Josefína Dušková

Josefína Dušková (německy Josepha Duschek, také Josepha Duschkova) (6. března 1754, Praha[1] – 8. ledna 1824, Praha[2]) byla vynikající česká sopránová operní pěvkyně klasického období. Byla přítelkyní Wolfganga Amadea Mozarta, jenž pro ni složil několik pěveckých skladeb.

Josefína Dušková
Josefína Dušková (kreslil Jan Vilímek 1884)
Základní informace
Narození6. března 1754
Praha
České království České království
Úmrtí8. ledna 1824 (ve věku 69 let)
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Povolánízpěvačka, operní pěvkyně a hudební skladatelka
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)František Xaver Dušek
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodila se 6. března 1754 v Praze jako Josepha Hambacher; v Praze prožila celý svůj život. Její otec byl zámožný lékárník, Anton Adalbert Hambacher (či "Hampacher"), její matka, Maria Domenica Colomba, pocházela ze Salcburku, byla dcerou jeho starosty Ignatze von Weisera a Josefína po něm dědila. Lékárna jejího otce se nacházela v domě čp. 603 "U Bílého jednorožce" na nároží Celetné ulice a Staroměstského náměstí.[3] Po otcově smrti se rodina přestěhovala do nedalekého domu „U černého slunce“ na Mikulášském náměstí.

V mládí studovala hudbu společně s Františkem Xaverem Duškem; 21. října 1776 měli svatbu. F. X. Dušek v té době již dosáhl mezinárodního uznání jako učitel hudby a byl vítaným hostem v hudebních salónech. V roce 1784 společně zakoupili v Košířích usedlost s vilou Bertramka, která tehdy ležela za pražskými hradbami. Sem si pak Duškovi zvali často své přátele a pořádali hudební setkání se slavnými lidmi.

Během své dlouhé a úspěšné kariéry operní pěvkyně vystoupila na koncertech v mnoha evropských městech – Praze, Vídni, Salcburku, Drážďanech, Výmaru, Berlíně, Varšavě, či Lipsku, kde roku 1796 jako první zazpívala Beethovenovu dramatickou árii Ah, perfido!, opus 65. Nikdy nepřijala stálé angažmá a zůstala tak nezávislou zpěvačkou.

Po smrti svého manžela roku 1799 se stáhla z veřejného života. Prodala vilu Bertramku a žila v Praze, kde si z finančních důvodů najímala stále menší byty. Zemřela v chudobě roku 1824.

Dušková a Mozart

Josefína Dušková se s Mozartem seznámila roku 1777 při návštěvě Salcburku, odkud pocházela její matka, jež zde měla příbuzné. Mozart pro ni tenkrát složil recitativ a árii Ah, lo previdi, KV 272.

Mozart ji roku 1786 také doprovázel na soukromém koncertě před Vídeňským dvorem, krátce po úspěšném uvedení opery Figarova svatba. Ta byla v následujícím roce provedena i v Praze; řada milovníků hudby, snad i manželé Duškovi, při té příležitosti Mozarta pozvali do Prahy. Sešli se při jeho vystoupení v koncertním sále Clam-Gallasova paláce na Starém Městě.

Mozart se do Prahy roku 1787 vrátil ještě jednou, aby zde dokončil a v premiéře uvedl operu Don Giovanni. Tehdy navštívil Duškovy na Bertramce. Je pravděpodobné, že je tam navštívil i v září roku 1791, kdy dokončoval operu La clemenza di Tito.

Skladba Bella mia fiamma, addio

Během svojí návštěvy roku 1787 Mozart složil koncertní árii Bella mia fiamma, addio (Sbohem, můj krásný plameni, KV 528, datovanou 3. listopadu 1787) na neznámý text.

O okolnostech jejího vzniku existuje historka přisuzovaná Mozartovu synovi Karlu Thomasovi.[4]

Petranka [sic] je známa jako vila, v níž se Mozart rád zdržoval se svými hudebními přáteli, Duškovými, během svých návštěv Prahy, a kde složil části svého "Dona Juana" (Don Giovanni). Na vrcholu kopce poblíž vily stojí altánek. V něm jednoho dne paní Dušková lstí uvěznila velkého Mozarta, poskytla mu inkoust, pero a papír a řekla mu, že jej nepropustí, dokud, jak jí slíbil, nenapíše árii na slova Bella mia fiamma addio. Mozart na to přistoupil, aby se však paní Duškové odplatil za její lest, použil v árii různé obtížně zpívatelné pasáže a hrozil své despotické přítelkyni, že árii ihned zničí, jestliže se jí napoprvé nepodaří árii bezchybně zazpívat.

K příběhu se váže komentář Bernarda Wilsona: "Zdá se, že árie samotná toto vyprávění potvrzuje. Slova Quest' affano, questo passo – terribile per me (mm. 27-34) doprovázejí závratnou spleť chromatických melodií umělecky konstruovaných tak, aby otestovaly zpěvaččin smysl pro intonaci a její interpretační schopnosti. Paní Dušková zjevně přestála ono passo terribile, neboť na originálu skladby je její jméno napsané Mozartovou rukou.[5]

Roku 1789 Dušková tuto árii a další vokální díla zpívala na Mozartových koncertech v Drážďanech a Lipsku při jeho turné po Německu.[6]

Ocenění

Současníci oceňovali hlas Duškové pro jeho rozsah a pružnost. Její obdivovatelé jí přezdívali „česká Gabrielli“ po slavné italské koloraturní pěvkyni Catterině Gabrielli. Slovník Grove Dictionary o ní napsal: „Byla oceňována pro svůj zvučný hlas, jeho rozsah a pružnost, pro svou muzikálnost a vynikající interpretaci jak bravurních árií tak recitativů.“

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josepha Duschek na anglické Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Náhrobek z malostranského hřbitova
  3. podle Lydie Petráňové, Pražská domovní znamení, Praha 1988. F. Ruth, Kronika královské Prahy II, Praha 1904, s. 744 uvádí čp.15/I; oba domy byly zbořeny r. 1901
  4. Příběh byl uveřejněn roku 1856 v časopise Berliner Musik-Zeitung Echo sv. 4, str. 198-199. Časopis jej připsal "Mozartovu synovi", z jeho dvou synů však žil v té době už jen Karl Thomas.
  5. Bernard E. Wilson, Review of Neue Ausgabe sämtlicher Werke, Ser. II: Bühnenwerke, Werkgruppe 7: Arien, Szenen, Ensembles und Chöre mit Orchester, Band 4. In Notes, 2nd Ser., sv. 30, č. 4 (červen 1974), str. 856-857.
  6. Solomon, Maynard (1995): Mozart: A Documentary Biography. New York, Harper Collins.

Literatura

  • Freeman, Daniel E.: Mozart in Prague. Minneapolis: Bearclaw, 2013. ISBN 978-0-9794223-1-7. Nové doplněné vydání: Minneapolis: Calumet, 2021. ISBN 978-1950743506.
  • Grove Dictionary of Music and Musicians, hesla "Josepha Dušek" a "František Xaver Dušek"
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 137.
  • Salfellner, Harald (2003): Mozart und Prag. Vitalis 2003; ISBN 80-7253-069-0
  • Solomon, Maynard (1995): Mozart: A Documentary Biography. New York: Harper Collins.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot-Dvo. Praha: Libri, 2011. 339-466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 451–452.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.