Jenišovice (okres Jablonec nad Nisou)

Kostel sv. Jiří

Jenišovice byly založeny jako zemědělská ves s rozvolněnými venkovskými usedlostmi od nichž se sbíhaly cesty na náves. Na druhou stranu ubíhaly do polí. Ústřední prostor návsi byl na vyvýšenině nad obcí doplněn o dřevěný kostel, zmiňovaný poprvé roku 1348. Kolem kostela se rozprostíral původní hřbitov s kostnicí. Na jeho místě byl po jeho zrušení v roce 1839 postupně od roku 1865 budován park. Ze stejného roku pochází památné lípy a kaštany z okolí kostela. Nový hřbitov je založen roku 1839. Mezi lety 1728–44 byl postaven poblíž dřevěného nový kostel svatého Jiří s farou. Kostel i fara jsou postaveny v barokním stylu zásluhou patronátní hraběcí rodiny Des Fours z Hrubého Rohozce (jak ukazuje i znak nad hlavním vchodem do kostela). Zájem o vesnici, např. poskytnutím pomoci po velkých požárech roku 1869, projevovali též majitelé nedalekého zámku Sychrov knížata Rohani. Začali sázet dvojitou lipovou alej Rohanku od zámku směrem k Jenišovicím. Narazili ale na pozemky Des Foursů, kteří měli v Jenišovicích své zájmy. Na prodeji se nedohodli. Nedokončené torzo aleje dodnes nabízí průhled na věž kostela.

Dne 5. května 1831 udeřil do věže kostela blesk. Následný požár zničil střechu a zvony. Nové byly koupeny roku 1847. Věžní hodiny pořídila obec roku 1882. Zajímavostí hodin je, že mají minutovou ručičku kratší, než hodinovou. Minuty tehdy nehrály při práci na poli důležitou roli. Za druhé světové války byly zvony odvezeny na přetavení na zbraně do Německa a už nebyly vráceny zpět.

Nový hřbitov byl vybudován v průběhu 19. století na náhorní plošině za kostelem směrem nad místní částí obce Trávníka. Jsou na něm pohřbeni český historik a rektor Univerzity Karlovy profesor Josef Pekař (1870-1937) z Malého Rohozce, selský kronikář rychtář Josef Dlask z Dolánek, spoluzakladatel českého dětského lékařství MUDr. Josef Salmon (1844-1931) z Daliměřic, poslední ošetřovatelka Karla Havlíčka Borovského paní Anna Vedralová nebo prarodiče národního umělce Petra Bezruče Josef a Františka Brožkovi. Ti bydleli v kovárně, která stála v místě dnešní křižovatky na Hrubém Rohozci.

Na konci 19. století a na začátku 20. století dochází k postupné výstavbě rodinných domů městského charakteru podél hlavní komunikace vedoucí z Turnova na Frýdštejn.

V roce 1950 bylo po rozsáhlé rekonstrukci budovy bývalé fary poblíž československého kostela umístěno sídlo národního výboru, knihovna a místnost pro matriku (sňatky, vítání občánků a jiné společenské akce).

V roce 1957 byla provedena úprava silnice směrem na Turnov. Zároveň byla upravena náves pro potřeby křižovatky, která uprostřed obce rozdělovala cesty na Turnov, Frýdštějn, Roudný a Paceřice.

Významným zásahem do měřítka a charakteru původní urbanistické struktury obce i do krajiny byla výstavba bytových domů z 80. let 20. století, výstavba zemědělského areálu, areálu pily a dalších výrobních podniků. V roce 1971 byly dostavěny dva velkokapacitní kravíny.

Kostel sv. Jiří, mateřská škola a Sbor krále Jiřího z Poděbrad od Marjánky

V roce 1960, po necitlivé územní reformě, došlo k přesunutí obce pod okres Jablonec nad Nisou. Zároveň došlo ke sloučení obcí Jenišovice a Odolenovice. V témže roce byla sloučena JZD obou obcí pod názvem JZD Družba Jenišovice. Jenišovice se tak staly střediskovou vesnicí s obchody (potraviny, obuv, textil a řezník), školou a školkou.

Mezi roky 1997 a 2004 proběhla plynofikace obce následovaná splaškovou kanalizací v letech 2004 a 2005. Kanalizace je napojená na ČOV Turnov.

V posledních deseti letech dochází k masivní plošné zástavbě rodinných domů městského charakteru v okolí obce. Obec, která měla původně zemědělský charakter se mění na příměstskou obytnou obec s kvalitním životním prostředím a zajištěným základním občanským vybavením. Rekreační využití území je minimální, objekty lidové architektury sloužící v určité době k rekreaci se opět vrací k původnímu využití pro bydlení.

