Jobova Lhota

Původně se jmenovala tato osada Zadní Lhota, poté Jakobova Lhota – lidově se jí říkalo také Jebova Lhota.

V písemných pramenech se Jobova Lhota poprvé objevuje v roce 1555 a sice v závěti sepsané 10. srpna majitelem Svojanova, Václavem Žehušickým z Nestajova, ve které zůstavil svoji manželku Annu, syny Hertvíka, Jana a svých 5 dcer. Synové si v roce 1557 rozdělili svojanovský majetek tak, že mladší Jan dostal korouhevské panství, starší Hertvík svojanovské a s ním Kněževes, Studenec, Hutě, Lhotu Přední a Zadní.

Roku 1890 žilo v 19 usedlostech Jobovy Lhoty 126 českých obyvatel. V roce 1938 měla Jobova Lhota při sčítání obyvatel již 143 českých obyvatel. V roce 2006 se nacházelo ve vesnici celkem 22 domů – z toho 10 trvale obydlených, ve kterých žilo už jen 34 obyvatel. V současné době jsou v Jobově Lhotě již jen 3 zemědělci, kteří žijí z chovu jatečního dobytka, z pěstování brambor a obilí. Výroba mléka byla zrušena kvůli velmi přísným předpisům a neatraktivní ceně. Dříve bylo v každém stavení alespoň menší hospodářství, pěstoval se len, brambory, řepa, chovala se domácí zvířata – hovězí dobytek, vepři, kozy, králíci a drůbež.

Vůbec největší počet obyvatel měla Jobova Lhota v roce 1900. Tehdy zde žilo v 19 domech 147 obyvatel.

V roce 1670 jsou v osadě již evidovány 1 statek a 4 chalupy. Prvním a největším statkem bylo stejně jako dnes popisné číslo 5, kde tehdy hospodařil sedlák Jakub Opršál s manželkou, dětmi a čeledí. I dnes má tato usedlost největší zemědělské a lesní pozemky. Pozdější název Jobova Lhota pochází asi ze zkrácení názvu Jakobova Lhota. V té době bylo zvykem jména zkracovat – např. z Johannes byl Joés, z Jakuba Job atd. V roce 1777 zde byl již 1 sedlák, 1 půlsedlák, 3 hospodáři a 3 chalupníci. V osadě byly dříve i 2 pazderny a to u č. 1 a č. 5, ve kterých se jednak zpracovával len a jednak i bydlelo. V roce 1809, v době okupace Olešnice Napoleonovými vojsky, byla Jobova Lhota téměř zničena francouzskými husary, kteří tudy táhli. V roce 1866 byla i tato odlehlá osada zasažena epidemií cholery. Koncem 19. a začátkem 20. století žil v místních rodinách větší počet dětí z Vídeňského nalezince, které si místní ženy braly na výchovu za účelem vylepšení jejich finanční situace.

Velkým problémem bylo vždy pro obyvatele Jobovy Lhoty dojíždění do zaměstnání. Například v roce 1930 pracovalo na 3000 textilních dělníků a dělnic převážně z poličského okresu (také z Jobovy Lhoty) za žebrácké mzdy v Brněnci, Svojanově a Březové. Tito museli denně pěšky 10–14 km do práce a zpět. Dělníci se tehdy sami postarali o levnou autobusovou přepravu. Úřady ji ale rázem zakázaly a vozidla nechaly zapečetit. Po 2. světové válce jezdili z Jobovy Lhoty za prací převážně do Letovic a Olešnice. Dnes rapidně ubylo pracovních příležitostí, a proto se opět za prací dojíždí do Letovic, Olešnice, Boskovic, Vítějevsi a do Kunštátu.

Pohlednice Jobovy Lhoty z doby před 1. světovou válkou

Ještě ve 20. století se v okolí Jobovy Lhoty těžil grafit. Z grafitu se vyráběly na hradě Svojanově a v Předměstí různé nádoby, umělecké ornamenty, kamna a také čistá tuha, která se vyvážela v sudech až do Anglie. Továrnu na tuhu postavil v prostorách hradu jeho majitel, svobodný pán Rüdiger, který jej získal v roce 1820. Jako poslední byl v Jobově Lhotě zavřen důl Pomocné štěstí majitelů J. Beera a A. Dworschaka. Dnes jsou vidět pouze zbytky sesuté šachty, větrací štola a sejpy.

Veřejné osvětlení pro tehdejší osadu Jobovou Lhotu, která byla tehdy ještě části obce Předměstí, bylo nainstalováno Západomoravskými elektrárnami Brno až v září 1948, kdy také teprve proběhla celková elektrifikace osady. Celková cena elektroinstalace 1 domu obsahující kabelové rozvody pro 8 výpustí (1 zásuvku a 6 světel s vypínači, 1 motorová zásuvka ) a 25 Amp. jistič činila tehdy 2 615,00 Kčs. Celé osvětlení osady sestávalo z 5 ks 40 wattových žárovek. 4000 hodin svícení takovéto žárovky stálo ročně pouhých 21,60 Kčs.

Až teprve v roce 1969 byla 1 600 metrů dlouhá obyčejná polní cesta z Kněževse do Jobovy Lhoty zpevněna a v letech 1979–1983 svépomocí vybudována nová cesta skrze lesy z Jobovy Lhoty do Hutí, která napojila osadu na státní silniční síť. V letech 1984–1985 byl vybudován svépomocí obecní vodovod. Ve vesnici se nachází již jediná a poslední dřevěná chaloupka. V posledních létech byly téměř všechny domky a chalupy opraveny, jejich fasády i střechy září novotou a i předzahrádky jsou příkladně udržovány. Negativní stránkou obce je ovšem stará cesta do Kněževse, která je v nevyhovujícím stavu. Obec však na opravu nemá finanční prostředky.

V okolí vesnice roste celá řada ohrožených, chráněných druhů rostlin, jako střevičník pantoflíček, jalovec obecný, sasanka hajní a další.

• 
  Hlavní ulice
• 
  Zástavba v Jobově Lhotě
• 
  Hasičská zbrojnice
• 
  Roubený dům čp. 19
• 
  Kříž

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jobova Lhota na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Lhota v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích