Josef Brunner

Narodil se v rolnické rodině v Hevlíně a tam také vychodil národní školu. Kromě zemědělství působil také jako pekař a obchodník se smíšeným zbožím. Do veřejného života vstoupil, když byl zvolen členem obecního výboru v Hevlíně. Později se stal i starostou. Díky této funkci byl zvolen i do Okresního silničního výboru, v němž působil jako místopředseda a od roku 1911 také jako předseda. Rok předtím inicioval vznik Organizace německo-moravských rolníků a spoluzakládal Okresní zemědělský spolek Jaroslavice, v němž se hned od počátku stal místopředsedou.[2] Kromě toho působil jako předseda živnostenského společenstva Dyjská konkurence (Thaya-Konkurenz) v Laa an der Thaya.[3]

Ve volbách do Říšské rady v roce 1907 za německé lidovce ve venkovském obvodu Mikulovska a Jaroslavicka. V prvním kole voleb vypadl starosta Drnholce Johann Gerischer a ve druhém kole Brunner porazil zemského křesťanskosociálního poslance Franze Peera. V následujících volbách v roce 1911 zvítězil již v prvním kole.[3] Po ustavení Německé agrární strany na Říšské radě působil v jejích řadách.[4]

Díky aktivnímu hájení zájmů rolníků a vinařů v Říšské radě získal nominaci lidovců i pro kandidaturu v moravských zemských volbách v roce 1913, v nichž porazil křesťanského sociála Hoffstättera. V následujícím roce spoluzakládal klub Německé agrární strany na Moravě.[3] Ještě v roce 1911 se ale dostal do předsednictva zemských německých lidovců.[4]

Po rozpadu Rakouska-Uherska byl členem krajského výboru Německé jižní Moravy a podporoval začlenění kraje do Německého Rakouska. V této funkci ale nebyl aktivní.[3] V letech 1918–1919 byl také poslancem Prozatímního národního shromáždění Německého Rakouska,[5] v němž zasedali všichni němečtí poslanci poslední Říšské rady.

Již v roce 1919 znovu hájil zájmy zemědělců. V roce 1920 se stal předsedou Okresního svazu Organizace německých rolníků z Moravy v Hrušovanech nad Jevišovkou.[3]