí – Kerhartice (byl zrušen přídavek nad Orlicí).

Roku 1963 dopadl poblíž místní pošty meteorit, který byl umístěn do Národního muzea v Praze. Roku 1996 byl do obce zaveden plynovod. 7.7. roku 1997 postihla obec povodeň a v některých místech v této městské části dosáhla hladina vody až cca 170 cm. V této městské části byla v roce 1993 založena Osvětová beseda Havlíček, jež v roce 2001 byla přeregistrována jako Občanské sdružení Havlíček, které pořádá různé kulturní akce pro dospělé a mládež.

V obci působí Sokol. Hraje se zde volejbal a fotbal. Od roku 2008 prochází Kerharticemi cyklostezka Ústí nad Orlicí - Choceň. V Kerharticích se koná také cykloakce Novohradská sedmdesátka. Koncem srpna 2011 byla zahájena výstavba multifunkčního hřiště.

Nad obcí se vypíná Andrlův chlum s rozhlednou a chatou Hvězdou.

V Kerharticích se koluje věky, že na levé stráni směrem ku Hrádku bylo hradiště, kde údajně žil zakladatel vsi Gerhartic - Gerhart. Možno říci, že ze dvou stran je neschůdný přístup na zmíněné hradiště v pověst, ale ze dvou stran je schůdné, jediné příkop by mohl tomu zabránit. Dle pověsti této vyvýšenina se nazývá hradiště.

Hradiště pravděpodobně z doby Slavníkovců, kteří tu mohli míti na svém tehdejším území hradiště táhnoucí se od počátku stráně u Kerhartic směrem do vsi Řetůvky. Bývalý ředitel školy v Řetůvce pan Pražák dělal zde namátkový archeologický výzkum a nalezl zde z hlíny malou nádobku.

Co se týče pověsti že na prudkém svahu ku Kerharticím bylo hradiště, tak konstatuji, že ústecký archivář Jindřich Nygrín nechal v roce 1942 za pomoci studentů udělat malé archeologické výkopy, kde mimo popele, jež tu zanechali lesní dělnici, nic zvláštního se nenašlo, aby byla dokumentovaná přítomnost hradu.

Za Kerharticemi, v místě zvaném Na Herzánkách, stála ve středověku tvrz, která byla obehnána vodním valem, jež byl napájen vodou původního toku Tiché Orlice a na druhém konci vytékala zpět do řeky. Ve čtyřicátých letech opodál místa tvrze vykopali na poli místní občané Jindřich Nygrin a Julius Vrbický hliněné výrobky datované do 15. století. Do sametové revoluce bylo toto místo skládkou odpadu československé i sovětské posádky, a poté následně došlo k likvidaci skládky. O této tvrzi není nikde žádný údaj v historických pramenech. Po upozornění ze strany místních navštívil toto místo archeolog Vich, jenže zde potvrdil nálezy vodních valů, které jsou zaneseny i na staré katastrální mapě, kde je zakreslen zaniklý (zasypaný) přívod vody z řeky přes současný pozemek.

• Alfréd Piffl - architekt

• Augustin Weiss - učitel na zdejší škole v letech 1907-1912. Přívrženec létání, na podzim roku 1908 začal se stavbou dřevěného kluzáku v sálu hostince u Kutinů . Práce dokončil za jeden rok ve stodole pana Jeništy v čp. 19 ,a ve stejném roce byl letoun podroben na stráni nad Kerharticemiku zkušebnímu letu, který se nezdařil pro větší tělesnou hmotnost pilota. Druhý den usedl za řídicí páku jeden z žáku místní školy, který svojí vinou havaroval do křoví a potahy letounu byly potrhány. Letoun byl následně opraven a připraven k letu na leteckou slavnost v Ústí nad Orlicí, kde byl do vzduchu vytažen lanem a vzápětí se z výšky zřítil, došlo k jeho demolici a již neopraven.

• Kerhartice jsou obcí, do které dne 12. června roku 1963 ve 13:58 místního času dopadl malý meteorit. Vážil 1260 gramů a měřil 121 x 90 x 74 mm. Nikoho naštěstí nezranil, v zemi pouze vytvořil díru o hloubce 40 cm. Později byl převezen do Národního muzea v Praze (z knihy Hlinka, B.: Dobrý den, pane Barrande, Práce, Praha 1976).

• 
  Pohled na Kerhartice, 20. léta 20. století
• 
  dům čp. 194
• 
  dům čp. 203
• 
  škola
• 
  textilní závod

• Brožura Základní škola Kerhartice 1902-2002

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kerhartice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kerhartice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Stránky Sokola Kerhartice.