Kaple Narození Panny Marie (Borovy)

Kaple Narození Panny Marie byla vystavěna na jihozápadním okraj vsi, pro rozvoj vesnice se v současnosti nachází přibližně ve středu jejího intravilánu, v nadmořské výšce 364 m. Společně s památnou Borovskou lípou stojí v těsném trojúhelníku, který je vymezen na východě silnicí I/27 z Plzně do Klatov, na jihu korytem Borovského potoka a na severozápadě místní komunikací vedoucí do jihozápadní části vsi. Několik desítek metrů od kaple na západ prochází také Železniční trať Plzeň – Klatovy – Železná Ruda.

Původní kapli na dnešním místě nechal roku 1703 vystavět Martin Falout.[6] Podle kroniky písmáka Tomáše Vovese přišel Martin Falout z Bavorska a na své cestě v Borovech těžce onemocněl.[2][7] Jako nemocný v horečkách slíbil, že pokud se uzdraví, postaví v Borovech kapli. Uzdravil se a svůj slib splnil postavením malé dřevěné kapličky.[7][2] Stránky obce Borovy však uvádí jinou verzi, podle které byla kaple vystavěna ve stejném roce nákladem vikáře Jana Tiebla a mnoha dalších dárců.[8]

Do dřevěné kaple umístil Martin Falout sochu Panny Marie,[6][7] která byla údajně vytvořená dle sochy pořízené biskupem Schaffgotschem do kostela svatého Jana Křtitele ve Vřeskovicích.[2] Socha byla doplněna latinským nápisem, který by se do češtiny přeložil takto: „Ty, jenž tudy jdeš, poklekni a Zdrávas Maria řekni.“[7] Za sochou přezdívanou Panna Maria Borovská začali chodit místní, neboť věřili, že přímluva v nemoci od borovské Madony je jistá.[7] Později se přidali lidé z okolí a brzy ke kapli hojně putovali věřící,[6] zvláště od poloviny 18. století, uváděni jsou i poutníci z Bavorska[9] a zastavovali zde i formani.[2] Vděční prosebníci pořídili Panně Marii s Jezulátkem zlatem vyšívané šaty a korunovali ji korunkou s drahokamy.[9] Z jejich darů byla kaple vystavěna z cihel,[7] v roce 1764 omítnuta zvenku i uvnitř.[6][2] K této původní kapli byla v roce 1768 na východní straně přistavěna předsíň, v níž se na kapli prvně objevily čtyři sloupy.[6][2]

Chatrná dřevěná kaple však nedokázala zastavit zloděje, který sošku ukradl, sebral její roucho a samotnou sochu zahodil do řeky. Doplavala ke stavidlům mlýnského náhonu, kde ji našel mlynář. Když se pobouření obyvatel Borov uklidnilo, vybrali Borovští mezi sebou peníze a vystavěli novou kapličku. Nového roucha a korunky se dočkala i socha.[9]

Soudobá podoba kaple pochází z roku 1834, kdy byla kaple zcela přestavěna.[2][1][6] Nově vysvěcena byla 8. září 1835[1][6] vikářem Janem Augustem Bieblem, který v ní sloužil první mši svatou.[2] V roce 1840 (podle historie obce až v roce 1847[8]) získala kaple řádnou mešní licenci, což podpořilo slávu kaple. K ní pak putovala procesí, nejčastěji 8. září,[8] a to z Přeštic, Lukavice, Nezdic, Horšic, Kbela, Předslavi, Klatov, Chudenic, Merklína, Vřeskovic a Dnešic, připojili se i němečtí obyvatelé Černotína a Přestavlk.[2] Procesí k borovské kapli provázel zpěv i hudba, v Borovech byla všechna procesí vítána a později vyprovázena.[2][10] Kázání k procesím se obvykle odehrálo venku pod lípami.[10]

Interiér byl přemalován v roce 1941[6] přičiněním děkana Smetany.[2] Díky darům obyvatel Borov se kaple dočkala výrazné opravy v roce 1955.[6] V roce 1960 byla v menším rozsahu poškozena ohněm.[2] Poslední větší oprava zahrnující i osazení nové věžičky proběhla v letech 1999–2000.[7]

V 90. letech 20. století byla obnovena tradice procesí jako součást poutní slavnosti Narození Panny Marie Borovské.[11][12] Procesí vychází např. od borovského Prokopova mlýna a směřuje ke kapli.[12][11] Procesí samotného se účastní okolo 150 lidí, nejvíce atraktivní jsou desítky družiček v bílých šatech, mnoho dalších diváků přihlíží či čeká u kaple.[11][13]

• 
  Průčelí
• 
  Hlavní vchod
• 
  Boční vchod
• 
  Závěr kaple
• 
  Detail věžičky