Jiří Payne

Jeho otec Harry Donald Payne se kvůli sňatku s Češkou vzdal nároku na americké občanství. Jeho bratry jsou MUDr. Jan Payne a spisovatel Petr Pazdera Payne. Absolvoval základní školu a gymnázium v Botičské ulici v Praze a pak vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (obor jaderná fyzika). Po dobu studií pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži v Řeži jako pomocná vědecká síla. V roce 1981 dokončil studium a složil závěrečné zkoušky. Fakulta mu ale kvůli jeho politickým a náboženským aktivitám odmítla vydat diplom. Bylo mu zamezeno v profesním životě. Na jeho případ upozornila Amnesty International. Promoci měl nakonec až v roce 1989. Mezitím pracoval jako programátor a lektor programování, pak po zostření jeho pronásledování byl od roku 1984 pečovatelem v domově důchodců a od roku 1986 topičem. Navštěvoval bytové teologické a filozofické semináře. Sám organizoval bytové kurzy hebrejštiny. V letech 1982–1989 ho sledovala Státní bezpečnost (spolu s jeho otcem a bratry) pod krycím jménem Fyzik a byl evidován jako prověřovaná osoba.[2] V roce 1988 se účastnil opozičních demonstrací, byl zadržen policií a obviněn z podněcování a organizování demonstrací. Trestní stíhání bylo zastaveno až po pádu režimu. Byl aktivní i jako zpravodaj organizace Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných.[3]

Ve volbách v roce 1990 byl za Občanské fórum zvolen do České národní rady.[4] Zastával zde post místopředsedy zahraničního výboru. V září 1990 se podílel na vzniku Meziparlamentního klubu demokratické pravice coby pravicového křídla v rámci Občanského fóra. Na jaře 1991 byl členem přípravného výboru pro založení ODS.[3] Opětovně byl do ČNR zvolen ve volbách v roce 1992, nyní již za ODS (volební obvod Praha). Zasedal v mandátovém a imunitním výboru a v zahraničním výboru.[5][6][7]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde mandát obhájil v sněmovních volbách v roce 1996 a sněmovních volbách v roce 1998. V letech 1992–1996 byl předsedou zahraničního výboru sněmovny, v letech 1996–2002 jeho místopředsedou.[8][9] Po roce 1996 byl náměstkem ministra obrany. Na ministerstvu řídil sekci zahraničních vztahů a podílel se na koordinaci přístupových jednání pro vstup Česka do NATO. V roce 1996 také připravoval volební kampaň ODS před volbami do senátu.[3]

V roce 1998, tedy v době, kdy byl poslancem, způsobil dopravní nehodu, když se střetl se sanitním vozem.[10] Při nehodě utrpěla Payneova dcera těžké zranění, zraněn byl i Payne a řidič sanitky.[11][12] Payne jako první požádal o vydáním k trestnímu stíhání s tím, že poslanecká imunita se na takové případy vztahovat nemá.[11][12] Sněmovna Payna ke stíhání vydala.[11] Soud ho nepotrestal odnětím svobody, ale nařídil mu zaplatit způsobenou škodu a další peníze poslat na obecně prospěšné účely.[12]

Po odchodu ze sněmovny v roce 2002 se věnoval správě rodinného majetku. Od roku 2004 byl externím politickým poradcem prezidenta Václava Klause.[3] V roce 2007 založil s manželkou Janou firmu Coventina, která se zabývá developerskými projekty na rodinných pozemcích.[3]

V roce 2009 patřil mezi zakladatele Strany svobodných občanů a stal se jejím místopředsedou.[3] V letech 2010[13], 2012[14] a 2013[15] mandát obhájil. Místopředsedou strany byl do prosince 2015, kdy už v nové volbě post neobhajoval.[16] V senátních volbách roku 2012 kandidoval za Stranu svobodných občanů do horní komory parlamentu za senátní obvod č. 26 - Praha 2. Získal 6 % hlasů a nepostoupil do 2. kola.[17]

V doplňovacích volbách do Senátu PČR v září 2014 kandidoval za Svobodné v obvodu č. 22 – Praha 10, kde se uvolnilo místo po Jaromíru Štětinovi.[18] Se ziskem 7,39 % hlasů skončil na 7. místě a nepostoupil tak ani do druhého kola.[19] V komunálních volbách v říjnu 2014 kandidoval za Svobodné do Zastupitelstva Hlavního města Prahy. Jakožto lídr kandidátky byl i kandidátem strany na post pražského primátora.[20] Svobodní získali 3,57 % hlasů a nezískali žádný mandát.[21]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 kandidoval za Svobodné na 2. místě jejich kandidátky.[22] Získal 3 696 přednostních hlasů, tj. 4,64 % hlasů odevzdaných pro Svobodné,[23] mandát ale nezískal (stal se prvním náhradníkem). Na konci srpna 2017 však na svůj mandát rezignoval Petr Mach, protože se chtěl věnovat kampani před volbami do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2017[24] Payne se tak stal v září 2017 novým poslancem Evropského parlamentu[25], a jako takový vystupoval tvrdě euroskepticky.

V listopadu 2017 byl zvolen místopředsedou Svobodných.[26] Na začátku března 2019 však na tuto funkci rezignoval, dle vlastních slov se totiž nedokázal ztotožnit se současným směřováním strany (Svobodní už podle něj nejsou stranou, kterou zakládal).[27]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Payne na Wikimedia Commons
• Jiří Payne v parlamentu
• Oficiální stránky
• Jiří Payne hostem pořadu Pro a proti, Český rozhlas Plus, 16. 11. 2018 9:35