Kamil Rohan

Pocházel z větve Rohan-Rocherfort, ale byl roku 1833 adoptován svým strýcem „princem Louisem“ (1768–1836) se svým mladším bratrem Benjaminem do hlavní větve Rohan-Guéméné a po vymření této větve se stal hlavou rodu. Sídlil v Čechách, kde zdědil panství Svijany a koupil Český Dub a Lomnici nad Popelkou (panství poté dal pod fideikomis). Sám pak přebýval na zámku Sychrov, který novogoticky přestavěl, a v malostranském Rohanském paláci. 28. května 1826 se oženil s Adelheid z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu, manželství ale zůstalo bezdětné a další hlavou rodu se tak stal Kamilův prasynovec Alain (1853–1914).[3]

Proslul jako lidumil a mecenáš, zaměřoval se na botaniku, v Praze vedl Českou společnost pro zvelebení zahradnictví a u svého sychrovského zámku výrazně přebudoval park v anglickém stylu. Za svůj život získal řadu ocenění, bylo mu uděleno čestné občanství hl. m. Prahy (1861), Řád zlatého rouna, velkokříž Leopoldova řádu, byl také dědičným členem panské sněmovny.[4]

Dokladem jeho hospodářské dalekozrakosti, ale i odpovědnosti vůči budoucnosti rodiny byl fakt, že roku 1859 nechal svůj majetek zapsat jako fideikomisní, což znamenalo, že se nemohl prodat, ale pouze zdědit následující hlavou rodu. Rohanové zřídili i vlastní železárnu v Jesenném. Kamil z Rohanu byl v padesátých letech 19. století podílníkem stavby liberecko-pardubické železnice, jejíž součástí se stala stavba monumentálního viaduktu přes údolí říčky Mohelky a dlouhý tunel mezi Doubím a Sychrovem.

Ve stáří se stal Kamil z Rohanu pro svůj poněkud konzervativní způsob života, styl oblékání i názory, takřka legendární postavou v zemi. V roce 1890 utrpěl mozkovou mrtvici a již se nikdy zcela nezotavil. Zemřel 13. září 1892 na Sychrově.

Spolu s manželkou je pohřben v rodové hrobce při kostele Nejsvětější Trojice v Loukově.