Jindřich Mikolecký

Narodil se ve vojenské pevnosti Josefov v blízkosti Jaroměře ve východních Čechách v rodině podporučíka císařské armády. Během středoškolského studia projevil technické nadání, posléze pak v letech 1857 až 1858 a 1860 až 1861 studoval pražský Polytechnický ústav a rovněž pak strojnictví na polytechnice ve Vídni.

Po absolutoriu krátce působil jako středoškolský profesor v Budapešti, kde však nebyl spokojen, a tak se navrátil zpět do Čech. Přijal místo inženýra v pražské strojírně Karla Breitfelda v Praze (tvořící základ pozdější ČKD), posléze přijal místo ve strojírnách v Teplicích. Roku 1870 pak místo opustil a nastoupil do strojírenských závodů plzeňského podnikatele Emila Škody, který závod roku 1869 od rodu Valdštejnů odkoupil. Stal se jedním z blízkých Škodových spolupracovníků. Roku 1872 je Mikolecký uveden mezi spoluzakladateli Pražsko-duchcovské dráhy (PDE), společnosti provozující železnici budovanou z Prahy-Smíchova přes Rudnou a Slaný do Obrnic, sloužící především k transportu severočeského hnědého uhlí do Prahy a středních Čech.

Roku 1872 byl firmou Škoda vyslán do Kyjeva na tehdejším území Ruského impéria, aby zde zastupoval obchodní zájmy firmy. Zde se usadil a vybudoval si respektovanou pozici ve zdejším prostředí, i zdejší české komunitě. Během svého pobytu podnikl Mikolecký také poznávací cestu po Kavkaze. Roku 1883 pak ovdověl a vychovával pak nezletilou dceru Olgu. Roku 1885 se navrátil zpět do plzeňské Škodovy továrny, kde následně přijal místo generálního ředitele závodu. Na svou pozici pak rezignoval roku 1889.

Byl přesvědčeným českým vlastencem a účastnil se českého spolkového života. Při svém pobytu v Teplicích byl členem Národní jednoty severočeské, po svém přesídlení do Plzně následně vstoupil do plzeňské jednoty Sokola, byl zakládajícím členem pěveckého spolku Hlahol plzeňský, členem Měšťanské besedy a dalších spolků. Roku 1884 je uveden jako finanční přispěvatel Národního divadla v Praze. Roku 1891 se jeho plány objevily na Zemské jubilejní výstavě v Praze.

24. října 1890 byl zvolen do zastupitelstva města Plzně. Zde patřil k jedněm z nejaktivnějších členů: prosazoval např. projekt veřejného osvětlení, městského vodovodu, nemocnice, výstavby městské tramvajové sítě, nové budovy městského divadla a další.

Hrobka Jindřicha Mikoleckého a jeho rodiny na hřbitově u Kostela Všech svatých v Plzni

Jindřich Mikolecký zemřel 17. prosince 1891 v 7 hodin večer v Plzni ve věku 54 let. Příčinou úmrtí byla srdeční zástava, která jej postihla při týden trvajícím nachlazení.

Jeho pohřeb byl ve městě rozsáhlou událostí, které se účastnili tisíce lidí, včetně městského purkmistra Josefa Krofty a samotného Emila Škody.[1] Ostatky byly uloženy v rodinné hrobce na hřbitově u Kostela Všech svatých v Plzni.

Na vyhlídce vrchu na sever od Plzně, nedaleko místa, kde byl pohřben, byl Jindřichu Mikoleckému zbudován památník v podobě několik metrů vysokého kamenného masivu. Zdejší lidé místu začali záhy přezdívat Mikulov, z čehož se následně vytvořil název Mikulka,[2] jež byl místu následně oficiálně přiřknut.

• MÁCHA, Lukáš a MOTEJZÍK, Pavel. Roudná a Lochotín napříč staletími. Plzeň: Maják Plzně, 2014. s. 11. ISBN 978-80-260-7306-2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Mikolecký na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Mikolecký
• Jubilejní výstava v Praze 1891
• Přispěvatelé Národního divadla v Praze
• Zakládající členové Hlaholu plzeňského (1891)
• Nekrolog (Plzeňské listy, 1891)
• Dějiny technického učení v Praze (1909)
• Nekrolog (Světozor, 1891)