Kaluš

Osídlení zde existovalo od středověku, první písemná zmínka o obci pochází z roku 1437. Roku 1469 dal král Kazimír IV. Jagellonský založit římskokatolický farní kostel. Roku 1534 bylo založeno a lokátorem vysazeno královské město Ruského vojvodství, v němž byla početně zastoupena židovská komunita.[1]. Roku 1675 se u kaluše odehrála rozhodující bitva, v níž vojsko haličského hejtmana Potockého porazilo Tatary. Roku 1770 obyvatelstvo města zdecimovala epidemie moru. V letech 1772-1918 bylo město pod správou Rakouské monarchie a rozvinul se zde chemický průmysl. V ukrajinské Západní lidové republice se Kaluš octla krátce od listopadu 1918 do března 1919. Roku 1939 město obsadili Sověti a roku 1941 němečtí nacisté. Ihned poté byla vypálena synagoga a začala deportace Židů do koncentračních táborů. V letech 1945-1991 město patřilo do Ukrajinské sovětské socialistické republiky, od roku 1991 je pod ukrajinskou správou.

Jeden z nejstarších pivovarů v Haliči, Kaluskyj brovar byl založen roku 1649, a je činný dosud, stejně jako jeho sladovna. Dávnou tradici zde měla také těžba a zpracování potaše. Chemický průmysl se specializuje na zpracování ropy, které zde má závod Karpatněftechim, a na výrobu průmyslových hnojiv.

Přes Kaluš vede železniční trať ze Lvova do Černovic.

• Zámek v Kaluši - založen roku 1661, nyní ruiny s dochovaným valem [2]
• Zámek v Chocině nad Lomnicí[3]
• Bývalá radnice (ruina)
• Současná radnice (dům městské správy) - slouží také jako koncertní síň
• římskokatolický kostel sv. Valentina
• Řeckokatolický chrám Archanděla Michaela
• chrám ukrajinské pravoslavné církve
• Dům kultury
• Židovský hřbitov[4]

• 
  Chrám archanděla Michaela
• 
  Pravoslavný chrám se zvonicí
• 
  Dům kultury
• 
  Radnice
• 
  Ruina staré radnice

• Hryhorij Cehlynskyj (1853-1912) - rakouský politik rusínské národnosti
• Pavlo Kovšun (1896-1939) - grafik a malíř futurista; s Vasylem a Mychaljlem Semenkem založili tvůrčí skupinu "Kvero", zemřel na onemocnění žaludku.
• Vasyl Fedoryšyn (* 1981) - ukrajinský zápasník volnostylař
• Roman a Leonid Butusinovi († 2022) - váleční hrdinové Ukrajiny, padli v rusko-ukrajinské válce[5]