Kazimír I. Kujavský

Kazimír I. Kujavský (polsky Kazimierz I kujawski, 1211? – 14. prosince 1267, Inowrocław) byl kníže kujavský (1233–1267), velkopolský (1239–1261), sieradzký (1247–1261), lenčický (1247–1267) a dobřiňský (1248–1267) z dynastie Piastovců.

Kazimír I. Kujavský
kníže kujavský, velkopolský, sieradzký, lenčický a dobřiňský
Kazimírova pečeť
Narození 1211?
Akko
Úmrtí 14. prosince 1267
Inowrocław
Pohřben katedrála ve Włocławeku
Manželka Hedvika
Konstancie Vratislavská
Eufrosina Opolská
Potomci Lešek II. Černý
Siemomysl Kujavský
Adéla
Vladislav I. Lokýtek
Kazimír II. Lenčický
Zemovít Dobřiňský
Eufémie Kujavská
Dynastie Piastovci
Otec Konrád I. Mazovský
Matka Agafia Rurikovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl druhým synem Konráda I. Mazovského a jeho ženy Agafie, dcery Svjatoslava III. Volyňského. Roku 1233 obdržel od otce kujavské knížectví. V roce 1239 se oženil s Konstancií, dcerou Jindřicha II. Pobožného a věnem získal území Velkopolska. V následujících letech aktivně podporoval otcovu dobrodružnou politiku a v roce 1242 dobyl Gdaňsk.

V roce 1247 zemřel Kazimírův otec, který odkázal většinu území Kazimírovu staršímu bratrovi Boleslavovi. S tím Kazimír nesouhlasil, a proto na Boleslava útočil. Ten v následujícím roce na jaře nečekaně zemřel bez potomků. Po bratrově smrti připadlo Mazovsko mladšímu Kazimírovu bratrovi Zemovitu I.. Kazimír ovšem využil zmatků a od Mazovska odtrhl Dobřiň.

V roce 1250 se Kazimír pokusil navázat mírové vztahy se svými baltskými sousedy. Jeho snaha nebyla podporován Řádem německých rytířů, který měl papeže na své straně. Plán selhal a Kazimír v zájmu zajištění severní hranice svého území apeloval na templáře, kteří se usadili v Lukowu. To se podařilo v roce 1263, kdy se vztahy s Řádem německých rytířů urovnaly.

Když v roce 1253 papež Innocenc IV. přiznal krakovskému knížeti Boleslavovi a Kazimírovi Podlašské vojvodství, počali tam jako první šířit křesťanství.[1]

Mezitím Kazimír čelil dalším problémům. V roce 1258 se Boleslav Pobožný spojil s Vartislavem III. Pomořanským. Prohlásiv, že Kazimír dostal území Velkopolska od Jindřicha Pobožného neprávem, zahájil útok proti Kazimírovi. Útok se nezdařil, ale Boleslav se nevzdal. Následujícího roku se spojil s Boleslavem V. Stydlivým (Kazimírovým bratrancem), Zemovítem Mazovským a Danielem Haličským a uspěl. Kazimír ztratil Velkopolsko i Sieradz. Mírová jednání byla obtížná a vyžadovala nový útok proti Kazimírovi v roce 1261. Kazimírův syn Lešek II. Černý využil oslabení svého otce a nárokoval si dědictví; poté obdržel od Zemovíta Sieradz.

Kazimír I. Kujavský zemřel 14. prosince 1267 a byl pochován v katedrále ve Włocławeku.

Manželky a potomci

1. manželství ∞ 1233 Hedvika (okolo 1218 – okolo 1235), podle některých historiků dcera Vladislava Odonice Velkopolského.
2. manželství ∞ 1239 Konstancie Vratislavská († 23. únor 1257)

3. manželství ∞ 1257 Eufrosina Opolská († 1292)

Vývod z předků
pečeť Kazimíra I. Kujavského

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kazimierz I kujawski na polské Wikipedii.

  1. Podlachie. In: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. P – Pohoř. Praha: J. Otto, 1902, s. 1013–1014. Dostupné také z: https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Podlachie

Literatura
  • PANIC, Idzi. Posloupnost těšínských Piastovců a Piastoven. Překlad Irena Adamczyk. Cieszyn: Biuro Promocji i Informacji Urząd Miejski, [200-?]. 36 s. ISBN 83-919493-6-2.
  • Podlachie. In: Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Devatenáctý díl. P – Pohoř. Praha: J. Otto, 1902, s. 1013–1014. Dostupné také z: https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Podlachie

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.