Fakulta strojní ČVUT

Strojní fakulta ČVUT poskytuje v současnosti univerzitní technické vzdělání a vychovává vysokoškolsky vzdělané odborníky.

Historie fakulty se odvíjí od historie Českého vysokého učení technického. Na České stavovské inženýrské škole byla zahájena v roce 1718 výuka mechaniky pevných a tekutých těles a strojnické rýsování. Po přeměně školy na Polytechnický ústav Království českého v roce 1803 samozřejmě přibyly další předměty.

V akademickém roce 1863/1864 byl v Polytechnickém ústavu schválen nový statut. Došlo k mnohým změnám a rok 1864 je chápán jako rok založení současné Fakulty strojní. Především byl vytvořen samostatný odbor strojnický v čele s přednostou a došlo i ke změnám v učebních osnovách. Součástí vyučovaných předmětů se staly exkurze a praktická cvičení.  Mezi první profesory patřil Gustav Schmidt, Čeněk Hausmann, Jan Tille a František Antonín Linhart Herget.

V polovině 19. století zájem o studium techniky narůstal. Pražská polytechnika byla v této době, hned po vídeňském ústavu, nejnavštěvovanější technickou školou v Evropě. Polytechnický ústav byl v roce 1869 rozdělen na dva samostatné ústavy, německý a český. Pro něj byla postavena v letech 1872–1874 nová budova na Karlově náměstí, kde sídlí část fakulty strojní dodnes.

Polytechnický ústav byl v roce 1875 zestátněn. O 3 roky později byl zaveden systém dvou státních zkoušek a ustaveno právo absolventů používat označení „inženýr“ a Polytechnický ústav byl přejmenován na Císařská královská česká vysoká škola technická v Praze.

Systém státních zkoušek byl praktikován od roku 1880 až do roku 1950. V roce 1901 byly zavedeny přednášky z elektrotechniky a škole bylo přiznáno právo udělovat hodnost doktora věd technických. Od roku 1904 rektorům příslušelo po dobu výkonu funkce oslovení magnificence a zanedlouho i povolení nosit při akademických slavnostech čestný řetěz.

Stoupal význam výukových pomůcek. O rozvoj sbírek a výukových pomůcek se zasloužil i Josef Božek, význačný český konstruktér a talentovaný mechanik pražské polytechniky.

Počátkem 20. století se do historie vysoké školy významně zapsali profesoři August Salaba a Jan Zvoníček.

V akademickém roce 1913/1914 byl odbor strojního inženýrství rozdělen na oddělení stavby strojů a oddělení elektrotechnické. Po první světové válce došlo k dalším změnám. Škola byla v roce 1920 pojmenována na České vysoké učení technické v Praze a rozdělena na samostatné vysoké školy. Vznikla tak Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství. Po vzniku samostatného státu působilo na škole 22 profesorů ve 26 samostatných ústavech. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 byla výuka obnovena až v roce 1945.

V roce 1950 byl vydán zákon o vysokých školách, po kterém následoval i nový statut ČVUT. Vysoké školy technické se rozdělily na fakulty a uvnitř na katedry. Byly zavedeny vědecké aspirantury a po úspěšné disertaci udíleny vědecké hodnosti kandidát věd (CSc.) a doktor věd (DrSc.). ČVUT mělo 8 fakult: inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojní, elektrotechnickou, chemickou, zemědělskou a lesnickou, speciálních nauk a hospodářských věd. Později se fakulty chemická, zemědělská a hospodářských věd vyčlenily do samostatných vysokých škol, ale na ČVUT byly zřízeny nové fakulty - radiotechniky, lesnická, zeměměřická a ekonomicko-inženýrská. Od roku 1960 mělo ČVUT čtyři fakulty: strojní, stavební, elektrotechnickou a technické a jaderné fyziky.

Transformovaná fakulta strojního inženýrství vznikla v roce 1951 se 12 studijními obory: stavební, dopravní a zdvihací stroje, automobily a traktory, zemědělské stroje, pístové stroje, chladicí technika, kotle, projektování, stavba a provoz tepelných a energetických zařízení, vytápění a vzduchotechnika, chemické a potravinářské stroje, strojírenská technologie, obrábění, obráběcí a tvářecí stroje, přesná mechanika a optika, provozní praxe.

Denní studium trvalo celkem 10 semestrů - 8 semestrů základního studia a 2 semestry specializace. Byly zavedeny také mimořádné způsoby studia: večerní, dálkové, speciální externí. Koncem 50. let měla fakulta 18 kateder a kabinety vojenské přípravy a politické ekonomie. Začátkem 80. let se změnil název na Fakultu strojní ČVUT. Do roku 1998 zde působilo celkem 33 kateder přeměněných po 10 letech na 15 ústavů. V akademickém roce 2021/2022 tvoří Fakultu strojní 17 ústavů a 3 centra specializovaného výzkumu.

