Karel Brantl

Narodil se na zámku v Žamberku v rodině justiciáře Cölestina Brantla (*asi 1763), který vykonával svůj pověřený úřad na zdejším panství hraběte Františka Adama z Bubna a Litic (1760-1809). Karlova matka se za svobodna jmenovala Josefa Poorová (*asi 1765-1832) a pocházela z rodiny císařského políra na Novém Městě v Praze. Karel vychodil nejprve normální školu v Kyšperku (dnešní Letohrad). V letech 1818-1820 studoval na Gerstnerově Královském stavovském technickém učilišti v Praze. Po ukončení studií nastoupil na místo technického praktikanta u silničního komisařství v Novém Boru. Roku 1824 pak profesně postoupil dále jako kontrolní silniční technik a cestmistr v Doksech, přičemž odtud dohlížel coby c. k. silniční stavitel na výstavbu státní silnice z Mladé Boleslavi přes Doksy do Rumburku a později dozíral také na úsek státní silnice z České Lípy do Bělé pod Bezdězem (v matrikách svých pozdějších dětí je uveden jako k. k. Strassenmeister, tj. císařsko-královský cestmistr). Jeho první žena a matka jeho tří synů (sňatek 1826) Amálie Terezie Johana Hanelová (1804-1831) byla dcerou sklářského obchodníka v Novém Boru. Druhá žena (sňatek 1832) a matka jeho čtvrtého syna Karolina Hellerová (*asi 1805) byla dcerou kartounářského tiskaře v Großenhain v Sasku. Rodina žila v Doksech až do roku 1843, poté Brantlovi odcházejí do Prahy, kde Karel pracuje jako stavební technik při stavbě olomoucko-pražské a pražsko-drážďanské dráhy. Trasoval také některé projektované železnice, např. z Prahy do Rumburka, z Pardubic do Liberce, z Prahy do Plzně a do Chebu. Psal odborné články o železničních stavbách. Později působil coby c. k. revident při pražském nádraží; u křtu vnoučat na konci 50. let 19. století je uváděn jako c. k. státní železniční inženýr v Krakově v Haliči. V 60. letech odešel na zasloužený odpočinek za částí své rodiny do Vídně a zde také 25. května 1871 ukončil svou životní pouť. V roce 1859 byl císařem vyznamenán zlatým záslužným křížem (Das Goldene Verdienstkreuz) coby zasloužilý dopravní úředník (Verkehrsbeamte).

Negrelliho viadukt v Karlíně, lept, 1854

Tolštejn

Publikoval různá pojednání, články a historické skici, které se převážně zabývají českými hrady, pravěkými a raně středověkými hradišti. Již v roce 1831 vydal s vlastními ilustracemi knihu o historii hradu Bezdězu- Die Ruine Des Berges Bößig, k níž napsal doslov František Palacký. V Neues Lausitzisches Magazin mu v roce 1834 vyšel článek Beiträge zur Geschichte des Oybins (Příspěvek k historii Ojvína), ve kterém shrnul poznatky ze svého archeologického výzkumu hradu a kláštera na kopci Žitavských hor[2]. Ruiny hradu a kláštera Ojvín byly objeveny a znovu vzkříšeny romantiky, kteří začali komplex nejen opravovat, odkrývat suť a rekonstruovat, ale záhy se i poměrně kriticky vyrovnávat s některými faktografickými nesrovnalostmi. Na tomto neoficiálním programu se podílela celá řada autorů. Brantl patřil k těm, kteří zde pomohli uchovat značné množství materiálu a vykonali mnoho pro záchranu a sanaci ruin hradního a klášterního areálu[3]. Roku 1837 pak ve stejném časopise publikuje příspěvek Welche Raubburgen wurden im Mittelalter von der Macht der Sechsstädte zerstört? (Které loupeživé hrady byly ve středověku zničeny vojskem Šestiměstí?)[4]. Zmíněný lužický časopis byl vytvořen jako publikační platforma Hornolužické společnosti věd, jíž byl Brantl také řádným členem. V roce 1840 v Časopise českého musea publikoval článek - Výsadní list pořádku pekařského v Doksech od roku 1585[5]. Roku 1858 vytvořil pohledovou mapu železnice a paroplavby, kterou využívali pasažéři cestující vlakem a parníkem na trase z Prahy do Drážďan- Prag-Dresdener Panorama für Touristen der Eisenbahn und Dampfschiffahrt[6]. Jedná se o velkou panoramatickou mapu (241 x 25 cm) a jednu menší (21 x 15 cm), které jsou uloženy v kartonových v deskách. Na mapě jsou Brantlem s neskutečnou precizností vyobrazeny významné památky nacházející se v okolí trati z Prahy do Drážďan. Uplatnil zde technické znalosti silničního a železničního technika a současně i své topografické znalosti, mnohaletý průzkum zdejších památek, výtvarné nadání a cit. Z této pohledové mapy patří k nejčastěji reprodukovaným ilustracím Brantlův panoramatický pohled na Negrelliho viadukt v Praze. Mapa je kompletně zdigitalizována Výzkumným ústavem geodetickým, topografickým a kartografickým. Brantl psal a publikoval i ve stáří, o čemž svědčí např. jeho studie Kamenné valy na Velkém Blaníku v Památkách archeologických z roku 1868[7].

