Jilemnické povstání (1945)

3. května v poledních hodinách se do Jilemnice dostaly zprávy o povstání v Semilech a Chuchelně, které vydal štábní kapitán Antonín Wohlmuth. Odpoledne se v Jilemnici schází ilegální národní výbor a do čela se staví kapitán Vlaslav Emr. Připojuje se k němu štábní kapitán Antonín Wolf, poručík Josef Spanilý a další. V tuto dobu se začínají jilemničtí občané shlukovat před radnicí. Emr pronáší přes rozhlas projev, ve kterém se snaží uklidnit rozbouřený dav. Někdo z davu ovšem vykřiknul „Jde se na rampy“[pozn. 1] a zhruba padesátičlenná skupina mužů se vydala do Hrabačova. Když se skupina přiblížila k německé celnici, předběhl ji kominík Jan Hanuš, vylezl na dřevěný plot ze vzdálenosti cca 50 metrů vystřelil z malé pistole. Celníci palbu opětovali a Jan Hanuš byl zasažen. Při převozu do nemocnice zemřel.[9]

V tu samou dobu zahájila skupina pod vedením Antonína Wolfa jednání s vrchním lékařem lazaretu SS-Obersturmbannführer Jäckelem v Jilemnici, kterému nabídli kapitulaci. Tu velitel lazaretu nepřijal, avšak odevzdal povstalcům dvaadvacet pušek, třináct ručních granátů, pět pistolí, tři pancéřové pěsti a dvě bedny střeliva s tím, že žádné další zbraně v lazaretu nejsou. Část těchto zbraní byla přidělena odbojové skupině k ochraně města a část předána odbojářům v Mříčné.[10]

Němečtí celníci mezitím požádali o posily z Vrchlabí. Celkem dvacet německých mužů bylo však zdrženo ve Valteřicích protitankovým zátarasem nastraženým valteřickými občany jako pomoc Jilemnici. Němci lidi nahnali do místní sokolovny a drželi je jako rukojmí do rána. Tato statečná akce měla jen jednu oběť. Na volání jilemnického městského rozhlasu se na náměstí dostavilo asi 300 mužů, kteří měli zajistit obranu města. Rozdělili se na dvě skupiny, jedna šla k Hrabačovu a druhá k Horní Branné. Útok Volkssturmu začal za soumraku v Hrabačově a navzdory odporu postupovaly jednotky od Hrabačova k městu. Obětí střelby se stal truhlářský učeň Jiří Šlechta. V noci dosáhli útočníci severního okraje města.[10][11]

Krátce po půlnoci do Jilemnice dorazilo devět ozbrojených partyzánů v čele s hrabětem Jindřichem Kolowratem - Krakowským. Ten se dal telefonicky spojit s velitelem lazaretu a pohrozil mu povoláním partyzánských posil. Německá strana přistoupila na jednání. Hrabě Kolowrat se sešel s hejtmanem Geislerem a SS-Obersturmbannführer Jäckelem v hostinci u Labutě a později vyjednávali na radnici. Velitel nechtěl z města ustoupit, avšak hrabě Kolowrat pohrozil protiněmeckými represemi. Navíc v tu chvíli dorazila šťastná zpráva, že Němci ustupují ze Semil. Výsledkem vyjednávání byla dohoda o příměří s pěti body.[12]

1. Střelba ustane ihned na obou stranách.

2. Volkssturm se stáhne za protektorátní hranice v Hrabačově.

3. Obě strany ihned propustí rukojmí.

4. Česká strana vrátí do 12 hodin dne 4. května do lazaretu v Jilemnici veškeré zbraně, které byly od SS – lazaretu převzaty.

