Karel Juchelka

Karel Juchelka měl následující vzdělání:

• 1923–1927: Obecná škola chlapecká německá v Českém Těšíně
• 1927–1931: Masarykova obecná a měšťanská škola Český Těšín[4]
• 1931–1935: Vyšší průmyslová škola elektrotechnická v Brně[1]
• 1935–1936: Škola pro důstojníky telefonní služby v záloze, při Vojenské akademii v Hranicích na Moravě
• 1936–1938: Vojenská akademie v Hranicích na Moravě
• 1939: Aplikační kurz[1]

Hovořil a psal německy, polsky, francouzsky a anglicky.[1]

Dne 25. května 1939, po okupaci Československa, odešel do Francie, kde byl od 22. srpna 1939 do 13. července 1940 u Francouzské cizinecké legie. Po kapitulaci Francie byl evakuován do Velké Británie, kde byl 31. prosince 1940 zařazen k československému letectvu RAF.[pozn. 3] Od 18. prosinec 1941 byl zařazen k technické brigádě u britské 68. noční perutě RAF v hodnosti nadporučík telefonista (FO).[5][6][7][8] Později sloužil jako radar-navigátor na letadlech de Havilland Mosquito.[1][9]

V Anglii absolvoval několik výcviků:

• 28. prosinec 1941 – 18. únor 1942 na Royal Air Force College Cranwell,
• 2. červen 1941 – 9. leden 1942 na RAF Brize Norton,
• 21. září 1940 – 27. prosince 1940 na RAF Yatesbury,
• 6. duben 1944 – 3. květen 1944 na RAF Yatesbury, jako mechanik radarů (anglicky Radar Mechanic) s výsledkem 79%.[1]

V Anglii byl také zodpovědný za školení leteckých radistů, např. u 311. perutě RAF. V roce 1944 byl odvelen s dalšími vojáky do Sovětského svazu, kde byla zformována 1. československá smíšená letecká divize.[pozn. 4]

V květnu 1945 přiletěl do Prahy. V poválečném Československu byl zakladatelem a prvním velitelem Letecké spojovací školy,[10] v hodnosti štábního kapitána, později majora. Škola byla založena v září 1945 v Liberci, jejím úkolem bylo cvičit spojovací personál letectva a radiolokační personál pro potřeby letectva, dělostřelectva a hlásné služby. Během podzimu 1945 byla přemístěna do Pardubic, na jaře 1946 do Chrudimi.[10] V roce 1948 zde v rámci akce Hagana bylo vycvičeno např. 15 Izraelců, kteří se účastnili v boji o izraelskou nezávislost.[11] V červnu 1948 zorganizoval mjr. Karel Juchelka a mjr. Josef Muroň (15. březen 1916)[12][13] ilegální útěk tří žen a dítěte za pomoci letadla Aero C3 (Siebel Si 204D), které odstartovalo z chrudimského letiště do Německa, resp. do Anglie.[14][15][16][17]

V roce 1949 byl propuštěn z armády, zatčen a uvězněn na Hradčanech v tzv. Domečku, později byl vězněn na Mírově a v Leopoldově, kde byl ve výkonu trestu 6 let.[pozn. 5][18] V roce 1956 byl propuštěn a přidělen jako pomocný dělník do Třineckých železáren, kde pracoval do roku 1968.

V 90. letech byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Byl členem Československé obce legionářské, jako desátý nejstarší žijící příslušník RAF.

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se rozhodl zůstat v zahraničí.[pozn. 6] Po neúspěšné snaze odcestovat do Velké Británie, kde žádal o azyl jako bývalý příslušník RAF, mu byl nabídnut azyl Spolkovou republikou Německo. V Německu získal státní občanství, kvalifikovanou práci, 3 pokojový byt. V roce 1970 na něj StB založila spis,[19] rodinná vila na nábřeží, na ulici Bezručova 1484/2 (GPS 49.744335, 18.628041), v Českém Těšíně byla komunistickým režimem zkonfiskována. V roce 1982 mu byl zakázán vstup na území ČSSR, když chtěl přijet na otcův pohřeb.[20]

Až do penze v roce 1978, pracoval v leteckých závodech Airbus v Hamburku, jako inženýr a specialista na radary.

V 60. letech onemocněl tumorem páteře (paragangliom). To byl impuls ke studiu psychologie, parapsychologie, pranoterapie a bioenergií. Po roce 1978 se i s rodinou přestěhoval do severoitalského lázeňského města Merana, kde v roce 1980 založil společnost Bio Center,[21] zaměřenou na přírodní a psychologickou léčbu nemocných. V této společnosti se věnoval radionice a parapsychologii, tedy práci s podvědomím a duší, jak sám říkal: „Práci v oblasti někde mezi lékařem a knězem“.[20] Během své více než 30 let kariéry léčitele získal klientelu z Itálie, Německa, Rakouska a dalších zemí Evropy.

Po roce 1989 přednášel o svých léčitelských metodách v České republice.

Byl autorem knih: Zdraví pro život (1991)[22] a Vyléčení neuzdravených nemocných (2008).[23]

• 5. květen 1943: Československá medaile
• 11. prosinec 1944: Československá medaile za chrabrost II. stupně
• 13. březen 1945: Československá vojenská medaile za zásluhy I. stupně
• 5. duben 1945: Medaile Star 1939–1945[pozn. 7]
• 20. červen 1945: Československá vojenská medaile za zásluhy II. stupně
• 6. březen 1946: Československý válečný kříž 1939

• Karel Juchelka nemá žádnou pamětní desku.

• KAUCKÝ, František. Stíhači ohnivých nocí. Ilustrace Autor obálky: Stanislav Přibík. První. vyd. [s.l.]: Magnet Press (ČR), 1990. 124 s. ISBN 80-85110-42-3.
• RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Kočičí oči. Ilustrace Ilustrace/foto: Vít Hugo Martínek, Autor obálky: Jaroslav Velc. První. vyd. [s.l.]: Modelpres, 1993. 90 s. ISBN 80-901328-2-0.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Juchelka na Wikimedia Commons
• Vojenský ústřední archiv: Letecké karty čs. příslušníků RAF (písmeno J), Juchelka Karel 02.06.1917.
• Měčislav Borák: Zapomenutí hrdinové, Osudy letců z Těšínska na západní frontě^{[nedostupný zdroj]}