Karl von Rothkirch-Panthen

Narodil se v obci Falkenau v pruském Horním Slezsku (dnes Chróścina v okrese Nysa v Polsku). Pocházel ze slezské větve starého rakouského šlechtického rodu. Jeho otcem byl rakouský důstojník a spisovatel Leonhard von Rothkirch und Panthen. Karl von Rothkirch-Panthen vstoupil brzy do státních služeb. V letech 1842–1846 byl krajským hejtmanem v Čáslavi, pak v období let 1846–1848 v Plzni. Během revolučního roku 1848 se o něm uvažovalo jako o místodržícím Čech, ale pro odpor české politické reprezentace nebyla jeho nominace schválena, respektive nabídku oficiálně nepřijal. V roce 1850 se stal krajským prezidentem v Chebu. V letech 1857–1860 zastával post zemského prezidenta (místodržícího) v Bukovině. Nesouhlasil se sloučením výkonu státní správy v této korunní zemi se sousední Haličí a odstoupil.[1][2]

Po obnovení ústavního života se počátkem 60. let 19. století zapojil i do zemské a celostátní politiky. Ve volbách v roce 1861 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky).[3] Mandát obhájil v zemských volbách v lednu 1867.[4] V letech 1863–1866 působil jako Nejvyšší maršálek Království českého, tedy předseda zemského sněmu a nejvyšší představitel zemské samosprávy. Politicky se snažil zastávat neutrální pozici mezi centralismem německých liberálů a českým federalismem.[1][5]

Zasedal také od roku 1861 na Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), která tehdy ještě nebyla volena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů.[6] Na Říšské radě setrval do roku 1863 a patřil zde ke konzervativní skupině pravicového centra. Pak se soustředil výlučně na zemskou politiku v Čechách.[1]

Od 28. září 1866 byl českým místodržícím (nejvyšší představitel státní správy na území Čech). Ale následně po prusko-rakouské válce byl 8. března 1867 penzionován, protože nebyl zárukou podpory nově definované státní politiky.[1]

Patřilo mu několik panství v Čechách i Pruském Slezsku. Zemřel v dubnu 1870 po několikaměsíční nemoci, která ho upoutala na lůžko.[2]