Jindřich Merganc

Jindřich Merganc, křtěný Jindřich Václav (7. července 1889, Žamberk[1]28. února 1974, Bratislava) byl významný architekt českého původu, žijící a tvořící na Slovensku. Byl představitelem nových tendencí v moderní slovenské architektuře.

Jindřich Merganc
Pamětní deska na rodném domě architekta Jindřicha Mergance v Žamberku
Narození7. července 1889
Žamberk,
Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. února 1974 (ve věku 84 let)
Bratislava,
Československo
Povoláníarchitekt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

V letech 19061914 studoval s přestávkami architekturu u slavných architektů Jana Kotěry (AVU) a Jože Plečnika (UMPRUM). Tomu předcházelo studium figurální kresby a olejomalby na kterém ho finančně podporoval baron Parish. Studium mu přerušila vojenská služba v Mostaru (Slovinsko), později pak první světová válka, po které přišel na Slovensko. Po roce 1914 se sblížil s profesorem Jožo Plečnikem, zejména na základě jazykových znalostí slovinštiny, kterou mladý Merganc ovládal.

Tvorba

V roce 1920 začal pracovat na referátu Ministerstva veřejných prací, kde se věnoval problematice městské regulace. V roce 1922 založil společně se stavitelem Otmarem Klimešem vlastní architektonický ateliér v Bratislavě. Až do roku 1936 projektoval hlavně rodinné domy, převážně pro Čechy žijící v Bratislavě.

Dobrým příkladem jeho novátorských myšlenek je jeho vlastní rodinný dům na Čelakovského ulici, v blízkosti bratislavského hradu. Postavil ho spolu s O. Klimešem v duchu rondokubizmu, „československého národního slohu“. Kromě svého domu realizoval ještě několik dalších. Příkladnou je puristická vila na Gorazdově ulici. Nenápadný ale důstojně působící dům na svažitém pozemku nedaleko Horského parku je z roku 1935. Vyvážený kubický objekt, skládající se z hlavní trojpodlažní hmoty a k ní připojenému o poschodí menšímu kubusu vystupujícímu směrem do ulice. Vyvážená kompozice je podpořena plochou střechou.

Z tvorby rodinných domů nelze nevzpomenout ještě vilu Dr. Dvořáka na Mudroňově ulici v Bratislavě. Stavba je zářivým příkladem vlivu Le Corbusiera na československé architekty.

Architekt Merganc se kromě profesora Plečnika sblížil i s kolegou Dušanom Jurkovičem a spolu s ním se podílel na mnohých projektech. Za zmínku stojí sanatorium MUDr. Kocha z roku 1930. Koncept budovy velmi dobře koresponduje s okolím a je citlivě zasazen do svažitého terénu. Vychází z čistých forem, typických pro Mergancovu tvorbu, realizovanou z přírodních ušlechtilých materiálů. Nejvýraznější je fasáda z neomítnutého režného zdiva. V interiéru je použit mramor jako obkladový materiál komunikačního jádra, které navazuje na čistou dispozici sanatoria.

V roce 1940 byl dokončen jeho projekt Penzijní ústav, dnes Předsednictví SAV. Ze svého posledního pracoviště – Spojprojektu, odchází v červenci 1958 do důchodu.

Významné ocenění

V roce 1970 se stal čestným členem Svazu slovenských architektů. Tímto gestem mu slovenští architekti projevili uznání jako dobrému architektovi a ušlechtilému člověku.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jindřich Merganc na slovenské Wikipedii.

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1888-1901 v Žamberku , sign. 186-6365, ukn 11081, str.17. Dostupné online.

Literatura

  • Pavel, M. Architekt Jindřich Merganc: lidský rozměr (dizertační práce). Praha, Ústav teorie a dějin architektury, FA ČVUT, (školitel Matúš Dulla), 2018.
  • Pavel, M. Neznámý architekt významných staveb: Jindrich Merganc v souboji s vodou in.: BETON-technologie, konstrukce, sanace., 2016(6), ISSN 1213-3116, s 66-73.
  • Pavel, M. Kochovo sanatorium - (ne)využitá šance in.: Pavel, M. (ed.) Architektura mezi uživatelem a tvůrcem, FA ČVUT, 2014, s. 98 - 113
  • Dulla, M.- Moravčíková, H.: Architektúra Slovenska v 20. storočí. Bratislava, Slovart 2002. s 371, 375, 387, 413.
  • Dulla, M. a kol.: Majstri architektúry. Bratislava, Perfekt 2005. s 54-55.
  • Kusý, M.: Architektúrana Slovensku 1918-1945. Bratislava, Pallas 1971. 186 s.
  • Šlachta, Š.: Jindřich Merganc. Projekt 28, 1986, č.1, s 37-39.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.