Karl Macchio

Pocházel ze staré rodiny z Lombardie, která v 18. století přesídlila do Vídně, jeho otcem byl c.k. polní podmaršál Florian Macchio (1802–1895), povýšený v roce 1861 do stavu svobodných pánů. Karl studoval práva a v roce 1879 vstoupil do státních služeb, pracoval jako úředník u místodržitelství ve Štýrském Hradci, v roce 1881 přešel na ministerstvo zahraničí. Jako atašé vystřídal v rychlém sledu Berlín, Stuttgart a Istanbul, poté byl vyslaneckým tajemníkem v Bukurešti, Římě a Petrohradu, na delší dobu zakotvil v Istanbulu. V letech 1899–1903 byl vyslancem v Černé Hoře a v letech 1903–1908 v Řecku, mezitím se v roce 1907 jako rakousko-uherský delegát zúčastnil mírové konference v Haagu. V listopadu 1908 byl z Athén povolán na ministerstvo zahraničí a jmenován c.k. tajným radou. V letech 1912–1917 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí. Od srpna 1914 do května 1915 souběžně vedl diplomatického zastoupení v Římě po dobu nepřítomnosti Kajetana Méreye a pro tuto příležitost mu byl udělen dočasný titul velvyslance. Po nástupu ministra zahraničí Otakara Černína byl v lednu 1917 z diplomatických služeb propuštěn. Po první světové válce spolupracoval jako novinář s rakouským deníkem Neue Freie Presse, kde se věnoval zahraniční politice.

Za zásluhy obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1917), Řád železné koruny I. třídy (1907) a velkokříž Řádu Františka Josefa (1902).

V roce 1890 se oženil s baronkou Berthou von Rosenfeld, jejich manželství zůstalo bez potomstva.