Jindřich z Marle (1397)

Narodil se jako prvorozený syn a dědic hraběte Roberta z Baru a Marie, dcery francouzského krále Jana II. V listopadu 1384 se oženil s Marií, dcerou Enguerranda z Coucy.[1] Roku 1396 společně s tchánem a bratrem Filipem vyslyšel výzvu císaře Zikmunda Lucemburského a vydal se ve společnosti dalších francouzských urozenců čelit rozpínavosti osmanských Turků. Zúčastnil se bitvy u Nikopole, v níž výkvět francouzského rytířstva i přes varování zkušených bojovníků bezhlavě zaútočil na armádu sultána Bajezída a zaplatil za svou nerozvážnost krutou porážkou. Většina křižáku byla již na bitevním poli zabita a pouze pár nejbohatších sultán ušetřil pro pozdější jednání o výkupném. Enguerrand z Coucy zemřel v zajetí a Jindřich z Marle byl sice vykoupen, ale při zpáteční cestě zemřel na morovou nákazu.[2] Jeho ostatky byly přeneseny do pařížského kláštera celestýnů.[3] Dědicem se stal syn Robert.