5. SS – lazaret bude kapitulovat po uzavření německé kapitulace a vydá zbraně do určitého termínu.

—-body dohody o příměří v Jilemnici, 4. květen 1945

Podmínky ohledně rukojmí byly splněny, avšak nastal problém kolem zbraní, které byly již předány partyzánům a odbojářům v Mříčné. Nejhorší tak bylo zažehnáno, ve městě však zůstalo stále napětí. Němci údajně vydali příkaz, že v případě, že pušky nebudou do hodiny vráceny, zastřelí každého desátého občana. Antonín Wolf přemluvil vojáky, že každou hodinu budou dovezeny na celnici do Hrabačova dvě pušky. Jilemnická spojka Václav Petřík většinu zbraní obstaral od odbojářů shromažďujících se na vrchu kopce Strážníku nad Mříčnou a v Benešovské škole.[13]

Národní výbor v Jilemnici, nepřetržitě zasedající na radnici, ještě 4. května vyslal tříčlennou vyjednávací skupinu do Studence, kde se vojáci Wehrmachtu mstili za povstaleckou činnost na Horkách.[14] Dojednali zastavení palby a vyjednávání na jilemnické radnici. Německý velitel souhlasil, avšak nechali zajistit kulomety náměstí. Výsledkem vyjednávání byla dohoda o příměří. Byl také ustaven okresní národní výbor, jehož předsedou se stal Josef Zeman.

5. květen byl relativně klidný den. Jilemnice s napětím poslouchala volání rozhlasu z Prahy.[13] Pořádala se sbírka na pohřeb Jiřího Šlechty a Jana Hanuše. Byli doplňováni členové národních výborů. Opět proběhlo jednání s velitelem SS lazaretu, avšak ani dnes nepotvrdil kapitulaci. V celém jilemnickém okrese proběhla z popudu majora Zdeňka Líkaře mobilizace mužů do čtyřiceti let, důstojníků a rotmistrů do čtyřiceti pěti let. Z mobilizovaných vojáků a důstojníků byl v Jilemnici utvořen hraničářský pluk č. 4.[6]

Vlaslav Emr a Antonín Wolf opět vyjednávali s velitelem lazaretu, opět bezvýsledně. Ve městě stoupal tlak spojený s přípravou pohřbu Jiřího Šlechty a Jana Hanuše. Téhož dne již visely na domech československé státní vlajky a občané vyslechli po úvodních fanfárách ze Smetanovy opery Libuše projev předsedy ONV Josefa Zemana. Na závěr projevu zahrála Československá hymna.[12]

7. května se koná pohřeb Jiřího Šlechty a Jana Hanuše.[pozn. 2] Pohřbu se zúčastnilo velké množství občanů a stal se tak manifestací proti německé nadvládě. V lazaretu SS byla vyhlášená bojová pohotovost, avšak nakonec si velení SS uvědomilo svojí situaci, kapitulovalo a předalo jilemnickému národnímu výboru zbraně.[4] V Martinicích byl zastaven německý vojenský vlak, dopraven do Jilemnice a zbraně shromažďovány spolu s další vojenskou technikou a dopravními prostředky na jilemnickém stadionu.

8. května projížděl vesnicí Mříčná oddíl partyzánské skupiny Michaila Ivanoviče Šalujeva z Chuchelny u Semil, kde 3. května zahájili povstání do Jilemnice. Oddíl v síle 56 mužů narazili na německou kolonu o síle 300 mužů. Němci odmítli kapitulovat a začal boj trvající asi 45 minut. I přes obrovskou německou přesilu se povedlo partyzánům dostat se do týlu německých vojsk a po zabití jejich velitele se Němci začali vzdávat.[15] Výsledkem boje bylo 62 mrtvých německých vojáků, 325 jich bylo zajato. Do rukou partyzánů se dostalo 31 aut, 84 samopalů, 12 kulometů, 182 pušek, 28 pistolí, 4 motocykly, 18 kol a 16 000 nábojů.[16] Na druhé straně zemřelo šest vojáků - tři Češi, jeden Gruzínec, jeden Ukrajinec a jeden neznámý ruský partyzán.

Okresní národní výbor v Jilemnici byl požádán městem Vrchlabí a Trutnov o převzetí vojenské moci a veřejné správy do svých rukou. ONV žádostem vyhověl.

Dne 10. května přijíždějí do Jilemnice, Lomnice nad Popelkou, Rokytnice nad Jizerou a Semil jednotky 44. střeleckého sboru, který podléhal Pjotru Grigorjevičovi Šafranovi[17] Tím povstání na Jilemnicku a v Podkrkonoší končí.