Kábús bin Saíd

Základní a středoškolské vzdělání získal v rodném přístavním městě Salála a v indické Puné. V roce 1958 začal studovat na Královské vojenské akademii v Sandhurstu nedaleko Londýna a po jejím absolvování sloužil v letech 1960–1964 v britské armádě.[1] Část výcviku strávil s britskou jednotkou v Německu. V roce 1964 se vrátil zpět do rodného Ománu.[1]

Během 23. července roku 1970 svrhl s pomocí ománské armády a britské tajné služby svého otce Saída bin Tajmúra, který se zdráhal zemi modernizovat. Stanul v čele země, jejíž název změnil z původního Maskat a Omán na současný Sultanát Omán.

Následující desetiletí se zasadil o rychlou modernizaci země, k čemuž mu dopomohly příjmy z těžby ropy na ománském území. Přitom dbal na zachování místních tradic. Omán vstoupil do OSN a do dalších mezinárodních organizací. Roku 1981 byl Kábús spoluzakladatelem Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu.

V roce 2011 čelil sultán Kábús protestům v rámci Arabského jara, které však zasáhly Omán v mnohem menší míře než některé jiné arabské státy a Egypt. Situace se sice zklidnila, ale vyžádala si navýšení veřejných výdajů, což poněkud prohloubilo hospodářskou krizi země, která je závislá na příjmech z těžby ropy a zemního plynu.

Následující roky se sultán Kábús na veřejnosti ukazoval zřídka. Několikrát navštívil Německo za účelem zdravotní prohlídky a dal tak prostor spekulacím ohledně svého zdravotního stavu.[2] Podle zpráv vlastnil sídlo v blízkosti města Garmisch-Partenkirchen v jižním Bavorsku.

Později se objevily informace, že sultán onemocněl rakovinou tlustého střeva.[3] V prosinci 2019 sdělil sultánův palác, že sultánovo onemocnění je v terminálním stadiu, ale že jeho stav je stabilní. 10. ledna 2020 sultán ve věku 79 let svému onemocnění podlehl. Po smrti panovníka vyhlásily ománské úřady třídenní oficiální smutek.[4] Na ománský trůn dosedl již 11. ledna podle Kábúsovy poslední vůle jeho bratranec Hajtham bin Tárik.

Kábús bin Saíd byl absolutním monarchou a zároveň zastával funkce předsedy vlády, ministra obrany, financí a zahraničí, předsedy centrální banky a vrchního velitele ozbrojených sil. Madžlis aš-šúrá, Poradní shromáždění Sultanátu Omán nemá zákonodárnou moc, je pouze poradním orgánem.

Den narozenin sultána Kábúse byl za jeho života slaven jako státní svátek.

Kábús neměl potomky a veřejně neurčil svého následníka. V roce 1976 se oženil se svou sestřenicí, manželství však bylo bezdětné a bylo později rozvedeno. Podle Briana Whitakera některé zdroje spekulovaly o sultánově údajné homosexualitě, která by mohla být vysvětlením, proč se opět neoženil a neměl žádné děti.[5] Jméno následníka bylo napsáno v dopise, který byl během sultánova života ukrytý a měl být otevřen až poté co se vládnoucí rodina neshodne na sultánovu nástupci.

Sultán Kábús podporoval islámské náboženské vyznání, přičemž sám náležel k ibaditskému směru islámu, stejně jako jeho předkové. Poskytl peněžní prostředky na stavbu několika reprezentativních a moderních mešit, především po něm nazvaných velkých mešit v hlavní městě Maskatu a v jeho rodném městě Salála.

Kábús našel zalíbení v západní klasické hudbě. Byl milovníkem díla Ludwiga van Beethovena. Z jeho iniciativy vzniklo v roce 1985 hudební těleso Oman Symphony Orchestra, které v současnosti čítá 120 výlučně ománských hudebníků a patří k nejlepším na Blízkém východě.[6]

V Maskatu nechal Kábús postavit architektonicky zdařilý a moderní operní dům, Royal Opera House Muscat, který disponuje mj. největšími mobilními varhanami světa (jeho oblíbený nástroj). Na maskatské operní scéně hostují přední evropské operní soubory a známí pěvci jako je Jonas Kaufmann.

Do své země pozval sultán Kábús v roce 2015 i český orchestr PKF – Prague Philharmonia.[7]