Josef Říha (politik, 1830)

Studoval na pražském akademickém gymnáziu a právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Titul doktora práv získal 30. prosince 1858. Po dvou letech státní služby v Kouřimi a v Kutné Hoře pracoval určitou dobu v advokacii a po roce 1862 v notářské kanceláři. Roku 1868 si založil vlastní advokátní praxi.[3]

Účastnil se veřejného a politického života. Už v roce 1867 byl zvolen do Českého zemského sněmu za venkovské obce kutnohorského okresu, o pět let později pak za město Kutná Hora.[3] Zemský sněm ho roku 1867 zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen delegáty jednotlivých zemských sněmů). Patřil ale do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany (později staročeská strana), kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé.[4] Ještě předtím, v srpnu 1868, patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[5]

Byl i členem městského zastupitelstva a v letech 1877-86 purkmistrem Kutné Hory. Mimo toho působil jako starosta kutnohorské Měšťanské besedy a ve sboru Tylova divadla. Spoluzakládal bruslařský spolek a místní organizace Ústřední matice školské a Sokola. Organizoval i sbírku na obnovu Národního divadla po požáru.[3]

V nekrologu v časopise Světozor je uváděno, že současníci si ho vážili pro nezištnost a obětavost ve prospěch města i národa.[3]