Karl Tersztyánszky von Nádas

Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské c.a k. armády.[1]

Karl Tersztyánszky von Nádas
Karl Tersztyánszky v roce 1854
Narození28. říjen 1854
Szakolcz
Úmrtí7. března 1921 (ve věku 66 let)
Vídeň
Vojenská kariéra
Hodnost generálplukovník (Generaloberst)
Doba služby1877–1918
SloužilRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
VálkyPrvní světová válka
VyznamenáníVojenský záslužný kříž 1. třídy
Pro Ecclesia et Pontifice
multimediální obsah na Commons
Hrob Karla Tersztyánszkeho von Nádas na ústředním hřbitově ve Vídni

Život

Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová.[2] Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli. Později navštěvoval c. a k. Vojenskou školu ve Vídni.

1. května 1882 byl povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a byl přidělen ke generálnímu štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. V letech 1888 až 1890 vykonával službu u 15. husarského pluku. Od roku 1891 působil jako velitel generálního štábu jízdní divize v Jarosławi. 1. listopadu 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Neu Zucke (dnes část Černovic) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.

Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Preßburgu. 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Preßburgu a od září 1912 působil jako velitel IV. armádního sboru, kde nahradil polního zbrojmistra (Feldzeugmeister) Viktora Schreibera. 2. dubna 1913 získal titul v Tajné radě, v květnu se stal generálem jezdectva (General der Kavallerie) a v prosinci byl jmenován čestným majitelem (Oberstinhaber) 8. husarského pluku.

První světová válka

Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války R-U se okamžitě s IV. armádním sborem přesunul do Haliče, kde také převzal velení nad VII. armád,.ním sborem. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lemberg. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užský průsmyk a město Turka. V říjnu se pak byli přesunuti na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.

V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I.[3] To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst). V červnu byl jmenován velitelem 4. armády se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy.[4] O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády, kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.

Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl velení nad královskou uherskou tělesnou stráží (k.u. Leibgarde), ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k.u.k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.

Rodina

V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Tersztyánszky von Nádas na německé Wikipedii.

  1. Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 Archivováno 4. 10. 2013 na Wayback Machine. Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 185 (PDF), (německy).
  2. GO Karl Tersztyánszky von Nádas [online]. valka.cz, 14. ledna 2010 [cit. 2016-09-24]. Dostupné online. (slovensky)
  3. Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. ISBN 3-222-12454-X, S. 299.
  4. Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. ISBN 3-222-12454-X, S. 348.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.