Katedrála svatého Martina (Spišská Kapitula)

Biskupská katedrála je ústřední budovou Spišské Kapituly. Jde o památku, v níž se snoubí románský sloh s pozdní gotikou. Byla postavena v pozdně románském slohu v letech 1245 až 1273 na místě staršího kostela z 12. století.

Stavbu katedrály lze zařadit do tří hlavních stavebních fází, i navenek dobře viditelných v architektuře stavby. První fází byla románská bazilika, kterou začali stavět v první polovině 13. století. Vnitřní prostor sestával ze tří lodí s různou výškou, ale se stejnou šířkou jednotlivých lodí, přičemž střední loď byla dvojnásobně vyšší a měla bazilikální osvětlení. Každá loď měla dvě klenbová pole a byla ukončena polokruhovou apsidou. K zadní části chrámu přiléhá empora a západnímu průčelí dominují dvě románské věže. Přízemí empory má masivní románské křížové klenby spočívající na bohatě tvarovaných románských sloupech. Nad přízemím je samotná empora s chórem. Z románské stavby se zachovala severní stěna se vstupním portálem a úzkým oknem, a část východní zdi s románským vítězným obloukem. Západní románský portál byl obnoven v neorománském stylu v 19. století. Stavba románské baziliky byla dokončena v roce 1273, kdy byla postavena druhá věž.

Po dvou stech letech už bazilika nestačila svou velikostí zvýšenému počtu věřících a byla značně zchátralá. V roce 1433 byl kostel dokonce poškozen a proto v roce 1462 začala jeho přestavba pod vedením Jána Stocka. Po jeho úmrtí v roce 1464 vedl stavbu nový spišský probošt Caspar Beck. V tomto období byl postaven nový gotický presbytář a boční lodě byly zvýšeny na úroveň hlavní lodi, čímž se z původní baziliky stal trojlodní kostel. Boční lodě dostaly hvězdicovou klenbu. V roce 1478 byl kostel slavnostně vysvěcen. O dokončení v roce 1497 vypovídá svorník severní klenby s erbem probošta Caspara Becka.

Na sklonku 15. století (1488–1493) se majiteli Spišského hradu a později i župany Spiše stal rod Zápolských, kteří si postavili v kostele sv. Martina novou gotickou kapli. Zápolského kaple byla postavena na místě menší kaple Božího Těla (z roku 1382). Stylově napodobuje kapli v Spišském Štvrtku, ale nedosahuje její architektonickou dokonalost, štíhlost, ani krásu. Pravděpodobně ji stavěli košičtí mistři, kteří se podíleli na stavbě Dómu sv. Alžběty v Košicích. Prostor kaple je spojen s kostelem dvěma otevřenými arkádami. Vyznačuje se vysokými gotickými okny a jemnou síťovou klenbou. Kaple má dvě samostatné sakristie, jakož i vlastní empory s pozdně gotickou kružbou v zábradlí.

Další stavební zásahy měly jen druhořadý význam. Začátkem 18. století, v roce 1706, byla přistavěna barokní sakristie. V letech 1777–1779 byl kostel renovován a v letech 1873 až 1889 byla katedrála pod vedením F. Storna regotizována a rozšířena o jižní boční přístavby. Západní a severní portál byly obnoveny v neorománském slohu.

Katedrála svatého Martina

Katedrála sv. Martina spojuje několik architektonických slohů z různých období, které během stavebních etap a vývoje stavby doplňovaly její současnou architektonickou podobu a její historickou, uměleckou a dokumentační hodnotu. Ve stavbě převažuje románský a gotický sloh, které se dokonale doplňují. Mezi hlavní románské znaky patří původní západní chór, zaklenutý šesti poli křížové žebrové klenby sbíhající se pomocí náběžných štítků na bohatě vytvarované románské pilíře. Sloupové hlavice jsou bohatě zdobeny bobulovým a akantovým vzorem a poukazují na italský vliv a možného italského autora baziliky. Z původního jižního portálu se zachovala socha kamenného lva, která byla součástí dolní části ostění. Původní románské dvojvěží (Westwerk) je členěno horizontálním zubořezem a obloučkovým vlysem, věže mají zdvojená okna se středním sloupkem s kostkovou a bobulovitou hlavicí. Západní portál se skládá ze tří pravoúhlých ústupků do kterých jsou vloženy sloupky nesoucí půlkruhovou archivoltu, a je řešen ve formě plochého rizalitu s trojúhelníkovým štítem a obloučkovým vlysem. Vzhled tohoto portálu byl pozměněn rekonstrukcí v 19. století, kdy byla přidána i jeho neorománská edikula.

