Křesťanská akademie v Praze

Palác Kokořovských na Starém Městě

Od svého vzniku v srpnu roku 1875 sídlila v Praze, zprvu na Starém Městě v Řetězové ulici 5 v Paláci Kokořovských čp. 223/I, kde byla také výstavní síň památek a nových prací uměleckého řemesla. Po roce 1902 se přestěhovala do blízké ulice Karolíny Světlé; výkladní skříň s nabídkou uměleckých výrobků byla zavěšena na fasádě konventu voršilek na Národní třídě.

Prvním předsedou akademie byl ustaven vyšehradský probošt Mikuláš Karlach, mezi činovníky byli Klement Borový, Josef Mocker nebo Josef Fanta. Akademie od roku 1875 sbírala významné památky křesťanského umění, které stahovala z užívání v kostelech výměnou za nové; soupis a vytipování předmětů dlouhodobě organizoval předseda církevního a uměleckého odboru, Monsignore Eduard Šittler a vyzýval ke spolupráci všechny faráře v diecézích. Většina z těchto uměleckořemeslných památek se později dostala darem do sbírek Národního muzea v Praze, nebo do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Akademie také založila vlastní knihovnu, sbírku hudebnin a archiválií.

Akademie vydávala dva odborné časopisy: úspěšný Method pro dějiny církevního výtvarného umění a archeologii se dočkal 30 ročníků, jeho majitelem, redaktorem a vydavatelem byl Msgre Ferdinand Josef Lehner, ten byl také redaktorem druhého časopisu Cecílie – pro umění hudební, který byl ovšem po pěti ročnících nahrazen časopisem Cyril za spoluúčasti Jednoty cyrilské. Akademie měla několik odborů (sekcí), z nichž nejaktivnější byly odbor církevní a odbor výtvarný. Provozoval vlastní Paramentní ústav (pro výrobu chrámových textilií), zlatnickou a pasířskou dílnu. Měl vlastní okruh designérů a uměleckých řemeslníků. Patřili mezi ně Josef Mocker, Antonín Baum, Antonín Barvitius či Josef Fanta. Jejich činnost podporovala Jednota katolického duchovenstva.

Po nuceném zrušení společnosti komunisty v roce 1950 byla zlatnická dílna ve Školské ulici v Praze znárodněna a proměněna v družstvo Charita, chrámová služba[1].