Kdyby tisíc klarinetů (album)

Jiří Suchý s Jiřím Šlitrem psali většinu písní cíleně pro filmovou podobu protiválečné komedie Kdyby tisíc klarinetů (z nahraných skladeb pouze "Kapitáne, kam s tou lodí" zazněla již dříve v divadelní hře Zuzana není pro nikoho doma[1]). Díky tomu nové písně nebyly zařazeny do žádného semaforského představení, autoři si pouze testovali jejich kvality v zájezdovém programu "Nové písničky ze Semaforu" (později si některé našly cestu do semaforské divadelní adaptace "Kdyby tisíc klarinetů" v roce 1980).[2] Nahrávky pro album vznikly v době natáčení filmu, archiv Supraphonu jejich dokončení datuje mezi srpnem a zářím v roce 1964. Práce ve studiu se vedle autorů účastnili jak bývalí zpěváci Semaforu Waldemar Matuška a Eva Pilarová (tehdy členové divadla Rokoko), tak i současné hvězdy divadla Hana Hegerová, Pavlína Filipovská, Jiří Jelínek nebo Jana Malknechtová. Hudební doprovod z většiny obstaraly přední orchestry, ať už domovská kapela Semaforu vedená Ferdinandem Havlíkem, tak TOČR řízený Karlem Krautgartnerem či Daliborem Brázdou. Gramofonové album bylo koncipováno jako soundtrack k filmu a byly na něj proto vybrány i orchestrální verze nejsilnějších písní ("Tereza", "Babetta"). Některé další skladby z filmu se na LP nedostaly ("Motýl" v podání Jiřího Šlitra a Jany Malknechtové nebo finálový duet S+Š "Kdo na slepičku volá pipi").

LP Kdyby tisíc klarinetů vyšlo v létě 1965 takřka souběžně s profilovou deskou Jiřího Suchého Plná hrst písniček S+Š / Hraj hraj hraj. Album nemělo vlastní obal, pouze standardní anonymní přebal s logem firmy Supraphon. Všechny písně už byly v té době dobře známé jak z filmového plátna, tak ze singlů, jejichž vydání krátce předcházelo samotné premiéře muzikálu.[3] Singly vyšly v mono i stereo verzích, LP bylo ohlášeno rovněž i ve stereu, ale na jeho lisování pravděpodobně nedošlo. Většina písní měla již na singlech velký posluchačský, ale i kritický ohlas. Stanislav Titzl v časopise Melodie napsal: "Všechny skladby jsou psány v dosavadním semaforském stylu, zaručujícím všestranný úspěch. Prozrazují již při prvním poslechu, že vyšly z dílny zkušených autorů a že zvláště autor hudby se dovede porozhlédnout kolem sebe, poučit se úspěchy jiných a přistoupit ke své práci takřka vědeckým způsobem, zaručujícím plný úspěch."[4] Jednotlivé písně mnohokrát vycházely v reedicích na výběrových deskách. Na CD bylo poprvé takřka celé album zařazeno na kompilaci BMG Ariola "Starci a klarinety" v roce 1996 (obdobnou formu mělo CD Supraphonu "Filmové písničky" z roku 2020), kompletní reedice původního alba poprvé vyšla v rámci CD boxu "Semafor - léta šedesátá" v roce 2011.

Po úspěchu filmu v zahraničí vydavatelská firma připravila i vývozní variantu alba v umělecky pojatém barevném obale od výtvarníka Josefa Kalouska s fotografiemi Miloslava Mirvalda. V tomto případě došlo na mono i stereo verzi, dolisky byly expedovány znovu v roce 1971. Navíc Supraphon vyvážel do zahraničí ještě EP desku vybraných písní z alba pod titulem "Eva Pilarová from film If The 1000 Clarinets", stejně jako několik variant SP a EP desek obsahujících stěžejní hit "Tereza". Waldemar Maruška nazpíval v roce 1966 "Terezu" i za doprovodu západoněmeckého orchestru Friedela Berlippa.

• Ferdinand Havlík s orchestrem (4-6, 9, 10)
• Taneční orchestr Československého rozhlasu, řídí Karel Krautgartner (3, 8, 11, 13)
• Taneční orchestr Československého rozhlasu, řídí Dalibor Brázda (7, 14)
• Karel Vlach s orchestrem (1)
• Rudolf Rokl (klavír) a rytmická skupina (2)
• Rudolf Rokl – klavír, Luděk Hulan – kontrabas, Ivan Dominák – bicí (12)
• Kühnův dětský sbor (5)
• Vokální sbor (3, 7-9)