Pětistupňová (obecná) škola vznikla v obci již na konci 18. století. Původně se jednalo o dřevěnou chalupu u katolického kostela. K vyučování se pronajímala. Roku 1787 byla otevřena škola nová, která sloužila do poloviny 19. století. Roku 1840 byla postavena nová kamenná budova. Stavělo za finančního přispění hraběnky Gabriely Des Fours. Škola byla dvoutřídní. V roce 1899 byla tato budova přestavěna a dnes slouží jako obecní úřad a mateřská škola. Děti do této školy docházely z celého severu tehdejšího rohozeckého panství.

V roce 1938 došlo k uzavření české měšťanské školy v Hodkovicích nad Mohelkou, které byly po Mnichovu začleněny do Německé říše. Jako náhrada byla 1. prosince 1938 otevřena měšťanská škola v Jenišovicích. Vyučovalo se v budově tehdejší obecné školy (dnes OÚ a MŠ), a pro nedostatek prostor také v patře hostince U Laurinů (později Na Křižovatce) na návsi, kde byla i ředitelna a kabinety. Na hodiny tělesné výchovy docházeli žáci do hostince U Brožků. Místnosti byly pro vyučování nevhodné, učitelé museli o přestávkách přecházet z budovy do budovy.

Proto po skončení druhé světové války usilovali tehdejší představitelé obce (řídící učitel a předseda MNV Alois Broul a předseda družstva ŽULA Josef Hoření) o výstavbu nové školní budovy. Přípravné práce na vybudování školy začaly až v roce 1960. Inženýrské sítě připravovalo o sobotách až 50 rodičů a občanů v rámci "akce Z". Projekt nové školy dostal na starosti liberecký architekt Karel Hubáček. Nová škola měla původně stát na pozemku přes cestu proti stávající budově, jak dokládá situační plánek z té doby. V dubnu 1961 se začaly hloubit základy, v listopadu téhož roku již byla stavba zhruba hotová. Přes zimu mezi roky 1961 - 1962 byly prováděny vnitřní práce. Od 1. září 1962 mohli do nové školní budovy začít chodit první žáci. Bylo jich 300. Stavba školy stála 2,5 milionu Kčs. V nové budově sídlí škola dodnes. Má kapacitu 250 žáků a devět stupňů.

Škola neměla prostory pro jídelnu. Žáci proto chodili do přízemí budovy katolické fary vedle farního kostela Církve československé husitské, ve které v té době v patře sídlil také místní národní výbor. V roce 1984 byla zbourána bývalá školní dílna v zahradě za školou, aby zde mohla být postavena nová budova pro potřeby školní jídelny a družiny. Po mnoha průtazích, problémech a změnách byla budova s jídelnou, školní kuchyní, školní družinou a dalšími odbornými učebnami zprovozněna až v roce 1993. V budově dnes sídlí i obecní knihovna a lékařská ordinace.

V roce 2003 byla na místě nevyhovující tělocvičny postavena moderní sportovní hala. Součástí areálu školy je i obnovený běžecký stadion a zahradní dětské hřiště. V roce 2012 byl před školou postaven dřevěný altánek pro vyučování některých předmětů v letních měsících a pro školní družinu. V roce 2013 bylo provedeno zateplení pláště budovy, instalována rekuperace a vyměněna okna.

V létě a na podzim roku 2014 proběhla také rekonstrukce Mateřské školy - výměna oken a zateplení fasády.

V srpnu 2020 byl po rozsáhlé rekonstrukci přestěhován obecní úřad do bývalé katolické fary č.p. 12. V uvolněných plochách vznikne nová třída Mateřské školy.

Ve školním roce 2021/2022 navštěvuje školu 197 žáků z Jenišovic, Odolenovic, Frýdštejna a dalších obcí. Výuku zajišťuje 15 pedagogů a 8 nepedagogických pracovníků v 10 třídách.

Původ názvu obce není přesně znám. Traduje se legenda o opatu Janovi (Jenovi, Jenišovi), pod jehož správu obec patřila. Jeho jméno se přeneslo i na obec. Tedy Jenišov - obec patřící Jenišovi. Postupem doby došlo k pomnožnění na -ice, což je častá koncovka názvu mnoha obcí.

Název obce odkazuje na české osídlení oblasti ve středověku podobně jako české názvy okolních obcí: Paceřice, Odolenovice, Ohrazenice, Žďárek, Sestroňovice.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jenišovice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Jenišovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Jenišovice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• www.jenisovice.cz – oficiální stránky obce
• www.zsjenisovice.cz - stránky ZŠ Jenišovice
• rozhovor se starostou (říjen 2009) Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine
• Statistiky - statistické údaje o obci na Risy.cz