Ludvík Vaněk

Narodil se 14. října 1860 v rodině podučitele Ludvíka Vaňka.[3] Již během gymnaziálních studií se sblížil s Karlem Kramářem, později byli spolužáky i při studiu práv.[4]

Po právnických studiích[5], které absolvoval v roce 1885 přijal zaměstnání v zemském výboru. Tam působil v železničním oddělení, které mimo jiné schvalovalo státní záruky za nově budované místní dráhy, a brzy se zde vypracoval na sekčního šéfa. Byl rovněž vedoucím předkladatelské komise sněmu království českého a jako ústavní expert se účastnil jednání o česko-německém dorozumění.[3]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[6] V rámci meziparlamentní komise se účastnil jednání v Anglii a Španělsku.[3] Jako vrchní zemský rada[7] rovněž protestoval proti zrušení historických zemí a zavedení žup.[8]

Věnoval se i záležitostem obecní samosprávy. Po skončení poslaneckého mandátu se stal prvním náměstkem předsedy Ústřední správní komise a později prvním náměstkem pražského primátora. Byl předsedou kulturní a pozemkové komise, ale zabýval se i řadou dalších agend.[9] Účastnil se mezinárodních jednání. Například 30. září 1925 předsedal plenární schůzi mezinárodního svazu měst v pařížském Grand Palais[10] a 3. října téhož roku zastupoval Prahu při odhalení pomníku Ernesta Denise v Nîmes, přičemž společně s nepřítomným primátorem Baxou získal čestné občanství tohoto města.[11]

Byl oblíbený a uznávaný pro své hluboké právnické a jazykové znalosti (angličtina, francouzština) a taktní, smířlivé vystupování.[3]

Zemřel náhle 11. listopadu 1926 na infarkt myokardu při sledování opery Vojcek[p 1] v Národním divadle.[3] Pohřben byl 16. listopadu na Vyšehradě[12].[9]

V roce 1896 se oženil[13] s dcerou ředitele banky Slavie Karla Petra Kheila[14], Zdeňkou. Jeho syny jsou JUDr. Ludvík Vaněk ml. a JUDr. Karel Vaněk.