Kakariki antipodský

První publikovaná ilustrace kakarikiho antipodského pochází od anglického ilustrátora Edwards Leara z roku 1831. Ilustrace vyšla v jeho knize Illustrations of the Family of Psittacidae, or Parrots (Ilustrace čeledi papouškovitých, čili papoušků), kterou publikoval již jako devatenáctiletý. Lear ilustrovaného papouška pojmenoval jako Uniform parakeet (uniformní kakariki), čímž dal tak vzniknout vědeckému jménu Platycercus unicolor.[2] Lear druhovým jménem odkazoval k nezvykle jednobarevnému (uniformnímu) zelenému opeření papouška.[3] Papouška tehdy namaloval podle exempláře drženého v Londýnské zoo, jehož původ však dlouho nebyl znám. Až v roce 1886 kapitán Fairchild novozélandského parníku Stella přišel na to, že exemplář představoval kakarikiho z Ostrovů Protinožců.[4]

Druh byl později přeřazen do rodu kakariki (Cyanoramphus), který v roce 1854 vytvořil francouzský ornitolog Charles Lucien Bonaparte.[5][6]

Délka těla kakarikiho se pohybuje mezi 27–35 cm, rozpětí křídel je 38–43 cm. Tyto rozměry z papouška dělají největšího zástupce rodu kakariki. Samec váží kolem 170 g, samice 130 g.[3]

Opeření samců a samic je stejné, avšak samci bývají větší, těžší a jejich zobák bývá delší. Celé tělo je zbarveno převážně zeleně. Cele zelená je i hlava, což je v rámci kakarikiů unikátní, jelikož ostatní zástupci kakarikiů mají čelo zbarvené pestrými barvami. Zelená bývá nejvýraznější na čele a na tvářích, naopak na spodních částech těla je méně výrazná. Podocasní krovky jsou tmavě šedé s jemnými přechody žluté. Svrchní strana letek je většinou zelená, avšak ke koncům načernalá. Letky křidélka (alula), velké ruční krovky a vnější okraje vnitřních ručních letek jsou sytě modré. Někteří jedinci mají na těle nepravidelné žluté skvrny, a to zvláště na hřbetu, kostřeci, křídlech a ocasu. Zobák je světle šedý, horní čelist na konci černá. Duhovky mohou hrát různými barvami, od žluté přes oranžovou až po oranžovočervenou a oranžovohnědou. Oční kroužek je tmavě šedý. Ozobí je šedočerné. Nohy a běháky jsou světle růžovošedé.[3][7]

Juvenilní jedinci připomínají dospělce, avšak jejich ocas je kratší, kořen zobáku má narůžovělý odlesk a duhovky bývají hnědé až červenohnědé.[7]

Kakariki antipodský se nachází pouze na Ostrovech Protinožců. Na hlavním ostrově souostroví (ostrov Protinožců, cirka 20 km²) i Bollonsově ostrově (druhý největší ostrov souostroví o ploše 2 km²) jsou běžní, menší populace se nachází i na malých, zhruba stohektarových ostrůvcích Leeward, Inner Windward a Archway.[9]

Kakarikiové se vyskytují napříč souostrovím, avšak nejčastěji je lze nalézt na strmých svazích ve vysoké trávě, nejčastěji v husté ostřicové vegetaci menších roklin a údolí poblíž oceánského pobřeží. Výskyt kakarikiů je spojován s kolonií tučňáků.[9]

Hlavní ohrožení druhu až do konce 10. let 21. století představovaly introdukované myši domácí, které byly kdysi na souostroví zaneseny člověkem. Myši na ostrovech vyhladily nejméně dva druhy hmyzu a patrně způsobily i vymizení některých mořských ptáků. V roce 2016 však bylo všech cca 200 tisíc myší úspěšně vyhlazeno pomocí jedu shazovaného z helikoptér. V roce 2018 bylo potvrzeno, že všechny myši jsou pryč.[10][11]

Celková populace kakarikiů antipodských se odhaduje na 2000–3000 papoušků a je považována za stabilní. Z důvodu neutuchající hrozby invaze savčích predátorů následkem lidských aktivit je druh hodnocen jako zranitelný.[9]

Papoušek se v zajetí běžně nechová, pouze na Novém Zélandu se nachází velmi malá, ubývající populace v zajetí.[4]