Joachim Gauck

Joachim Gauck (* 24. ledna 1940 Rostock) je německý politik, který v letech 2012–2017 zastával úřad prezidenta Spolkové republiky Německo. Tento bývalý evangelicko-luterský pastor a kazatel proslul především svým bojem za občanská a základní lidská práva v dobách Německé demokratické republiky.

Joachim Gauck
Joachim Gauck, 2016
11. německý spolkový prezident
Ve funkci:
18. března 2012 – 18. března 2017
KancléřAngela Merkelová
PředchůdceChristian Wulff
NástupceFrank-Walter Steinmeier
Poslanec Německého spolkového sněmu
Ve funkci:
3. října 1990 – 4. října 1990
Ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty Stasi
Ve funkci:
4. října 1990 – 10. října 2000
Narození24. ledna 1940 (82 let)
Rostock
Německá říše
Národnostněmecká
ChoťGerhild Gaucková
(sňatek 1959; oddělení 1991)
Partner(ka)Daniela Schadtová (od 2000)
RodičeWilhelm Joachim Gauck
Olga Gaucková
DětiChristian
Martin
Gesine
Katharina
Profesepastor, politik
Náboženstvíluterán
Oceněnímedaile Theodora Heusse (1991)
Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1995)
Cena Cicero Rednerpreis (2000)
Erich-Kästner-Preis (2001)
Cena kuráže (2003)
… více na Wikidatech
Podpis
CommonsJoachim Gauck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

Do roku 2000

Jako pastor působil v evangelických sborech v městě Lüssow (od roku 1967) a následně v rodném Rostocku, kde byl od roku 1971. V roce 1990 odešel na vlastní žádost z úřadu pastora, a to v souvislosti s nástupem do funkce veřejného činitele (viz níže).

Po znovusjednocení Německa působil v letech 1990 až 2000 jako ředitel Úřadu spolkového zmocněnce pro dokumenty dřívější tajné policie (Stasi), již v době jeho působení na tomto úřadě širokou veřejností zvaného „Gauckův úřad“ (Gauck-Behörde).[pozn. 1]

Joachim Gauck s brazilskou prezidentkou Dilmou Rousseffovou, 2013

Politická kariéra

V roce 2010 kandidoval poprvé na úřad německého spolkového prezidenta, ale přes širokou podporu ze strany veřejnosti a politických stran (SPD a Svazu 90/Zelených) jej nevelkým rozdílem porazil Christian Wulff, kandidát vládní koalice. Po Wulffově rezignaci na prezidentský úřad v únoru 2012 se německá vláda shodla s opozicí, že na jeho místo bude navržen právě Joachim Gauck.

Spolkový prezident

Do funkce spolkového prezidenta byl Gauck zvolen 18. března 2012 v prvním kole. Je prvním prezidentem Spolkové republiky, který pochází z bývalé NDR.

Jako první německý spolkový prezident navštívil v roce 2012 v rámci své oficiální návštěvy České republiky památník v Lidicích, což je pamětníky vyhlazení Lidic i českými politiky a veřejností vnímáno jako vstřícné gesto.[zdroj?!] Ve dnech 5. až 7. května 2014 vykonal na pozvání prezidenta Miloše Zemana první státní návštěvu německého spolkového prezidenta v České republice od jejího vzniku.

V červnu 2016 oznámil Gauck ve svém úředním sídle, zámku Bellevue v Berlíně, že při volbách spolkového prezidenta v roce 2017 ve Spolkovém shromáždění (Bundesversammlung) nebude znova kandidovat.[1]

Soukromý život

V roce 1959 se oženil s Gerhildou Radtkeovou, s níž má čtyři děti. Od roku 1991 žijí manželé odděleně. Od roku 2000 je jeho partnerkou německá novinářka Daniela Schadtová (nar. 1960).

Vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Belgie Belgie velkokříž Řádu Leopolda 2016
Bulharsko Bulharsko Řád Stará planina 2016
Česko Česko Řád Bílého lva I. třídy s řetězem[2] 2014
Estonsko Estonsko Řád kříže země Panny Marie IV. třídy[3] 2005, 2. února
Řád kříže země Panny Marie I. třídy s řetězem[4] 2013, 3. července
Francie Francie velkokříž Řádu čestné legie 2013, 3. září
Island Island velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 2013, 25. června
Itálie Itálie velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[5] 2013, 20. února
Litva Litva velkokříž Řádu Vitolda Velikého se zlatým řetězem[6] 2013, 2. července
Lucembursko Lucembursko rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva 2012, 23. dubna
Malta Malta Národní řád za zásluhy 2015, 29. dubna
Monako Monako velkokříž Řádu svatého Karla[7] 2012, 9. července
Německo Německo záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1995
velký záslužný řád s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[8] 2000
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo[9] 2012
Nizozemsko Nizozemsko velkokříž Řádu nizozemského lva[10] 2017
Norsko Norsko velkokříž Řádu svatého Olafa[11] 2014, 11. června
Rumunsko Rumunsko velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 2016, 22. června
Slovensko Slovensko Řád bílého dvojkříže I. třídy 2017, 27. března
Slovinsko Slovinsko Řád za mimořádné zásluhy 2015
Spojené království Spojené království čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[12] 2015, 25. června
Švédsko Švédsko rytíř Řádu Serafínů 2016, 5. října

Odkazy

Poznámky
  1. Oficiálně se tento úřad jmenuje Bundesbeauftragter für die Unterlagen des Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen Deutschen Demokratischen Republik.

Reference
  1. Bundespräsident: Gauck verzichtet auf zweite Amtszeit [online]. Der Spiegel, 2016-06-06 [cit. 2016-06-25]. Dostupné online. (německy)
  2. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (česky)
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
  4. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
  6. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
  7. N° 8077 du VENDREDI 13 JUILLET 2012 * Ordonnance Souveraine n° 3.839 du 9 juillet 2012 portant élévation dans l’Ordre. www.legimonaco.mc [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
  8. BStU - 2000. web.archive.org [online]. 2011-06-10 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-10.
  9. www.bundespraesident.de: Der Bundespräsident / Reisen und Termine / Ankunft in Schloss Bellevue. www.bundespraesident.de [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online.
  10. Nederland eert Duitse president Gauck met Grootkruis en eredoctoraat. nos.nl [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (nizozemsky)
  11. Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (norsky)
  12. Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.