Alexander Horák

V letech 1929–1934 studoval teologii v Rožňavě. V roce 1940 se stal správcem Spolku sv. Vojtěcha v Maďarsku. Vydával tam časopis Sloboda a redigoval časopis Duchovný pastier. Po válce se v roce 1945 stal kulturním referentem Spolku sv. Vojtěcha na Slovensku.[2]

V poúnorové době působil jako prokomunistický římskokatolický kněz.[3] Od konce 40. let 20. století se angažoval v prorežimních organizacích. V roce 1949 se stal předsedou slovenského Výboru obránců míru. Ve funkci byl potvrzen roku 1958.[4] Byl rovněž aktivní v organizaci Mírové hnutí katolického duchovenstva, která navazovala na obdobně prokomunistickou Katolickou akci.[5] V roce 1950 mu Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy udělila doktorát teologie. V letech 1959-1990 přednášel katechetiku a pedagogiku na Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Ve svém díle se pokoušel spojit tradice křesťanstva s vlivy marxismu.[2]

Po volbách roku 1948 zasedl ve Slovenské národní radě a byl zároveň členem Sboru pověřenců (10. Sbor pověřenců – pověřenec pošt). Kvůli svým politickým aktivitám čelil koncem 40. let suspendování z církevních funkcí. Mandát v SNR obhájil ve volbách roku 1954. Po nich se uvádí v 11. Sboru pověřenců do roku 1955 coby pověřenec spojů, v letech 1956–1958 v 12. Sboru pověřenců jako pověřenec místního hospodářství a v letech 1958–1960 coby člen Sboru pověřenců s funkcí předsedy Slovenského výboru pro výstavbu. Opětovně se poslancem SNR stal i ve volbách roku 1960 a volbách roku 1964.[6][7][8][9] Ve Sboru pověřenců zasedal v letech 1948–1960 (pověřenec pošt, spojů, místního hospodářství a výstavby), v Slovenské národní radě v letech 1948–1976.[2]

Po federalizaci Československa usedl v lednu 1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Nominovala ho Slovenska národní rada. Ve federálním parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1971.[10]