Josef Moštěk

Vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži.[2] Knězem se stal 5. července 1937.[1] V letech 1937–1938 byl kaplanem v Budišově nad Budišovkou a 1938–1941 kaplanem u sv. Michala v Olomouci.[3] Dne 7. března 1946 byl promován na doktora teologie v Olomouci, přičemž v letech 1940–1949 byl ceremoniářem a sekretářem u olomouckých arcibiskupů[4] Leopolda Prečana a Josefa Matochy. Dne 23. února 1949 jmenován Monsiňorem (tajný papežský komoří – Msgre).

20. ledna 1951 byl odsouzen Státním soudem na Pankráci k 10 letům těžkého žaláře. Od 16. června 1949 do 16. června 1959 byl vězněn a postupně převážen do různých věznic – Mírov (1953[5]), Leopoldov, Bory, Praha-Ruzyně, Pankrác. Dále vězněn v Kolíně, Mladé Boleslavi, Ilavě, Olomouci a ve Valdicích – Kartouzy. V letech 1949–1966 mimo duchovní službu, byl bez státního souhlasu. Po propuštění z vězení byl dva měsíce v Uherském Hradišti v nemocnici – mj. problémy se sluchem.

Pak práce v zemědělství ve Vlčnově do 26. října 1959, pak do 31. října 1960 dělníkem u Ingstavu. Od 2. listopadu 1960 do 30. listopadu 1966 u okresní vodohospodářské správy v Gottwaldově jako dělník: kanalizace, sklad, stoky. Pak úpravna vody v Tlumačově.

Od 1. srpna 1965 byl při zaměstnání kooperátorem v duchovní službě v Malenovicích u Gottwaldova. V letech 1966–1968 byl administrátorem ve Starém Hrozenkově, v letech 1968–1973 administrátorem v Kyjově a místoděkanem. Dne 1. března 1973 dekretován do Chlebovic[6] a 28. února 1983 jmenován čestným kanovníkem kroměřížským.[4]

Josef Moštěk zemřel, když byl sražen osobním autem. V roce 2000 mu bylo uděleno in memoriam čestné občanství Frýdku-Místku.[6]