Arkadij Gajdar

Arkadij Petrovič Golikov (Аркáдий Петрóвич Гóликов, 22. ledna 1904 Lgov – 26. října 1941 u vesnice Lipljave, Ukrajina), známý především pod pseudonymem Arkadij Gajdar (Аркáдий Гайдáр), byl sovětský spisovatel populárních knížek pro děti.

Arkadij Gajdar
Rodné jménoАркадий Петрович Голиков
Narození9.jul. / 22. ledna 1904greg.
Lgov
Úmrtí26. října 1941 (ve věku 37 let)
Lipljave
Místo pohřbeníKaniv
Povoláníspisovatel, autor dětské literatury, autor sci-fi, scenárista, novinář a válečný zpravodaj
OceněníŘád čestného odznaku
Řád Vlastenecké války 1. třídy
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Manžel(ka)Lea Lazarevna Solomjanskaja (1925–1931)
DětiTimur Gajdar
PříbuzníJegor Timurovič Gajdar (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v učitelské rodině, mládí strávil ve městě Arzamas. V roce 1918 (ve věku 14 let) vstoupil jako dobrovolník do Rudé armády. Během občanské války v Rusku se jako mladistvý zúčastnil řady bojů a byl postupně povyšován, přičemž se měl dopustit z dnešního pohledu mnoha válečných zločinů; velitelem 58. odděleného pluku byl jmenován v nezletilém věku 17 let. Z armády byl propuštěn v roce 1924, kdy se začaly projevovat následky zranění z bojů. Poté se věnoval psaní knížek pro děti, v nichž mj. propagoval sovětský systém idealizovaným popisem kamarádského prostředí Rudé armády, obvykle viděným z pohledu dětských hrdinů.

Druhé světové války se zúčastnil nejprve jako válečný korespondent, později jako kulometčík partyzánského oddílu na Ukrajině. Zde padl v boji u vesnice Lipljave. Je pohřben ve městě Kaněv.

Pseudonym

Původ pseudonymu Gajdar je nejasný, on sám se o něm nikdy nevyjádřil, nicméně existuje několik hypotéz. Podle jedné jméno pochází z chakaštiny, jazyka oblasti, kde mj. bojoval za ruské občanské války na straně bolševiků. Zde byl pověřen hledáním skrývajícího se nepřátelského velitele. Přitom neznal jiné chakaské slovo než chajdar, jež znamená kam, kterým se stále vyptával místních obyvatel na cestu, až se tím stal známým a ti začali toto slovo vyslovovat spolu s jeho jménem Chajdar-Golikov. Jiná na chakaštině založená teze říká, že se ho jako malého chlapce často ptala přítelkyně jeho matky chakaské národnosti, jež neuměla dobře rusky, "Archaška, chajdar?" - "Archaško, kam?", což se mu natolik zalíbilo, že to později přijal jako pseudonym. V ruštině a ukrajinštině často splývají naše hlásky G, H a CH, a to pak vedlo k přeměně z chajdar na Gajdar. Nicméně jeho syn Timur se jednou měl vyjádřit, že o době pobytu otce v Chakasku sice moc neví, ale na chakaskou verzi vzniku jména nevěří. Další hypotéza mluví o vytvoření jména autorem v jeho školních letech jako akronym z Golikov, Arkadij a d'Arzamas podle místa, kde vyrůstal a po vzoru Dumasova hrdiny d'Artagnana. Podle další verze je pseudonym odvozen z ukrajinského slova gajdar (ovčák) na základě přátelských vztahů, které Gajdar v dětství pěstoval s místními pastevci ovcí.

Dílo
  • Škola (Школа), 1930
  • Vzdálené země (Дальние страны), 1932
  • Vojenské tajemství (Военная тайна), 1935
  • Modrý hrneček (Голубая чашка), 1936
  • Osudy bubeníkovy (Судьба барабанщика), 1939
  • Čuk a Gek (Чук и Гек), 1939
  • Timur a jeho parta (Тимур и его команда), 1940 - 1. díl trilogie
  • Velitel sněžné pevnosti (Комендант снежной крепости), prosinec 1940 - 2. díl trilogie
  • Timurova přísaha (Клятва Тимура), červen/červenec 1941 - 3. díl trilogie

Zfilmování
  • 1937: Balada o kozákovi Holotovi (Дума про казака Голоту, podle novely Р.В.С. - R.V.S) – Režie: Igor Savčenko
  • 1940: Timur a jeho parta (Тимур и его команда) – Režie: Alexandr Razumnyj
  • 1953: Čuk a Gek (Чук и Гек) – Režie: Ivan Lukinskij
  • 1954: Škola mužnosti (Школа мужества) – Režie: Vladimir Bassov & Mstislav Korčagin
  • 1955: Osudy bubeníkovy (Судьба барабанщика) – Režie: Viktor Eisymont
  • 1955: Dým v lese (Дым в лесу) – Režie: Jevgeni Karelov & Jurij Čuljukin
  • 1958: Na hraběcích rozvalinách (На графских развалинах) – Režie: Vladimir Skuibin
  • 1958: Vojenské tajemství (Военная тайна) – Režie: Mečislava Majevskaja
  • 1958: Pohádka o Malčišovi-Kibalčišovi (Сказка о Мальчише-Кибальчише) – kreslený film – Režie: Alexandra Sneško-Blozkaja
  • 1960: Budiž světlo! (Пусть светит!) – TV – Režie: Jevgenij Karelov
  • 1964: Daleké země (Дальние страны) – Režie: Marija Fjodorova
  • 1964: Pohádka o Malčišovi-Kibalčišovi (Сказка о Мальчише-Кибальчише) – Režie: Jevgenij Šerstobitov
  • 1965: Modrý hrneček (Голубая чашка) – TV – Režie: Vladimir Chramov & Maja Markova
  • 1971: Bumbaraš (Бумбараш) – TV – Režie: Nikolaj Rašejev & Abram Narodizkij
  • 1976: Osudy bubeníkovy (Судьба барабанщика) – Režie: Alexander Igišev
  • 1976: Buďonka (Будёновка) – Režie: Igor Vosnessenskij
  • 1977: Timur a jeho parta (Тимур и его команда) – Režie: Alexander Blank & Sergej Linkov
  • 1977: Balada o kozákovi Holotovi (Дума про казака Голоту, podle novely Р.В.С. - R.V.S) – Režie: Alexej Moroz & Julij Slupskij
  • 1978: Konec císaře tajgy (Конец императора тайги) – Režie: Vladimir Saruchanov; představitelé: Ivan Krasko (Ivan Solovjov), Andrej Rostozkij (Arkadij Gajdar)

Odkazy

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.