Jiří Kořínek

Narodil se v rodině libereckého krejčovského pomocníka (Schneidergehilfe) Rudolfa Kořínka (1882–??) a matky Anny, rozené Prokopové (1885–??).[1] Vyrůstal v těžkých poměrech, protože otec padl v první světové válce. Byl obchodním příručím v Liberci, od roku 1931 v textilním závodě v Brně. Za války byl totálně nasazen ve slévárně. Po válce se vrátil ke své původní profesi, nejdříve opět v Brně, v roce 1964 se přestěhoval do Ústí nad Labem, kde pracoval až do důchodu jako kontrolor kvality v závodě Textil Liberec.

Jako student v roce 1922 se seznámil s esperantem, od roku 1949 začal překládat do esperanta prózu i poezii, vynikl v překladech operních árií. Jeho bibliografie zachycuje kolem 500 překladů básní a 300 původních prací, které se zachovaly rozsety po esperantských časopisech celého světa nebo v rukopisech v esperantských archívech (níže uvádíme jen rozsáhlejší práce).

S manželkou Hildou, rozenou Urbanovou, měl dceru Věru.[2] Její manžel Vlastimil Novobilský byl také aktivním esperantistou.

Na kongresu esperantistů Sofii v roce 1963 byly dva jeho překlady odměněny druhou cenou.[3] Na kongresu v Tokiu v roce 1965 získal první cenu za překlad poezie.[4]

Dva týdny před smrtí byl vyznamenán titulem Zasloužilý pracovník kultury, který tehdejší stát uděloval amatérským umělcům.