Kajetan Mérey

Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny připomínané od 13. století, byl synem státního úředníka Alexandra Méreye (1834–1927). Kajetan absolvoval gymnázium, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii a nakonec získal doktorát práv na Vídeňské univerzitě. V roce 1884 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí, kde působil řadu let s několika přestávkami. V letech 1885–1886 zastával nižší posty v Bělehradě a Bukurešti, v letech 1891–1893 působil v Paříži, následně krátce v Istanbulu. V roce 1899 se zúčastnil mírové konference v Haagu a o dva roky později získal titul vyslance, i když nadále pracoval ve Vídni na ministerstvu zahraničí. V roce 1904 byl jmenován c.k. tajným radou a v letech 1904–1907 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí. V roce 1907 byl delegátem na druhé konferenci v Haagu, poté nastoupil dlouhodobou dovolenou. V letech 1910–1915 byl rakousko-uherským velvyslancem v Římě, kde jeho mise skončila s vyhlášením válečného stavu mezi Itálií a Rakouskem-Uherskem (od léta 1914 jej ve funkci velvyslance dlouhodobě zastupoval Karl Macchio. Jako zástupce ministerstva zahraničí byl delegátem na mírových jednáních v Brest-Litevsku. Po rozpadu monarchie žil v soukromí. Během diplomatických služeb získal velkokříž Leopoldova řádu (1907) a za první světové války obdržel Válečný kříž Za občanské zásluhy (1916).