Josef Kozák (konstruktér)

Josef Kozák u větroně Šohaj VT425

1950cca: Josef Kozák u stanoviště řídícího létání

1956: Josef Kozák tankuje palivo na letišti Hosín

V letech 1947 až 1956 nalétal 245 hodin na motorových letadlech (Bejbina E – 114, Storch) a 178 hodin na větroních[2] (ŠK-38, Šohaj, Krajánek, Galánka, Kmotr, GbIIb, Jeřáb, Luňák). Účastnil se obnoveného budování Aeroklubu Slaný. Byl instruktorem bezmotorového létání.

Vystudoval gymnázium ve Slaném (1943 až 1951), dále jemnou mechaniku a optiku na Strojní fakultě ČVUT (1951 až 1956) a následně postgraduální kurz automatizace, regulace a měřicí techniky (1958 až 1960). Po promoci v roce 1956 nastoupil na umístěnku jako konstruktér do národního podniku Meopta v Praze Modřanech. V letech 1958 až 1994 pracoval ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu (VZLU) v Praze Letňanech. Podal 11 patentových přihlášek, z toho tři byly průmyslově využívány, a 11 zlepšovacích návrhů. Publikoval 85 odborných článků a oznámení. Při své pedagogické činnosti napsal v letech 1964 až 1993 celkem pět skript (2 v angličtině, 1 v polštině a 2 v češtině). Spolu s Ivem Janouškem a Oldřichem Tarabou byl spoluautorem knihy Technická diagnostika vydané v roce 1988 Státním nakladatelstvím technické literatury (SNTL).

Na vysokých školách přednášel v letech 1964 až 1998 o leteckých přístrojích a technické diagnostice pro postgraduální studenty a studenty vyšších ročníků:

• Kolea Fanea Askarea v Káhiře v Egyptě (březen 1964–duben 1965),
• Elektrotechnická fakulta ČVUT (1975–76, 1981–82, 1992, 1993, 1997, 1998),
• Varšavská polytechnika (1978, 1979),
• Vysoká škola dopravní v Žilině (1977–78),
• Strojní fakulta ČVUT (1979, 1980, 1991, 1992, 1993), a
• Strojní fakulta sarajevské univerzity v Zenici v Jugoslávii (1988).

V roce 1995 ukončil aktivní činnost jako předseda Českého národního komitétu IMEKO (International Measurement Confederation, zkratka vytvořena z Internationale Meßtechnische Konföderation), kterou zastával od roku 1982. Organizoval specializované konference jako předseda komitétu TC 10 IMEKO pro technickou diagnostiku a to v letech 1986 až 1995.

V roce 1959 se oženil s inženýrkou chemie Vlastou Štěpánkovou, se kterou měl syna a dceru.

• Vysílač výšky a rychlosti LUN 1171 a 1172 (1958 až 60): vývoj předán do Mikrotechny Modřany
• Signalizátor minimální rychlosti letadla LUN 1103 (1958 až 60): předán do Mikrotechny Modřany
• Převodník tlaku (1960 až 62): předán ve formě ověřovacího vzorku do Mikrotechny Modřany
• Přístroje pro pilotní cvičnou kabinu L 29 (1962 až 64): cca 30 typů, postupně předány do Mikrotechny Modřany, Mikrotechny Holešovice a Letova Letňany
• Automatické kontrolní zařízení KL 39 pro letoun L 39 (1967 až 72): ukončený vývoj předán do Letova Letňany
• Signalizátor námrazy LUN 1771.3 8 (1980): sériová výroba pro letouny L 410 a Z 37 v Mikrotechně Holešovice
• Rychloměr indikované rychlosti se signalizací pádové rychlosti LUN 1108: sériová výroba Mikrotechna Modřany
• Kontrolní a diagnostický systém KDS 410 pro letoun L 410 (1975 až 83): vývoj ukončen v etapě prototypu
• Kontrolní a diagnostický systém KDS 39 MS pro letoun L 39 MS (1980 až 89): sériová výroba Aritma Vokovice a Letov Letňany
• Kontrolní a diagnostický systém KDS 610 pro letoun L 610 (1991): ukončen ve stádiu prototypů

• 
  Signalizátor námrazy LUN 1172
• 
  Kniha Technická diagnostika z roku 1988
• 
  Svatební přání od kolegy výtvarníka Františka Kobíka ze dne 29.5.1959
• 
  Tým tvůrců KL 39 v roce 1972 (Josef Kozák vlevo)