Brantl byl fascinován zříceninami středověkých hradů a tvrzí a stal se tak jedním z významných kreslířů vrcholné doby hradního romantismu. Jeho sbírku kreseb hradů, zřícenin a heraldik pravděpodobně obdivoval i Karel Hynek Mácha (1810-1836), s nímž ho seznámil Máchův souputník Eduard Hindl (1811-1891). Brantl si pořizoval obrázky hradů a tvrzí v místech svého působení, především na severu a západě Čech. Původně měl zřejmě za cíl vydání vlastního uceleného díla o českých hradech a tvrzích, nakonec se však připojil k projektu mladšího a stejně zapáleného kolegy - Františka Alexandra Hebera (1815-1849), autora rozsáhlé sedmisvazkové encyklopedie- Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (České hrady, tvrze a zámky na vrších, Praha, 1844-1849). Brantl Heberovi dedikoval soubor některých svých kreseb, z nichž minimálně 30 posloužilo v encyklopedii jako podklad k vytvoření ilustrativních rytin a protože po Heberově smrti navázal na jeho dílo mimo jiné také pokračovatel české kastelologie August Sedláček (1843-1926), ocitl se tento soubor Brantlových kreseb v Sedláčkově pozůstalosti (tato kolekce je nyní uložená v Historickém ústavu AV ČR a zahrnuje na 120 vyobrazení českých hradů na zhruba 80 listech)[8]. Řadu kreseb z tohoto souboru publikovala Dobroslava Menclová ve své knize České hrady (1972, 1976). V Heberově díle jsou publikovány i Brantlovy kresby, jejichž originály dnes k dispozici nejsou, respektive místo jejich případného uložení není známo. Některé zdroje uvádějí že Brantl vytvořil kolem 400 vyobrazení. Jednotliviny se nacházejí i v dalších institucích, především v pražském Národním muzeu, kde jsou uloženy kresby Helfenburka u Úštěku (1830), Kamýku (u Litoměřic), Kosti (1830), Mladé Boleslavi (1830), Ralska, Sloupu (1830), Tolštejna (1830) a Valečova (hrady Helfenburk, Sloup a Tolštejn jsou zastoupeny i v kolekci v Historickém ústavu), kresby Černíkovic a Rychnova nad Kněžnou najdeme v pražské Národní galerii. Brantl při své práci dovedl skloubit nadání technické i umělecké. Přestože nezískal nějaké výtvarné vzdělávání, jeho kresby mají dodnes svůj půvab a ovšem i dokumentární hodnotu.