Krasnojarsk
Krasnojarsk (rusky Красноярск) je město v Rusku, na jihu jeho sibiřské části. Leží na řece Jenisej a na Transsibiřské magistrále. Je správním střediskem Krasnojarského kraje. Žije zde přibližně 1,08 milionu[1][2] obyvatel.
Krasnojarsk Красноярск | |
---|---|
znak vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 56°0′32″ s. š., 92°52′19″ v. d. |
Nadmořská výška | 259 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+7 |
Stát | Rusko |
federální okruh | Sibiřský federální okruh |
kraj | Krasnojarský kraj |
Krasnojarský kraj na mapě Ruska | |
Krasnojarsk | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 348 km² |
Počet obyvatel | 1 083 865 (2017)[1][2] |
Hustota zalidnění | 3 114,6 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Sergej Jeromin |
Vznik | 1628 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | (+7)391 |
PSČ | 660000–660136 |
Označení vozidel | 24, 84, 88, 124 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Carské Rusko
Krasnojarsk založili v červenci 1628 kozáci jako pevnost před nájezdy Tatarů, žijících v povodí Jeniseje. První jméno města znělo Krasnyj Jar (rusky Кра́сный Яр), což je překlad místního turkického názvu Kyzyl Džar, česky Červený útes. Název Krasnojarsk se z něj vyvinul až po tom, co získalo roku 1690 status města. Mezi lety 1735 a 1741 sem byl zaveden z Moskvy poštovní spoj, který spojil Krasnojarsk, Ačinsk a Kansk. Roku 1822 se Krasnojarsk stal sídelním městem Jenisejské gubernie. Železnice byla do města zavedena v roce 1895, což s objevením zlata v okolí nastartovalo růst. V té době už město mělo několik malých továren a železniční dílny. Krasnojarsk byl také místem, kde žila proticarská opozice (8 děkabristů sem bylo po neúspěšném povstání deportováno).
V letech 1918 až 1920 bylo město ve správě československých legionářů, kteří kontrolovali železniční magistrálu.[3]
Předválečné období
Po říjnové bolševické revoluci zde bylo v rámci pětiletek vystavěno mnoho závodů (např. loděnice, papírna). Roku 1934 zde byl s Krasnojarskem jako svým přirozeným centrem ustavený Krasnojarský kraj. Během Stalinovy vlády v předválečném SSSR se právě v tomto kraji nacházelo nejvíce Gulagů (Kraslag, Kaňsk a Rešjotij), jeden byl také přímo ve městě – Jenisejský (Jenisejlag).
Druhá světová válka
Během války sem byly evakuovány závody z celého západního Ruska a Ukrajiny. Tak vzniklo v Krasnojarsku těžké strojírenství. Zavedení těžkého průmyslu odstartovalo další růst města. V roce 1939 měl Krasnojarsk 190 tisíc obyvatel, v roce 1959 už 412 tisíc.
Poválečné období
30 km proti proudu Jeniseje vyrostla Krasnojarská přehrada, napuštěná roku 1971, s hydroelektrárnou o instalovaném výkonu 6 000 MW, dnes druhou největší v Rusku a pátou na světě. V souvislosti s tím vznikl i obří závod na výrobu hliníku. Na konci 70. let začala sovětská armáda budovat u Krasnojarska speciální radar proti mezikontinentálním balistickým raketám. To bylo porušením sovětsko-americké smlouvy ABM, která omezovala takové systémy protiraketové obrany, a po naléhání USA musela být stavba zastavena. Po pádu Sovětského svazu roku 1991 byly všechny velké závody zprivatizovány. Jejich privatizace ale dopadla tak, že podniky skončily v rukou oligarchů, nebo kriminálníků. Ti nakonec zbankrotovali, závody byly zavřeny a ve městě narostla nezaměstnanost a propadla se životní úroveň. Dnes se situace pomalu lepší, historické budovy jsou už opravené, přesto ovšem jdou změny pomalu.
Pamětihodnosti
V Krasnojarsku se nachází mnoho katedrál z 18. a 19. století (svatotrojická katedrála, svatoblagověščenská katedrála a další). Významnou památkou sibiřského baroka je místní Pokrovský chrám z roku 1795.
Jiné zajímavosti
Dále od centra se nachází jeden z neoficiálních symbolů Krasnojarsku, dům Strelka, který má 24 pater. Jeho stavba byla zahájena ještě před obdobím perestrojky, ale nikdy už nebyla dokončena. Potom jsou tu samozřejmě úřady a muzeum Krasnojarského kraje a Krasnojarská státní univerzita. Jižně od města se na pravém břehu Jeniseje rozkládá na ploše 471 km² přírodní rezervace Krasnojarské stolby (Красноярские столбы, Krasnojarskije stolby), zahrnující množství bizarních skalních věží a útesů, které daly kdysi místu jméno.
Ve městě je Sibiřská státní letecko-kosmická univerzita.
Vývoj počtu obyvatel
1897 | 26 600 | 1962 | 465 000 | 1982 | 833 000 | 2000 | 875 500 |
1923 | 60 400 | 1967 | 576 000 | 1986 | 885 000 | 2001 | 875 900 |
1926 | 72 200 | 1970 | 648 000 | 1989 | 912 600 | 2002 | 911 700 |
1939 | 190 000 | 1973 | 707 000 | 1992 | 925 000 | 2012 | 997 316 |
1956 | 328 000 | 1976 | 758 000 | 1996 | 871 100 | 2013 | 1 016 385 |
1959 | 412 000 | 1979 | 796 300 | 1998 | 875 300 | 2014 | 1 035 528 |
Odkazy
Reference
- Dostupné online.
- Dostupné online.
- PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.24 - 25, 30 - 137, 140 - 168
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Krasnojarsk na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky města (rusky, anglicky)
- Přírodní rezervace Krasnojarské sloupy (rusky, anglicky) Archivováno 13. 8. 2009 na Wayback Machine