Siemomysl Kujavský

Siemomysl[1] Kujavský (polsky Siemomysł Kujawski, Siemomysł Inowrocławski, někdy psán jako Ziemomysł[2]) (narozen okolo roku 1247[3], † 1287) – kníže inowrocławský v letech 1267–1271, 1278–1287, na Bydhošti (polsky Bydgoszcz) v letech 1267–1269, 1278–1287, z rodu Piastovců.

Siemomysl Kujavský
kníže inowroclavský
Úplné jméno Siemomysl Kujavský
Narození 1247
Úmrtí 1287
Pohřben Inowrocław
Manželka Salomena Pomořanská
Potomci Lešek Kujavský
Přemek Kujavský
Kazimír III. Hněvkovský
Eufemie
Fenena Kujavská
Konstancie Kujavská
Rod Piastovci
Dynastie Piastovci
Otec Kazimír I. Kujavský
Matka Konstancie Vratislavská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Siemomysl byl druhým synem kujavského knížete Kazimíra I. Kujavského († 1267) a Konstancie Vratislavské († 1257), dcery slezského knížete Jindřicha II. Pobožného († 1241). Měl pokrevního bratra Leška II. Černého (polsky Leszek Czarny, 1241–1288) a sestru Adélu, a dále čtyři nevlastní sourozence Vladislava I. Lokýtka (polsky Władysław I Łokietek, 1260/1261–1333), Kazimíra II. Lenčického (polsky Kazimierz II łęczycki, 1262/1265–1294), Zemovíta Dobřiňského (polsky Siemowit dobrzyński, 1265–1312) a Eufemii Kujavskou (polsky Eufemia kujawska, 1265–1308).

Vláda

Po smrti otce v roce 1267 se stal právoplatným knížetem na Kujavsku. Toto malé knížectví muselo odolávat častým přesunům vojsk českého krále Přemysla Otakara II., který byl na křížové výpravě proti pohanské Litvě.

Pravděpodobně v této době navázal Siemomysl úzké kontakty s Řádem německých rytířů a lubičevsko-tčevským knížetem (polsky książę lubiszewsko-tczewski) Samborem II.[4] z města Tczew, který jej dovedl ke sňatku s jeho dcerou Salomenou Pomořanskou. Sambor II. patřil mezi pomořská knížata z dynastie Soběslavniců (polsky Sobiesławiców).

V letech 1268–1269 vypukla proti Siemomyslovi vzpoura. Příčinou bylo přijetí členů Řádu německých rytířů na knížecí dvůr v Inowrocławi a jejich privilegováni na základě jejich spojenectví se Samborem II.. Nobilitace cizinců a zvláště německých rytířů[5] byla místnímu polskému rytířstvu "trnem v oku". Ozbrojenou vzpouru vedl kujavský biskup Volimír (polsky Wolimir, † 1275). Vzbouřenci si pozvali na pomoc známého válečníka proti křižákům (polsky triumfatora Niemców) – Boleslava Pobožného (Bolesław Pious, 1224–1279), který dokázal v krátké době ovládnou kastelánie Radzejov (polsky Radziejów Kujawski, latinsky Iulioburgum) a Krušvice (polsky Kruszwica, německy Kruschwitz) a hrad v Bydhošti (polsky Bydgoszcz). Díky rychlému jednání Siemomysla a diplomatickému jednání Volimíra došlo k dočasnému uzavření smíru a zachování vlády. Z historických záznamů je ještě doložena vojenská intervence Sambora II.[3]

V roce 1271 Siemomysl získal zpět Krušvice, což způsobilo odvetnou výpravu Boleslava Pobožného a jeho uchvácení města Inowrocław. Kníže se dočasně ocitl ve vyhnanství, pobýval v Praze, později přebýval byl se svou ženou v Sieradzi, kde se narodil jeho nejstarší syn Lešek. Byl pojmenovaný na počest svého strýce Leška (polsky Leszek Czarny), bratra Siemomysla.

Do knížectví se vrátil v roce 1278, kdy došlo k uzavření dohody mezi ním a jeho bratrem Leškem II. Černým ve vesnici Lad (polsky Ląd, 52°12′26″N 17°53′36″E), za arbitráže Přemysla Otakara II. Dohodě předcházely jednání se zástupci předních kujavských rodů. Siemomysl: "se zřekl dalšího pobytu německých rytířů a jejich synů na svém dvoře, zavázal se vzít zpět všechny sliby, které jim dal, nebo přislíbil, zavázal se vrátit vesnice, které jim dal a které byly před tím v držení Boleslava Pobožného a Leška Černého, zavázal se vydávat výsady (privileje) pro města a obce pouze se souhlasem předních rodů"[3].

