Karel Vaněk (malíř)

Maturoval na gymáziu v Křemencově ulici v Praze. Jeho spolužáky byli K. Teige, L. Süss, A. Wachsman, J. Frič, A. Hoffmeister, V. Vančura, V. Štulc, J. Voskovec, J. Werich a další. Vystudoval práva na Universitě Karlově.[2] Patří k zakládajícím členům uměleckého svazu Devětsil. V květnu 1922, po názorovém střetu mezi svojí apolitickou koncepcí a Teigeho komunistickým programem, opustil Devětsil a založil Novou skupinu.[3] Později se živil jako právník.

Jeho otcem je právník a politik JUDr. Ludvík Vaněk (1860 – 1926). Jeho bratr JUDr. Ludvík Vaněk ml. (1897 – 1942), otec herečky Anny Pitašové, byl zavražděn nacisty během druhé Heydrichiády na Kobyliské střelnici.[4]

Již na gymnáziu v Křemencově ulici byl živelným malířským temperamentem, který začal rovnou s futurismem. Byl tam iniciátorem a redaktorem školního časopisu – sborníku Kniha všeho, psal do něj nejdekadentnější verše. Na přelomu let 1918–1919 dedikoval „Panu Janu Zrzavému“ následující báseň:

IDYLA POSCHODÍ
Panu Janu Zrzavému

Ó domy, mrtvé stromy,
ó slavíci električtí,
plechový ty měsíci!
(Na dalekých ulicích
toužil jsem po světicích
modrookých!)

Dnes večer čistý límec jsem si vzal,
vlasy si pěkně učesal
a čekal u okna otevřeného.

Tu přišlo ke mně poschodí mé,
kočička, vrabec a slepé štěně,
poschodí, které oživuje
schody a pavlač a nádobí,
na zemi rozložené:
tu byla světnice nad městem jako loď
odplouvající,
sen brány otvírající,
princezna hlubokých očí.

(listopad 1918 – únor 1919)[5][6]

V Národní galerii v Praze se nachází jeho obraz Krajina.[7]