Josef Karel ze Žerotína

Zámek Bludov

Pocházel ze starého moravského rodu Žerotínů[1], narodil se jako třetí a nejmladší syn císařského komořího Jana Ludvíka ze Žerotína (1691–1761) a jeho manželky Marie Františky z Herbersteina (1697–1763).[2] Vzdělání získal na jezuitské univerzitě v Olomouci a z doby jeho studií se dochovala dvě latinská rétorická cvičení (1741–1743) a rovněž latinský spisek o sv. Janu Křtiteli (1742), který napsal.[2] Od mládí působil ve správě Moravského markrabství, kde byl komorním radou, radou apelačního soudu a zemským soudcem. Od roku 1758 zastával post přísedícího Královské reprezentace a později Moravského zemského gubernia. V letech 1773–1776 byl na Moravě prezidentem apelačního soudu (respektive nejvyšším sudím) a nakonec se stal moravským nejvyšším zemským komorníkem (1776–1781). Byl též císařským tajným radou a komořím.

Kaple sv. Kříže s žerotínskou hrobkou u kostela sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách

Při rozdělování otcovského dědictví v roce 1761 jako nejmladší syn převzal nejmenší podíl, jeho majetkem se stala panství Bludov, Třemešek a Chromeč, vlastnil také dům v Brně. Původně často pobýval na zámku v Třemešku, a protože se zabýval astronomií, nechal zámeckou věž upravit na observatoř s dalekohledem.[3] V roce 1771 ale panství prodal za 143 000 zlatých své sestře Antonii Oktavii (1726–1805), provdané baronce Stillfriedové. Jeho hlavním sídlem se poté stal zámek v Bludově, později nechal postavit také zámeček ve Valašském Meziříčí, jehož část mu od roku 1808 patřila jako manství. Roku 1779 zdědil po vzdáleném příbuzném Michaelovi Josefovi ze Žerotína (1719–1779) z falkenberské větve rodu slezská panství Falkenberg (dnes Niemodlin) a Tillowitz (dnes Tułowice), která však obratem prodal Janovi Karlovi hraběti Pražmovi z Bílkova.[2] Celkově došlo v majetku Žerotínů v této době ke značným ztrátám, protože Josefovi starší bratři Jan Karel (1719–1775) a Ludvík Antonín (1723–1808) museli kvůli vysokému zadlužení prodat kmenová rodová panství Vízmberk (1770) a Velké Losiny (1802). Josef Karel zemřel v Brně, pohřben byl v rodinné hrobce v kapli sv. Kříže u kostela sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách.[4]

V roce 1763 se oženil s hraběnkou Marií Johannou Schrattenbachovou (1742–1818), dcerou dolnorakouského místodržitele Františka Ferdinanda Schrattenbacha (1707–1785) a Marie Eleonory Libštejnské z Kolovrat (1724–1742). Měli spolu devět dětí, pokračovatelem rodu byl syn František Josef (1772–1845). Z dcer se Antonie (1765–1804) provdala za hraběte Jana Nepomuka Mitrovského z Nemyšle (1757–1799), významného představitele osvícenství na Moravě.