Na fakultě strojní je akreditováno jak strukturované studium, které probíhá v šesti a osmisemestrových bakalářských studijních programech a ve čtyřsemestrových navazujících magisterských studijních programech, tak i doktorský studijní program.[1]

Bakalářské studijní programy

• Strojírenství (čtyřletý, osmisemestrový) – Program má čtyři studijní obory:
  • Energetika a procesní technika
  • Informační a automatizační technika
  • Technika životního prostředí
  • Konstruování podporované počítačem
• Teoretický základ strojního inženýrství (tříletý, šestisemestrový) – Program je bezoborový
• Výroba a ekonomika ve strojírenství (tříletý, šestisemestrový) – Program má jeden studijní obor:
  • Technologie, materiály a ekonomika strojírenství

Navazující magisterské studijní programy (dvouleté, čtyřsemestrové)

• Aplikované vědy ve strojním inženýrství – Program má 4 specializace
  • Aplikovaná mechanika
  • Biomechanika
  • Matematické modelování v technice
  • Mechatronika

• Automatizační a přístrojová technika – Program má 2 specializace
  • Automatizace a průmyslová informatika
  • Přístrojová technika

• Dopravní a transportní technika – Program má 4 specializace
  • Motorová vozidla
  • Kolejová vozidla
  • Spalovací motory
  • Transportní technika

• Energetika a procesní inženýrství – Program má 2 specializace
  • Energetika
  • Procesní inženýrství

• Inteligentní budovy – Program je bezoborový

• Jaderná energetická zařízení – Program je bezoborový 

• Robotika a výrobní technika – Program má 2 specializace
  • Výrobní technika
  • Robotika

• Letectví a kosmonautika – Program je bezoborový 
• Master of Automotive Engineering – Program má 5 studijních oborů
  • Vehicle Dynamics and Clean Driveline Control Systems
  • Architecture des véhicules / Konstrukce vozidel
  • Calculs et Modélisation / Výpočty a modelování
  • Advanced Powertrains / Pokrokové hnací jednotky vozidel
  • Fuel Cell Drives / Pohony palivovými články

• Průmysl 4.0 – Program je bezoborový
• Řízení průmyslových systémů – Program je bez specializací
• Technika prostředí – Program je bez specializací
• Výrobní inženýrství – Program je bez specializací

Doktorský studijní program (čtyřletý) – Program má 5 studijních oborů

• Aplikované vědy ve strojním inženýrství
• Energetika a procesní inženýrství
• Konstrukční inženýrství a mechatronika
• Řízení strojů a procesů
• Výrobní a materiálové inženýrství

Ústavy

• Ústav technické matematiky (Karlovo nám.)
• Ústav fyziky (Dejvice)
• Ústav jazyků (Karlovo nám.)
• Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky (Dejvice)
• Ústav přístrojové a řídicí techniky (Dejvice)
• Ústav mechaniky tekutin a termodynamiky (Dejvice)
• Ústav konstruování a částí strojů (Dejvice)
• Ústav energetiky (Dejvice)
• Ústav techniky prostředí (Dejvice)
• Ústav procesní a zpracovatelské techniky (Dejvice)
• Ústav automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel (Dejvice)
• Ústav letadlové techniky (Karlovo nám.)
• Ústav materiálového inženýrství (Karlovo nám.)
• Ústav strojírenské technologie (Dejvice)
• Ústav technologie obrábění, projektování a metrologie (Dejvice)
• Ústav výrobních strojů a zařízení (Albertov)
• Ústav řízení a ekonomiky podniku (Karlovo nám.)

Vědecká pracoviště

• Centrum vozidel udržitelné mobility Josefa Božka (CVUM)
• Inovační centrum diagnostiky a aplikace materiálů (ICDAM)
• Centrum leteckého a kosmického výzkumu

• prof. Ing. Michael Valášek, DrSc. – děkan
• prof. Ing. Tomáš Jirout, Ph.D. – proděkan pro vědeckou a výzkumnou činnost
• doc. Ing. Jan Řezníček, CSc. – proděkan pro pedagogickou činnost
• doc. Ing. Jan Halama, Ph.D. – proděkan pro vnější vztahy a spolupráci s průmyslem
• Ing. Jiří Zápotocký – tajemník

Pracoviště fakulty jsou organizačně rozmístěna do čtyř základních objektů:

• Dejvice – Technická 4, Praha 6 - Dejvice, PSČ 160 00
• Karlovo náměstí – Karlovo náměstí 13, Praha 2 - Nové Město, PSČ 121 35
• Albertov – Horská 3, Praha 2 - Nové Město, PSČ 128 03
• Juliska – Pod Juliskou 4, Praha 6 – Dejvice, PSČ 166 07
• Školicí středisko Herbertov

• UL–39 Albi – ultralehká stíhačka vyvinutá Ústavem letadlové techniky
• S.A.W.E.R. – plně efektivní a autonomní systém na kultivaci pouště