Katovice (okres Strakonice)

Podle knihy Jiřího Andresky Solné stezky na Šumavě (1994) vedla pod Kněží horou v době halštatské (v pol. 1. stol. př. n. l.) solná stezka a oblast Kněží hory byla pravděpodobně osídlena. Nejprve osídlení keltské a od 8. století lze počítat se slovanským osídlením, o čemž svědčí nálezy starší slovanské kultury. Slovanské hradiště bývalo na Katovické (Kněží) hoře. Již v roce 1859 popsal Jan Erazim Wocel – zakladatel české archeologie – valy na Katovické hoře.

Katovice byly původně pravděpodobně rýžovnickou osadou (rýžovalo se zde zlato z Otavy), později trhovou, která vznikla asi v 10.-11. století. Byla poddanskou vesnicí a později (1471) městysem hradu a zámku Střela. Obec spravovali rychtáři, kteří byli dosazováni na své pozice vrchností. První písemná zmínka o Katovicích pochází z roku 1045, kdy tuto osadu kníže Břetislav I. daroval břevnovskému klášteru. Po povýšení na městečko získaly Katovice právo mýta, cla a právo tržní (2 jarmarky ročně). Získaly i právo pečetní – dochované pečetidlo je uloženo v Okresním archivu ve Strakonicích. Dostaly také městský znak a to modrý štít, v němž se nachází stříbrná věž s cihlovou střechou a zlatou makovičkou.

Katovice byly zemědělskou obcí. V dávných dobách bývaly na Kněží hoře vinice. Po celou dobu feudalismu, už od 13. století, podléhaly Katovice pánům ze Střely. Zámek Střela je dosud dochován, z hradu jsou již ale pouze trosky (asi 1,5 km od Katovic). O Katovicích jako vsi poddanské je písemná zmínka v zemských deskách z roku 1318.

Jak již bylo zmíněno, obec byla známá rýžováním zlata (rýžovali jej zde již staří Keltové) a také výskytem perlorodek v řece Otavě, které tu byly později i uměle chovány. Znečišťováním vody byl však jejich chov zničen (ovšem v mělčích vodách v okolí Katovic byly nalézány ještě na začátku 21. století. Po zbudování Schwarzenberského plavebního kanálu se po Otavě přes Katovice plavilo dřevo. Voroplavba tu měla tradici. Vory se plavily od Čeňkovy pily, ale vázaly se i v Katovicích na pravém břehu řeky (odtud místní název "Pramácká"). Na hotové vory nastupovala pramácká parta. Cesta do Prahy jim trvala dva dny. Vory se plavily ještě po první světové válce.

V roce 1867 se staly Katovice stanicí Dráhy císaře Františka Josefa I. Od té doby je v Katovicích železniční dráha. Od roku 1902 se těžila tuha (grafit) v Katovické hoře. Těžba grafitu byla ukončena po 20 let těžby (v roce 1922).

Dne 20. dubna 1945 došlo na zdejší železniční stanici k události, která měla tragickou dohru. Americké stíhací letouny (hloubkaři) zaútočily na vlak s vězni z koncentračního tábora. Díky zaměstnanci tehdejšího hospodářského družstva Františku Gálovi z Dražejova se podařilo uprchnout dvěma stům vězňů do okolních lesů. Příslušníci jednotky SS, která transport doprovázela, nejméně jedenáct vězňů brzy dopadli a okamžitě je na místě zastřelili. Sedm z nich bylo pohřbeno ve Volenicích, čtyři zbývající v Katovicích.

Do roku 1952 se po celé dvě třetiny století těšil slávě katovický kloboučnický průmysl. Pak továrnu převzaly Vlnařské závody ve Strakonicích. V současné době je továrna opět využívána, ovšem již ne pro kloboukářské účely, ale sídlí zde společnost Quint, zabývající se strojní výrobou.

Až do druhé poloviny šedesátých let se držel v Katovicích starý lidový zvyk – vánoční troubení pastýřů o Štědrém večeru s obchůzkou domů. Dlouhé pastýřské trouby jsou dosud zachovány a zní každý Štědrý večer alespoň z místního rozhlasu.

V srpnu roku 2002 byly Katovice zasaženy stoletou povodní, která zaplavila velkou část obce na pravém břehu, a to především kvůli protržení stávající hráze, která nevydržela tlak říčního proudu.

Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[3]

Populace Katovic se pohybuje nad úrovní 1 000 obyvatel již více než čtyři desetiletí.[9] K 31. prosinci 1974 měly Katovice zatím nejvíce obyvatel v historii, když zde trvale pobývalo 1 752 lidí. Zdánlivě skokový pokles počtu obyvatel přinesl rok 1991 (o více než 400 obyvatel). Fakticky byl pokles počtu obyvatel způsoben znovu obnovením obcí Krty a Mnichov a jejich oddělením od tehdejší střediskové obce Katovice.[9]

Pozn.: Údaje v grafu jsou vždy k 31. 12. daného roku.

K 1. lednu 2018 žilo v Katovicích 1 347 obyvatel (k 1. 1. 2017 zde žilo 1 356 obyvatel), z toho 667 mužů a 680 žen. Věkové složení bylo následující:

Průměrný věk tak činil 42,9 let, přičemž průměrný věk byl 41,8 let u mužů a 44,0 u žen.[10]

Severozápadně od Katovic se vypíná vrch Katovická hora (někdy také jmenovaný jako Kněží hora), na které se od 1. 12. 1985 nachází přírodní rezervace. Na vrcholu stálo mohutné slovanské hradiště Kněží hora, které společně s hradišti Hradec u Němětic, Hradec u Řepice a Hradiště u Libětic chránilo v 9. a na počátku 10. století strakonickou kotlinu.

