Pavel Bunčák

Pocházel z učitelské rodiny a vzdělání získával v Skalici, Klášteře pod Znievom a Bratislavě, kde v letech 1938–1942 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského obor slovenština – filosofie. V roce 1944 získal titul PhDr. a v roce 1971 se stal docentem slovenské literatury. V letech 1939–1940 pracoval na ředitelství železnic v Bratislavě. Později pracoval zejména jako redaktor – v letech 1942–1943 pracoval v Národních novinách v Martině, v letech 1945–1949 ve vydavatelství Pravda, v letech 1951–1953 v časopise Kulturní život a v letech 1953–1955 pracoval ve vydavatelství Slovenský spisovateľ.

V roce 1955 působil jako pedagog na Vysoké škole pedagogické a později i na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1967–1969 působil jako lektor slovenského jazyka a literatury na univerzitě v Štrasburku (Francie) a od roku 1971 přednášel opět na Univerzitě Komenského slovenskou, polskou a světovou literaturu.

První básně uveřejňoval v časopisech Svojeť, Elán a Slovenské pohledy, později pravidelně přispíval i do časopisů Slovenská literatura a Slovenská řeč. Svou tvorbou se řadí mezi slovenské nadrealisty, které ovlivnil francouzsky surrealismus a český poetismus. Ve své tvorbě využíval přírodní, intimní a společenské motivy a v poezii hledá přirozenost, lásku a lidskost, díky čemuž se častým motivem jeho veršů stává srdce. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překladům z francouzské poezie (Charles Baudelaire, Paul Eluard, Guillaume Apollinaire atd.), ale také z polské a ruské poezie. Překlady publikoval časopisecky.

• 1976 – zasloužilý umělec

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pavel Bunčák na slovenské Wikipedii.