Jozef Cíger-Hronský

Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje.

V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích.

Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech (Horní Mladonice, Senohrad, Krupina, Kremnica). V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli.

Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce 1944 ho během Slovenského národního povstání povstalci zatkli a uvěznili, ale po krátkém čase byl propuštěn. Začátkem roku 1945 se pak přestěhoval z Martina do Bratislavy, odkud zanedlouho utekl do emigrace z obav před trestním stíháním.

Hrob J. Cígera-Hronského na Národním hřbitově v Martině

V roce 1945 se vydal nejdříve do Rakouska, kde žil v americké zóně. Později se rozhodl odejít do Itálie, konkrétně do Říma, kde zůstal až do února 1948. Po zatčení italskou policií se mu podařilo uprchnout a odešel do Argentiny, kde se usadil ve městě Luján. Zpočátku se mu tam žilo velmi těžko, na živobytí si vydělával jako kreslič pro textilní továrnu. Nadále však publikoval, zejména v časopisech. V roce 1956 se stal předsedou Slovenské národní rady v zahraničí a byl jmenován čestným předsedou Spolku slovenských spisovateľov a umelcov v zahraničí. V roce 1959 založil Zahraničnú Maticu slovenskú.

Po pádu socialistického režimu, roku 1993, převezli jeho ostatky do Martina a uložili je na Národním hřbitově. Symbolicky ho pohřbili spolu se Štefanem Krčmérym, protože milovali tutéž ženu.

Začínal psaním novel a krátkých próz, které později vyšly ve sbírkách U nás, Domov, Medové srdce nebo Podpolianske rozprávky. Ve svých dílech často popisuje obyčejné slovenské lidí, často se vrací i ke vzpomínkám na dětství, takže některá jeho díla jsou silně autobiografická. Do svých děl pro děti zas vkládá dobrodružství a učení o křesťanské lásce. Často se soustředil na historickou látku, ale většinou sklouzl do oblasti legend, ačkoli v jeho příbězích vystupují reálné postavy z historie. Také upravoval slovenské lidové pohádky, ale vytvářel i své vlastní, které zcela odbočují od klasického schématu lidových pohádek, ale spíše dávají vyniknout fantazii či humoru. Některá jeho díla vyšla v angličtině, maďarštině, češtině, polštině nebo ruštině.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jozef Cíger-Hronský na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jozef Cíger-Hronský na Wikimedia Commons
• Referaty.sk: Jozef Cíger Hronský
• Profil na Kto je kto.sk
• Profil na Osobnosti.sk