Karel Svěrák

Karel Svěrák se narodil 22. října 1889 v rodině boskovického obuvníka Františka Svěráka a jeho ženy Josefy rozené Kosičkové. Ve svém rodišti absolvoval obecnou školu a gymnázium, v roce 1910 začal studovat na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Studium zde mu přerušila první světová válka. K c. a k. armádě narukoval v červenci 1914, v říjnu téhož roku byl odvelen na srbskou frontu, kde sloužil na postu velitele zdravotnické hlídky. V květnu 1915 byl převelen frontu italskou, kde v prostoru Gorice sloužil jako zástupce praporního lékaře a poté jako zdravotník v zajateckém táboře a člen chirurgického oddělení polní nemocnice. V listopadu 1917 se vrátil do Československa.

Po skončení první světové války zůstal Karel Svěrák v československé armádě, obdržel ale studijní dovolenou, díky které mohl dokončit studium na Univerzitě Karlově. Zde promoval 8. května 1920. Poté byl v hodnosti nadporučíka odvelen na Slovensko. Během působení v Ružomberoku založil pobočku Československého červeného kříže a poradnu Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Od října 1924 působil na postu velitele vojenského léčebného ústavu pro plicní choroby v Tatranských Matliarech, v lednu 1929 se vrátil do Brna na vnitřní oddělení divizní nemocnice. Dosáhl hodnosti podplukovníka, v Brně si otevřel i vlastní lékařskou ordinaci, působil zde jako předseda Zemského sboru Masarykovy ligy proti tuberkulóze. V říjnu 1936 odešel do zálohy a nastoupil na československé ministerstvo zdravotnictví na post vrchního odborného rady a vedoucího zdravotně sociální péče, v Masarykově lize proti tuberkulóze se stal místopředsedou ústředí. Byl spoluredaktorem časopisu Praktický lékař a členem Sokola, publikoval články v časopisech i denním tisku.

Do protinacistického odboje vstoupil Karel Svěrák na podnět revizora účtů Masarykovy ligy proti tuberkulóze Jana Sonnewenda, kdy pomáhal při zajišťování úkrytu příslušníků výsadku Anthropoid po spáchaném atentátu na Reinharda Heydricha a dalších československých parašutistů. Po zradě Karla Čurdy došlo k vlně zatýkání mezi spolupracovníky atentátníků a jejich rodinnými příslušníky. Jako první byla 7. července 1942 gestapem zatčena dcera Karla Svěráka Iris, sám Karel Svěrák pak tentýž den večer po návratu ze služební cesty. Jeho manželka Marie byla zatčena 24. července, v té době čtrnáctiletý syn Karel, který v té době nebyl doma, se pokusil ukrýt u prarodičů v Boskovicích. I on byl ale 2. srpna 1942 zatčen. Celá rodina byla uvězněna v pankrácké věznici, od 2. srpna pak v terezínské Malé pevnosti. Dne 29. 9. 1942 byli všichni stanným soudem k trestu smrti, 22. října odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen, kde byli 24. října zastřeleni při fingované zdravotní prohlídce.

• Karel Svěrák v Encyklopedii dějin města Brna
• Karel Svěrák na stránkách Klubu přátel Boskovic (Eva Šmétková, 2019)