Žižkův most u Katovické hory

U Katovické hory se také nachází Žižkův most, který zde údajně nechal vystavět Jan Žižka při tažení na hrad Rábí. Most je však výrazně mladší, byl postaven pro formanské vozy v 17. a 18. století. Dnes pod mostem žádná voda neteče, Březový potok byl při regulaci toku posunut blíže Kněží hoře. Březový potok, ve kterém ještě ve 30. letech 20. století žil rak říční, se asi o 400 dále vlévá do řeky Otavy. Značnou část vrchu zaujímá stejnojmenná přírodní rezervace.

Katovickou dominantou je kostel sv. Filipa a Jakuba. Kostel byl původně románský, během doby byl několikrát přestavován. Největší přestavbu ukončil stavitel Thomassio Rossi di Mendrisio v roce 1587. Má žlutou barvu, 4 boky, ale jen troje hodiny, protože při stavbě kostela obec Mnichov neinvestovala žádné peníze na stavbu, a tak jim katovičtí na jejich stranu nedali hodiny.

Socha mistra Jana Husa na náměstí

• Socha mistra Jana Husa na náměstí
• Kaplička Jana Nepomuckého u mostu přes Otavu
• Kostel sv. Filipa a Jakuba, spadající pod Římskokatolickou farnost Katovice
• Pomník na počest padlých lidí z Katovic ve válce pod sochou mistra Jana Husa
• Deska na počest Viléma Guttefroida
• Deska na počest Karla Křivánka
• Deska na počest Josefa Jílka na Filipojakubském kostele
• Deska na počest Josefa Jílka na Úřadě městyse Katovice
• Kaplička za bytovými domy

Josef Jílek (19. října 1908 – 20. dubna 1945) byl český katolický kněz, který působil v Katovicích v letech 1936–1942. Za druhé světové války se v Katovicích a Česticích (kde působil krátce před zatčením v roce 1942) zapojil do protinacistického odboje pod krycím jménem Jouzínek, byl členem buňky Karel odbojové organizace ÚVOD, pro kterou falšoval křestní listy a další dokumenty. 5. srpna 1942 byl zatčen a po necelých třech letech věznění sťat gilotinou. V roce 2008 proběhly v Katovicích oslavy 100. od jeho narození a na místní faře vzniklo Centrum P. Josefa Jílka (společný projekt Římskokatolické farnosti Katovice a občanského sdružení BEZ).

Plk. Ing. Karel Kuncipál (5. října 1926 – 8. března 2007) byl katovický rodák a předseda místního národního výboru (MNV) v letech 1981–1986. Roku 1966 byl jmenován kronikářem Katovic, ve které působil až do své smrti v roce 2007. Vychodil Měšťanskou školu ve Strakonicích, dále se vyučil strojním zámečníkem a nakonec vystudoval roku 1948 Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Písku. Jeho kronika byla několikrát oceněna, pravidelně vyhrával okresní soutěže a roku 1990 byla vystavena v Pantheonu Národního muzea v Praze po vyhodnocení celostátního kola kronikářské soutěže. Během života napsal i několik knih, jako například "A věky jdou", spolu s Eduardem Kolářem (katovickým knihovníkem z let 1955–1976, po němž současná knihovna nese jméno) "U nás doma. Městečko Katovice jak jej znáte i neznáte" a s manželkou Věrou také "Báje a pověsti od Otavy" a jiné. Za svoji literární činnost byl v roce 1996 přijat za člena Obce spisovatelů ČR. Dne 5. října 1996 byl jmenován za Čestným občanem Katovic za obětavou práci pro obec, kterou se zasloužil o všestranný rozvoj a udržení kulturních tradic obce, za dlouholetou práci kronikáře a za rozsáhlou literární a publikační činnost, do které se po léta promítá jeho láska k obci. V ten samý rok byl přijat jako člen do Obce spisovatelů ČR.[11]

V letech 1880–1945 se funkce hlavy obce nazývala starostou, v období 1945–1990 byla nahrazena funkcí předsedy místního národního výboru.

Seznam starostů a místostarostů Katovic od roku 1990:[12][13][14][15][16]

Vlakové nádraží v Katovicích

Dopravní síť

• Pozemní komunikace

Městem vedou silnice: I/22 Domažlice – Klatovy – Horažďovice – Strakonice – Vodňany a silnice II/172: Katovice – Volenice – Frymburk – Soběšice – Strašín.

• Železnice

Městysem vede jedna železniční trať, a to Trať 190: Plzeň – Nepomuk – Horažďovice předměstí – Strakonice – Ražice – Protivín – Číčenice – České Budějovice.

Železniční Trať 190 Plzeň – České Budějovice je jednokolejná, elektrizovaná celostátní trať, částečně dvoukolejná (dvojkolejná v úseku: Nepomuk – Horažďovice před. a Číčenice – Zliv). Provoz na trati byl zahájen v roce 1868.

Veřejná doprava

• Autobusová doprava

Z městyse se můžete dostat přímou linkou například do: Strakonic, Sušice, Horažďovic, Střelských Hoštic, Prahy atd.

• Katovice
• 
  Farnost Katovice
• 
  Kostel sv. Filipa a Jakuba
• 
  Kostel od silnice na Horažďovice
• 
  Vlaky u katovického nádraží
• 
  Kněží hora - přírodní rezervace