Kakariki

Kakariki (Cyanoramphus) je rod papoušků původem z Nového Zélandu a jiných ostrovů jižního Pacifiku.

Kakariki
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
Čeleďalexandrovití (Psittaculidae)
TribusPlatycercini
Rodkakariki (Cyanoramphus)
Bonaparte, 1854[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Jsou to malí až středně velcí papoušci s dlouhými ocasy a převážně zeleným opeřením. Samec bývá o něco větší nežli samice, jinak se opeřením pohlaví neliší.[2] Většina druhů žije v lesních stanovištích, i když několik subantarktických druhů se vyskytuje i na otevřených travnatých oblastech. Rod měl dříve disjunktivní (nesouvislou) distribuci, přičemž dva druhy se vyskytovaly na Společenských ostrovech a většina druhů žila od Nové Kaledonie po ostrov Macquarie. Přestože se na ostrovech mezi těmito dvěma oblastmi našlo mnoho fosilních pozůstatků různých ptáků, žádné z nich nebyly nikdy přiřazeny papouškům kakariki.[3]

Ohrožení

Stejně jako v případě mnoha jiných ostrovních ptáků, také pro tyto papoušky představují hrozby lidské zásahy do ekosystému. Oba dva druhy ze Společenských ostrovů, tj. kakariki modrokřídlý (Cyanoramphus ulietanus) a kakariki tahitský (Cyanoramphus zealandicus), jsou dnes hodnoceny Mezinárodním svazem ochrany přírody jako vyhynulé. Coby vyhubené jsou hodnoceny také druhy/poddruhy z ostrova Macquarie a ostrova Lorda Howa kakariki (rudočelý) červenouchý (Cyanoramphus [novaezelandiae] erythrotis) a kakariki (rudočelý) howský (Cyanoramphus [novaezelandiae] subflavescens), stejně jako nepopsaná forma z Campbellova ostrova. Jeden druh, kakariki horský (Cyanoramphus malherbi), je považován za kriticky ohrožený, zatímco většina ostatních druhů je ohrožená či zranitelná. Za hlavní ohrožující faktory jsou považovány ztráta stanovišť a dopad nepůvodních druhů.[4]

Etymologie

Rod kakariki poprvé popsal Charles Lucien Bonaparte roku 1854.[1][5] Odborné vědecké jméno Cyanoramphus je kombinací starořeckého „κυανός“ („tmavomodrý“) a „ράμφος“ („zobák“).[6]

Druhy

Existuje celkem 12 druhů papoušků kakariki, z toho 4 vyhynulé. Některé druhy mohou být v některých systémech hodnoceny jako poddruhy jiných druhů.[5]

  • † kakariki tahitský (C. zealandicus) (Latham, 1790)
  • † kakariki modrokřídlý (C. ulietanus) (Gmelin, JF, 1788)
  • kakariki novokaledonský (C. saisseti) Verreaux, J & Des Murs, 1860
  • kakariki chathamský (C. forbesi) Rothschild, 1893
  • kakariki norfolcký (C. cooki) (Gray, GR, 1859)
  • † kakariki howský (C. subflavescens) Salvadori, 1891
  • kakariki antipodský (C. unicolor) (Lear, 1831)
  • kakariki žlutočelý (C. auriceps) (Kuhl, 1820)
  • kakariki horský (C. malherbi) Souancé, 1857
  • kakariki rudočelý (C. novaezelandiae) (Sparrman, 1787)
  • Cyanoramphus hochstetteri (Reischek, 1889)
  • † kakariki červenouchý (C. erythrotis) (Wagler, 1832)
  • Galerie vybraných druhů
  • Kakariki žlutočelý
  • Kakariki rudočelý
  • Kakariki norfolcký
  • Kakariki chathamský
  • † Kakariki tahitský
  • † Kakariki modrokřídlý

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyanoramphus na anglické Wikipedii.

  1. BONAPARTE, Charles Lucien. Tableau des perroquets. Revue et Magasin de Zoologie Pure et Appliquée. 1854, roč. 6, s. 145–158 [153]. Dostupné online. (francouzsky)
  2. FELIX, J. Papoušci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 6).
  3. STEADMAN, D. Extinction and Biogeography in Tropical Pacific Birds. [s.l.]: University of Chicago Press, 2006. ISBN 978-0-226-77142-7.
  4. TAYLOR, R. H. How the Macquarie Island Parakeet became extinct. New Zealand Journal of Ecology. 1979, čís. 2, s. 42–45. Dostupné online. (anglicky)
  5. https://www.worldbirdnames.org/bow/parrots/ IOC World Bird List v11.1]
  6. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 128.

Literatura
  • FELIX, J. Papoušci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 6).

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.