Gotický presbytář s protáhlým polygonálně ukončeným půdorysem je zaklenut síťovou klenbou s profilovanými žebry, podobně jako nová gotická klenba hlavní lodi, příčně regotizované lodě halového kostela mají mistrovskou hvězdicovou klenbu. Presbytář je vybaven vzácným kamenným pastoforiem, se zachovanou původní kovovou mříží. Do lodi je otevřen triumfálním vítězným obloukem zachovaným z románského období a dvěma bočními oblouky ve východní stěně do bočních lodí. K jižní stěně byla přistavěna patrová stavba sakristie s knihovnou na patře. Přístup do knihovního archivu je přes kruhové schodiště vybudované do přístavku v nároží severní lodi se vstupním pozdně gotickým portálem.
Zápolská kaple přistavěná k jižní straně kostela má obdélníkový, polygonálně uzavřený půdorys a jemnou síťovou žebrovou klenbu. Je postavena v pozdně gotickém stylu, což dokazují i pozdně gotické kamenné kružby na balustrádě hudebního chóru na západní straně. Typické jsou také vysoká pozdně gotická okna připomínající kapli v Spišském Štvrtku podle níž byla Zápolského kaple navržena.

Barokní úprava se soustředila především na obnovení omítek a střechy, na provedení nové dlažby a na odstranění protestantských epitafů. Z tohoto období je i barokní sakristie ze severní strany gotického presbytáře s pruskými klenbami. V roce 1630 byla loď zařízena i lavicemi, jejichž poprsnice nesou vyřezávané reliéfy vysoké umělecké úrovně. Na stěnách lze obdivovat pohřební štíty – montuaria – významných osobností 17. století.

Při regotizaci pod vedením Františka Storna byly vyhotoveny nové omítky a nové gotické prvky jako balustráda mezi věžemi a včlenění nových přístaveb, byla položena nová dlažba a v roce 1880 zasklena okna podle návrhu Alberta Jeleho, a zhotoveny nové portály. Severní portál napodobuje architekturu západního portálu, který byl doplněn o nové pseudorománské prvky, ostatní portály regotizovali bratři Hennelovi. Mříže mezi presbytářem a lodí zhotovili podle návrhu arch. J. Lipperta. Výmalbu dokončil F. Dabert a J. Hanula v roce 1888. Současně obnovili oltáře a vnitřní zařízení v duchu puristické regotizace – původní barokní zařízení odstranili, oltáře dostaly nové gotické skříně a štíty (kromě oltáře korunovace Panny Marie). Restaurátorský purismus však silně zasáhl i do vzácné gotické fresky nad severním portálem v interiéru, jejíž historický námět byl neodborně doplněn. V současnosti je památka Spišské Kapituly v zachovalém stavu a je jednou z nejkrásnějších dominant kulturní krajiny na území Slovenska.

Hlavní oltář

Kaple Zápolských s oltáři Korunování P. Marie, Ukládání Krista do hrobu a náhrobní deskou Imricha Zápolského

Sv. Ladislav, Imrich a Štěpán, 1478

Oltář Klanění Tří králů

Nástěnná malba: V katedrále se zachovala jen jedna středověká nástěnná malba. Objevili ji v 50. letech 19. století a částečně ji zrestaurovali v duchu restaurátorského purismu. Mohutné dílo malované temperou je umístěno nad menším románským portálem. Dal ho namalovat v roce 1317 spišský probošt Jindřich. Malba zobrazuje korunovaci Karla Roberta uherským králem.

Okna: Kamenné kružby gotických oken z 15. století jsou vyplněny vitrážemi z konce 19. století, zhotovenými v Innsbrucku. Znázorňují život a činnost sv. Martina a jeho patrona sv. Jiří, jedno okno má jen tapetový vzor. Starší okna jsou v kapli Zápolských. Všechny výjevy zobrazují tematiku Nejsvětější svátosti oltářní, jíž byla kaple odpočátku zasvěcena.