Mimo uzavření této dohody, součásti Velkopolska pak zůstaly kastelánie Radzejov a Krušvice. Na počest arbitra (Přemysl Otakar II.), díky kterému se mohl vrátit do Inowrocławi, pojmenoval v roce 1278 svého syna jménem Přemyslav (polsky Przemysław).

K dalšími ustálení situace došlo o dva roky (1280) později, kde na sjezdu v Řepce (polsky Rzepka), kdy byla uzavřena smlouva s gdaňským knížetem Mstivojem II. (polsky Mściwoj II., †1294), na základě které mělo po jeho smrti (Mstivojově) dojít k navrácení kastelánie Vyšehrad (polsky Wyszogród, u Bydhoště) do Kujavského knížectví, resp, pod Inowrocław.

V roce 1284 spolu se svým bratrem Leškem Černým zorganizoval vojenské tažení do Pomoří (polsky Pomorze Wschodnie). Záminkou bylo tvrzení manželského páru (Siemomysla a Salomeny), že tato část území byla: "dědictví o Samborovi II. a nyní se nachází v rukou křižáků, tedy jde o zemi hněvskou (polsky ziemię gniewską) a majetek ve Velké Žulavi (polsky Wielka Żuławia).

Siemomysl pokračoval v odkazu svého otce, a dával privilegia kujavským městům a vesnicím, mezi nimi také Hněvkovu (polsky Gniewkowo).

Manželství

Sňatek s dcerou Sambora II., Salomenou Pomořanskou, byl uzavřen pravděpodobně v únoru roku 1268 v Krušvici (polsky Kruszwica), za přítomnosti českého krále Přemysla Otakara II.[3]. Z manželství měl tři syny a tři dcery:

Smrt

Siemomysl zemřel mezi 1. říjnem a 25. prosincem roku 1287. Byl pochován v inowrocławském kostele františkánů[6]. Poručnictví nad nezletilými syny převzala jejich matka Salomena († 1313) a jejich strýc, Vladislav I. Lokýtek (polsky Władysław I Łokietek).

Galerie

Odkazy

Reference
  1. V literatuře se vyskytují také zápisy křestního jména s počátečním písmenem "S" - Siemomysł, jak uvádí S.A. Sroka, Siemomysł, [w:] Piastowie. Leksykon biograficzny Kraków 1997, s. 208-209. Tato forma jména Siemomysł je uznávána za jedinou správnou. Jméno mimo zápisů s počátečním "S", jako např. u Zemomislyus, nebo Zememislo nebylo potvrzeno, jako středověké jméno. To bylo doloženo středověkými antropologickými zdroji, jak uvádí W. Taszycki (red.), Słownik staropolskich nazw osobowych, T. 5 z. 1 (Sabaszczewska-Starszy), Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1977 i T. 6 z. 2 (Wojsław-Zimnowodski), Wrocław-Warszawa-Kraków-Gdańsk 1982, a także A. Cieślikowa(red.), Słownik etymologiczno-motywacyjny staropolskich nazw osobowych, t. 1, Kraków 2000, ISBN 83-87623-23-7.
  2. Forma křestního jména s počátečním písmenem "Z" je častější. V této formě je kníže napsán na pečetích, jak svých, tak své dcery Feneny. – K. Jasiński, Rodowód Piastów małopolskich i kujawskich, Poznań, Wrocław 2001, s. 105.
  3. ŚLIWIŃSKI, Błażej. Ziemomysł inowrocławski. Kraków. vyd. [s.l.]: Wydawnictwo AVALON, 2017. ISBN 978-83-7730-212-5. S. 188.
  4. Sambor II. Tčevský (1211/1212–1277/1278): syn Mstivoje I., vládl 1219–1271, od vlády byl odstaven, od roku 1229 byl kníže na Lubiszewie i Tczewie, od 1230 v Gniewie
  5. ZIENTARA. Społeczeństwo Polski od X do XX wieku. 1999. vyd. [s.l.]: KiW S. 198.
  6. FRANCISZKANIE W INOWROCŁAWIU. www.krzyz.parafia.info.pl [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.

Literatura
  • Śliwiński, Błażej: Ziemomysł Inowrocławski. Książe kujawski. Brat Leszka Czarnego i króla Władysława Łokietka (ok. 1247 - początek października/25 grudnia 1287), ISBN 978-83-7730-212-5
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.