Josef Kasan

Středoškolské vzdělání s maturitou v roce 1925 získal na státním reálném gymnáziu ve Strážnici. Ve studiu ke kněžství pokračoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Na kněze byl vysvěcen v roce 1933. Vstoupil do řádu premonstrátských řeholních kanovníků a patři do kláštera Nová Říše. Začal působit v pastoraci a stal se středoškolským profesorem. Mezitím v studoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně v letech 1935-1939, kterou zakončil doktorátem filozofie a 16. března 1939 byl promován. V roce 1939 zahájil v Brně další studium a to sice na právnické fakultě Masarykovy univerzity. Toto studium se protáhlo přes válečná období II. světové války a dokončil jej v roce 1946, kdy byl promován doktorem obojího práva dne 27. září 1946.

Vedle jeho studijních výsledků se však objevuje jiná stránka jeho osobnosti. Na rozdíl od ostatních novoříšských spolubratrů řeholníků, kteří byli po heydrichiádě zatčeni a odvezeni do koncentračních táborů, kde mnozí zahynuli, byl jen krátce vyšetřován a propuštěn na svobodu. Po válce se chtěl stát novoříšským opatem, ale zvolen byl P. Augustin Machalka. Dr. Kasan se proti němu snažil intrikovat řadou pomluv (kolaborace s nacisty, styky se ženami atd.), ale neuspěl. Tyto jeho výpovědi využila proti opatu Machalkovi StB v monstrprocesu proti řádům[2] v roce 1950.

Kasan se po skončení II. světové války pustil opět do studia v letech 1947-1948 na mezinárodní katolické univerzitě v Miláně. S komunistickým režimem po puči v roce 1948 začal aktivně spolupracovat a zařadil se mezi tzv. vlastenecké kněze. Díky této aktivitě byl 2. října 1950 jmenován státním docentem na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze pro obor pastýřského bohosloví, s účinností od 1. září 1950. V kariérním postupu rychle stoupal, a byl 12. prosince 1951 na CMBF jmenován profesorem církevního práva, s účinností od 1. ledna 1952. Jeho působení na fakultě bylo formálně ukončeno 31. října 1953. Stal se rektorem kostela u sv. Ignáce v Praze 2, oficiálem církevního soudu a arcibiskupským notářem. Od 9. října 1965 byl v invalidním důchodu a krátce na to, 19. října 1965 v Praze zemřel.

• Prameny církevního práva. Dějinný vývoj, Praha: Česká katolická Charita 1952. 54 s.

Časopisecké studie, zejména: Duchovní pastýř.